Před léty jsem měl jednoho spolupracovníka, který se lišil od ostatních tím, že žil s partnerkou a společným dítětem jen tak, nikdy spolu neuzavřeli sňatek.
Tehdy se říkalo „žijí na divoko“, v Ostravě se taky používalo označení „žijí na psí knížku“ nebo „žijí na gebeno“. Tenkrát to nebylo běžné, byl na našem oddělní jediný. „Manželství je zbytečná formalita, dnes již přežitá.“ Těmito slovy vysvětloval svůj postoj. Pak došlo ke změně režimu a objevily se i požadavky na sňatky homosexuálů. Dotyčný kolega byl jediný, který zastával názor, že by se mělo povolit manželství homosexuálů. Bylo však tenkrát pouze schváleno registrované partnerství. Od té doby došlo k velkému posunu v názoru lidí. Dnes se u nás více jak polovina dětí rodí mimo manželství, tedy přibližně takové množství lidí považuje manželství za zbytečnou instituci (pro heterosexuály) a naopak, více jak polovina osob považuje za důležité, aby byly povoleny sňatky homosexuálů, alespoň byly takovéto statistiky zveřejněny. Zdá se vám to poněkud nelogické? Možná to je nelogické, ale vezměte na vědomí, že u většiny lidí jsou názory na život určovány citem, nikoliv logikou.
Dovolím si v této souvislosti malý návrat do minulosti. Většina z nás ví, že byla doba, kdy mnoho lidí vyznávalo názor: „Zrušíme soukromé vlastnictví, vše bude společné, nastane všeobecný blahobyt a harmonie.“ Mnozí uvěřili, že lidé to po tisíciletí dělali špatně, teprve teď se nám otevřely oči a dali se do toho. Tomu znárodnili továrnu, tomu obchod, tomu vilu, udělali z ní mateřskou školku… Toto považovali za jediný pokrokový názor, ostatní názory byly zpátečnické (a trestné). Ten blahobyt a všeobecná harmonie se však nedostavily. Tak vyhlásili privatizaci a nejvíce privatizačních projektů podali nomenklaturní kádry.
V dnešní době někdo přišel s názorem: „Zrušíme manželství, necháme ho pro homosexuály, nastane všeobecná harmonie.“ Lidé uvěřili, že po tisíciletí to dělali špatně, když považovali rodiny za základní buňky společnosti a jediné vhodné místo pro plození a výchovu dětí. Tedy více jak polovina lidí tomuto dnes uvěřila. Uvidíme, kolik zákonodárců přijalo tyto „pokrokové“ názory.
Tato problematika, soudě podle diskuzí na sociálních sítích, zajímá jen omezený počet lidí. Mnohem větší zájem budí kauza Hamáček či Zeman (prvý i druhý). Všechny tyto kauzy rychle upadnou v zapomenutí, přebijí je jiné. Problémy spojené s opouštěním manželství jako přirozeného prostředí pro výchovu dětí budou narůstat. Již dnes každoročně odchází do důchodu více lidí, než přichází nových pracovníků ze škol. Zatím se nám to do určité míry daří řešit přijímáním pracovních sil ze Slovenska, Ukrajiny či Polska. Jednou to však nebude stačit. Západní státy otevřely dveře imigrantům. V Německu či Francii mají v nižších třídách převahu muslimských dětí, navzdory tomu, že muslimové představují 5-6% populace. Tak veliký je rozdíl v porodnosti. Za 20 let tam budou představovat většinu mládeže muslimové. Zatím jsou klidní, nemíní dnešní názor na zbytečnost manželství měnit. A co zítra?
