Nikolaj Kelin: Paměti donského Kozáka a českého lékaře

Knihu vydalo nakladatelství JOTA a má 520 stran. Autor považoval kozáky za národ, nikoliv za etnickou skupinu, proto psal velké „K“ na počátku. 

Autor se narodil jako kozák v r. 1887. Jeho dědeček se od ostatních kozáků lišil v jedné věci: Uznával vzdělání, což mezi kozáky nebylo běžné. Polovina z nich tehdy neuměla číst ani psát, druhá polovina chodila do školy obvykle 2-3 roky. Díky dědečkovi tedy Nikolaj Kelin začal v Petrohradě studovat lesnictví a chtěl přestoupit na medicínu. Přišla však I. světová válka a musel nastoupit na vojenskou školu. Pak byl poslán na frontu jako důstojník dělostřelectva. Vypukla Únorová revoluce a pak Říjnová. Na frontě se to projevilo tak, že velení převzali revolucionáři a všechny důstojníky postavili před soud. Kelin měl štěstí: Dostal milost, většinu důstojníků však revolucionáři zastřelili. U některých pluků revolucionáři zastřelili dokonce všechny důstojníky. Pak byla vyhlášena pozemková reforma: půda velkostatkářů se dávala bezzemkům. Všichni vojáci pocházející z vesnice, to tehdy bylo více jak polovina vojska, opustila frontu a přeplněnými vlaky jeli domů, aby se na ně dostalo při parcelaci pozemků.

Kelin, jako většina kozáků, se dal na stranu bílých a po jejich porážce rudými se Wrangel, velitel bílých, domluvil s Francouzi na společné evakuaci. Dopravili se lodí na ostrov v Egejském moři, kde se na náklady Francouzů ubytovali ve stanovém městě. Francouzi však rozlišovali, svým vojákům dávali dost jídla, na Rusech velmi šetřili. Dostávali jen stravu obsahující 2000 kcal na den, což nestačí k přežití. Někteří vojáci v jídelně francouzských vojáků dojídali zbytky, jiní chodili pracovat na stavby či vypomáhat do restaurací.  Velitelé jim to zakazovali, chtěli, aby pokračovali ve výcviku, aby mohli být nasazeni proti rudým. Po určité době pochopili, že se do Ruska nevrátí. Studenti si založili organizaci, která začala žádat různé státy, aby jim umožnily dostudovat. Nejdříve to vypadalo nadějně s Brazílií, nakonec to vyšlo s Československem: Masaryk a Beneš slíbili, že více jak 400 mladým Rusům u nás umožní vystudovat. (Později jich pozvali ještě dalších 600.) Dokonce pro ně poslali do Řecka vlak tvořený jedním vozem 3. třídy a několika dobytčáky. Kelin přicestovali dobytčákem do Prahy a zde vystudoval medicínu. Během studia se oženil. Vzal si emigrantku Olgu. Její otec byl Čech, který v Kyjevě působil jako ředitel konzervatoře, její matka byla ruská učitelka. Olga žila s rodiči v Praze v jednopokojovém bytě. Její otec si vydělával tím, že chodil po rodinách učit děti he na klavír. Kelim dostudoval a dostal diplom, na jehož zadní straně bylo napsáno: Vydal revers, že se vzdává praxe v Československé republice, nejsa jejím příslušníkem. To znamenalo, že nemocnice přednostně přijímaly jako lékaře naše občany. Nakonec ho přijali v nemocnici v Hradci Králové. Dostával pouze stravu, přespával spolu s řidičem sanitky ve staré prádelně na drátěnce položené na krabicích. Po absolvování dvouleté praxe se stal praktickým lékařem v malém městečku, vlastně spíše na venkově, poněvadž do jeho obvodu spadalo více vesnic. Popisuje zážitky ze své lékařské praxe a taky svoji činnost mezi ruskými emigranty. Například emigranti vydávali časopis, Kelin do něho přispíval básněmi. A udržoval styky s ruskými emigranty v jiných státech Evropy. Jejich činnost však taky mapovala ruská zpravodajská služba a získávala si mezi nimi spolupracovníky. Když ve francouzská protišpionážní služba odhalila jednoho emigranta jako člena ruské špoionážní sítě, Rusové ho otrávili. Obávali se, že by mohl něco prozradit.

Na konci 2SV se Kelin připravoval na další emigraci, věděl, že Rusové ho mají spolu s ostatními emigranty ve svém hledáčku. Manželé Kelinovi měli však právě malé dítě, riskl to a zůstal u nás. Ruský jednotka SMĚRŠ ho zatkla. Podařilo se mu z toho dostat. Celkem byl za svůj život 7x zatčen. Vždy se mu podařilo se z toho dostat. To je celkem logické: ti, kterým se to nepodařilo, byli popraveni a paměti nenapsali. Kelin považoval za svůj nehorší zážitek, když ho v květnu opilý ruský důstojník naložil do osobního auta, které před tím ten důstojník zabavil nějakému českému podnikateli, a jeli spolu na další pitku.

Když se k moci dostal Chruščov, podařilo se Kelinovi navštívit stále vroucně milované Rusko, dokonce se setkal se spisovatelem Šolochovem. Na cestu vzal sebou jednoho svého dospívajícího syna. Ačkoliv syn byl vychováván jako Rus, měl z návštěvy šok.

Kniha líčí osud člověka, který skoro polovinu života byl v ohrožení, byl pronásledován a jen s obtížemi přežíval. Podařilo se mu však dosáhnout vysněného cíle: stal se lékařem a sloužil lidem, i když ne ve své vlasti.