Naše širší rodina se sešla – 4. Vyprávění ostatních

Další příbuzná mladšího věku vyprávěla, že nedaleko ní bydlela Ukrajinka ve věku asi 20 let a že se spolu spřátelily. Ta Ukrajinka měla doma dva bratry, oba odešli do války.

S tím mladším si denně telefonovala. Pak si telefonovala se sestřenicí, která byla taky v Česku. Usoudily, že by se mohly navštívit. Příbuzná šla tedy s Ukrajinkou na nádraží. Po chvíli přijel vlak a vystoupila sestřenice. Ukrajinka zajásala a běžela jí v ústrety. Objímaly se a obě brečely. „A já jsem stála opodál a brečela jsem taky.“ dodala příbuzná. Zanedlouho po setkání jí bratr telefonicky požádal, zda by mu tady nemohla sehnat přilbu a neprůstřelnou vestu. Má jít na frontu a nevyfasoval to. Marně to obě ženy sháněly u nás. Za pár dnů bratr volal, že už je na frontě. Dva dny na to volal jeho kamarád, že bratr padl. Obě brečely, Ukrajinka brzy přestala a řekla: „Jedu domu, vstoupím do armády a pomstím svého bratra.“ Moje příbuzná ji zrazovala: „Musíš tady zůstat. Tvoje sestřenice je v jiném stavu a manžela má na frontě. Co když padne? Tak budeš muset sestřenici pomáhat pečovat o dítě!“ Marně, mladá Ukrajinka odjela.

Další příbuzný vyprávěl: Vedle mne taky bydlí ukrajinská rodina včetně otce. Mají 5 nebo 6 dětí, tak otec nemusel na frontu. Ten otec mi říkal, že jejich cílem je jít dále na Západ a tam se trvale usadit. Na Ukrajinu se už nemíní vrátit. Má dva bratry, ti se už před válkou vystěhovali do Izraele. (Asi to jsou Židé, já jsem se jich na to neptal.) Po nějaké době došli k závěru: „Zůstaneme tady, docela se nám tady líbí a lidé jsou zde příjemní. Na Ukrajině máme tři byty, prodáme je a koupíme si byt tady.“ Otec pak navštívil realitní kancelář. Tam se dověděl, že za peníze, které dostane doma za tři byty, si u nás může koupit jeden byt tak leda v Mostě. Rozhodli se to tedy vzít. Příbuzný je varoval, ať se zajedou nejdříve do toho Mostu podívat. Zatím tam nebyli.

Obrátil jsem se na dalšího příbuzného, který nabídl Ukrajince s dítětem podkrovní místnost, s dotazem: „Ještě u tebe bydlí?“ -. „Ve středu se odstěhovaly. Nějaký spolupracovník matce nabídl, že může bydlet u něho, samozřejmě i s dítětem.“ – „A to bude jeho podnájemnice nebo družka?“ zeptal se někdo zvědavý. – „Na takovou osobní věc jsem se jí neptal.“ odpověděl tázaný. – „Tak to já znám případ Ukrajinky, které padl manžel a za dva či za tři měsíce se dala dohromady s jedním Čechem.“ dodala další příbuzná.

Další příbuzný pracuje jako lékař na jednom specializovaném pracovišti. Vyprávěl, že k nim byly z okresních nemocnic poslány dvě děti se závažnými diagnózami. Nasadili všechny síly, aby děti zachránili. Naštěstí na vedlejším oddělení pracoval jeden ukrajinský lékař, který ochotně přišel a vysvětlil dětem, že musí dodržovat přísný léčebný režim. Léčba byla úspěšná. Když děti propouštěli, pozvali si opět ukrajinského kolegu lékaře, aby rodičům vysvětlil, jak bude pokračovat léčba a co hlavně musí dodržovat. Když odešli, ukrajinský doktor prohlásil: „Takovouto léčbu by na Ukrajině nedostaly, tam by zemřely.“