Historický rozbor nechám povolanějším. A ideologický též. Jen připomenu, aby ti povolaní nepřehlíželi názor Masaryka, který vyslovil v knize Česká otázka, totiž že na Bílé hoře šlo o bitvu svedenou cizími vojsk
Já bych se spíše zastavil u názoru, který na Moravě slýchám často: „Byli to Moravané, kteří na Bílé hoře bojovali, Češi utekli hned.“ Já těm Moravanům připomínám, že tam bojovalo vojsko, placené moravskými stavy a naverbované v dnešním Nizozemí, Německu a jinde. Je fakt, že tito „moravští“ vojáci dostávali žold. Naproti tomu vojsko, placené českými stavy, žold nedostávalo. Prý se den před bitvou české stavy radily, zda vojákům doplatí žold, ale nedomluvily se. Tím tu bitvu vlastně vzdaly. Před bitvou k císařským vojákům promlouval karmelitán Dominik a jiní. Naproti tomu ke stavovskému vojsku nepromluvil za účelem pozvednutí bojového ducha nikdo, protože by neuměl odpovědět na otázku ohledně žoldu. Možná proto vojsko placené českými stavy uteklo hned, vojsko, placené moravskými stavy, bojovalo. Možná však „moravské“ vojsko neuteklo proto, že za nimi byla zeď.
A pak následovala jedna ironie: Císař odsoudil 27 českých pánů a 21 moravských pánů k hrdelnímu trestu. Olomoucký biskup kardinál František z Ditrichštejna orodoval u císaře za zmírnění trestů pro moravské pány. Ti sice v průběhu povstání kardinála potupili a obrali o majetek, kardinál však ukázal značnou velkorysost. Skutečně přesvědčil císaře, že u moravských pánů upustil od hrdelních trestů a jejich potrestání svěřil do rukou kardinálovi. Ten se spokojil s tím, že je obral o majetek. Smutná ironie: páni, kteří bitvu více-méně vzdali, byli potrestáni na hrdle, ti druzí vyvázli. Připomínám, že pražského arcibiskupa Jana Lohelia vyhnali po vypuknutí povstání z Čech, nenapadlo je, že by jim mohl být užitečný.
