Potkal jsem spolužáka z někdejší NDR

Když jsem v 60. létech minulého století studoval na vysoké škole, bylo tam i něco studentů ze zahraničí, mnohem méně než dnes. Několik studentů bylo i z tehdejší NDR. Chodili do nižších ročníků, ale trochu jsem se s nimi znal.

Zkoušel jsem praktikovat němčinu, ale vždy jsme brzy přešli na češtinu. Jednoho z nich jsem potom potkával na veletrhu v Brně, firma, u které pracoval, využívala jeho jazykové a technické znalosti. Již jsme oba roky v penzi, ale setkali jsme se na jedné oslavě. Popovídali jsme si tam.

Školu u nás nedokončil, přišel rok 1968 a NDR na jaře toho roku stáhla všechny své studenty domů, aby se nenakazili demokratizačním procesem. Soustředili je v jednom středisku a vědečtí komunisté se jim snažili napravit hlavu pomýlenou u nás. Prvého vědeckého komunistu odrovnali hned prvý den. Zkrátka když nestačil na jejich argumenty, utekl. Druhý den odrovnali druhého a třetí den odrovnali třetího. Čtvrtý den školení zrušili a řekli jim, že můžou studium dokončit na školách v NDR. Což udělali.

Po sjednocení Německa jim nastaly problémy možná větší než nám. Podniky tam krachovaly jako u nás, v tom nebyl žádný rozdíl. V těch, co se udržely, například tak, že je převzala nějaká západoněmecká firma, byli na vedoucí místa dosazeni zápaďáci. Podobně u soudů, v úřadech či v policii byly na vedoucí místa dosazeni zápaďáci. Prvně to chápali, že se to však děje ještě dnes, to se jim již nelíbí. Z podniků se stali subdodavatelé pro západoněmecké firmy, kterým své výrobky dodávají za 90% ceny. To je taky stejné jako u nás. Snad bych to měl vysvětlit. Každá západoněmecká automobilka má na každou součástku dva dodavatele, jednoho v Německu (západním), druhého někde jinde. Tomu druhému však platí 90% ceny, kterou platí tomu německému. Když náš majitel firmy, která dodává součástky německým automobilkám, dodává součástku řekněme za 90 Euro, pak na její výrobu musí nakoupit materiál, například ocel, měď, barvu…, za který dá 40 Euro, za stejnou cenu nakoupí suroviny i německý výrobce. Pak musí zaplatit energii (elektřinu, plyn...), za kterou dá 10 Euro. Německý výrobce dá jen 9 Euro. Pak musí dát splátku bance ve výši 30 Euro, poněvadž má úvěr na strojní vybavení fabriky. Stejnou splátku dá i německý protějšek. Našemu výrobci zbývá 10 Euro na platy a na zisk. Německému výrobci zbývá 21 Euro na platy a zisk. Naše platy jsou proto mnohem nižší. V bývalé NDR jsou platy na 75% oproti západní části.

Co se s tím dá dělat? Nic. Naši výrobci nejsou schopni najít na světě odběratele, kteří by brali jejich výroky za vyšší ceny. Že je to od těch Němců nemorální? Asi ano, ale Ukrajinci pracující u nás také mají v průměru značně menší mzdy než naši lidé, poněvadž Ukrajinci se musí spokojit s méně placenou práci. Jediným naším východiskem je pracovat tak, aby z našich firem vycházely hotové výrobky, které vyvinuli naši lidé a které představují světovou špičku. A ty naše největší firmy aby dodávaly celé technologické celky, jako jsou elektrárny, rafinérie, pivovary, cukrovary, válcovny… K tomu je ještě velmi dlouhá cesta.