Tři vzpomínky na učitele

V minulém blogu došla řeč na učitele za minulého režimu. Přidal bych k tomu ještě vzpomínky na vysokoškolské učitele za doby komunizmu.

Konkrétně půjde o učitele marxizmu-leninizmu (M-L), což byl tenkrát povinný předmět i na technických vysokých školách.

Prvý příběh vyprávěli starší spolužáci, udál se někdy v roce 1958. Přednášející N se při přednášce M-L začal rouhat a pak vítězoslavně prohlásil: „Vidíte, žádný Bůh není. Kdyby byl, tak by mne za takovéto řeči musel potrestat a mne se nic nestalo!“ Po přednášce přišel na katedru a řekl: „Necítím se dobře, jdu si domů lehnout.“ Když jeho žena přišla domů z práce, našla ho v posteli mrtvého.

Na další přednášku přišel druhý přednášející a v úvodu řekl: „Soudruh N byl nemocný na srdce. Nespojujte jeho smrt s tím, co tady řekl!“ – „Tak ta jeho slova tady zopakujte!“ ozvalo se z auly. Několik dalších studentů se přidalo a volalo: „Zopakujte ta slova!“ Druhý přednášející to vyřešil tím, že z přednášky utekl.

Když byla na rozvrhu opět přednáška M-L, přišel třetí soudruh a začal: „Dnes máme téma třídní boj. Nepřipouštím při přednášce žádné dotazy!“

Když jsem já studoval, měli jsme M-L v prvých třech ročnících. Utkvěl mi v paměti jeden argument, který nám tenkrát přednášející říkali: „Farářům a pastorům nevěřte. Oni to říkají jenom proto, že jsou za to placeni, sami tomu nevěří.“

V roce 1966 jsem se oženil a prvé dva roky bydlel vedle nás Dr. Segeťa. Byl to řádový kněz, který původně vyučoval jazyky na univerzitě v Olomouci. Tuto univerzitu založili v roce 1573 jezuité a ještě po válce na ní učila řada kněží, většinou z řádu dominikánů. Po nástupu komunistů k moci bylo Dr. Segeťovi řečeno, že má možnost působit dále na univerzitě, podmínkou však je, že vystoupí z řádu, jinak půjde do internace. Všichni volili internaci. Někteří z nich, například tehdy známý Silvestr Braito, šli však do vězení. Internace byl nucený pobyt někde v pohraničí bez soudu. K tomu byla manuální práce na statku nebo podobně. Když je po několika letech propustili, našli práci v dolech či ve stavebnictví, tak se dr. Segeťa dostal do Ostravy.

V době normalizace byl rozsah výuky M-L na vysokých školách (i technických) rozšířen na celých pět let. Po Listopadu 89 byla výuka M-L zrušena. Na škole, na které jsem studoval, bylo 70 pedagogů pro výuku M-L. Ti zůstali na škole, nic nedělali a dostávali plat. Po roce byla v Ostravě zřízena Ostravská univerzita a v nedaleké Opavě Slezská univerzita. Všech 70 vyučujících tam přešlo a vzali výuku předmětů, za které jim zaplatili. Ani jeden neřekl, že za peníze nemění názor, a šel dělat třeba řidiče tramvaje.