V konzumní demokracii to není vůbec jednoduché. O výsledku voleb rozhoduje reklamní kampaň a fake news. Proto je třeba, aby přišli k volbám ti, kteří se neřídí reklamou a snaží se odfiltrovat fake news.
Nedávno jsem tady zveřejnil blog o nutnosti opouštět. Uvedl jsem tam, že odpouštět nesmí například učitelka, když uvidí, že jeden žák ubližuje druhému. V případě voleb jsme všichni v roli učitelky: žádnému kandidátovi nesmíme prominout žádnou chybu. Jelikož na každém kandidátovi lze nalézt nějakou chybu, a pokud by náhodou žádnou neměl, v kampani mu nějakou přišijí, budeme volit menší zlo. Ostatně to je při volbách pravidlem.
Při hodnocení kandidátů, či lidí vůbec, je u mnohých možno vidět značný posun postojů. Mnohý měl v mladí jiné názory, než ve zralém věku. Jako příklad lze uvést Emanuela Moravce. Ten v svých 18 letech vystoupil z katolické církve a krok odůvodnil tím, že tato církev podporuje Habsburky, s tím jako vlastenec nemůže souhlasit. Za 1SV se jako správný vlastenec stal legionářem. V době Mnichova Moravec patřil k těm, kdo nejvíce naléhali na Beneše, abychom se bránili a neustupovali Němcům. A pak otočil a byl nejhorlivějším kolaborantem. Své syny Igora, Jurije a Emanuela Pavla vedl k poněmčení. Nejstarší Igor vstoupil do SS, Prostřední Jurij musel do Wermachtu, on se tomu bránil, byl vychován skautingem. Nejmladšího syna poslal do Hilter Jugend. U Emanuela Moravce bylo možné najít příznaky nestálosti v tom, že byl dvakrát rozvedený. Když žena zestárla, našel si mladší, vlastně mladinkou. Jako prvou si vzal 17letou Rusku Helenu Bekovou, dítě bylo na cestě. Když mu bylo 41 let, vzal si o 21 let mladší Slovenku Ilonou Emmou Pavlou Szondyovou. A za války si vzal Jolanu. Příklady podobných životních zlomů směrem k horšímu i směrem k lepšímu lze nalézt v každé době.
A teď k vlastní volbě. Ze všech kandidátů se mi jeví nejvhodnější Fischer a Hilšer. Dám hlas Fischerovi, u Hilšera mi vadí to, že podporuje sňatky homosexuálů. Za tuto větu mne možná někdo napadne v diskuzi, proto ji hned zdůvodním. Pro výchovu dětí je nejvhodnější klasická rodina. U dětí vychovaných v neúplných rodinách, výchovných ústavech a jinde je větší výskyt poruch chování, psychických problémů…atd. Rozhoduji se tedy s ohledem na tyto děti.
Je mi líto, že nemohu dát hlas Baštovi, který v mládí podepsal Chartu 77. Bohužel jeho další vývoj už nemohu spolknout.
Pro druhé kolo se rýsuje silná trojka: Babiš, Nerudová, Pavel (podle abecedy). Dva z nich zřejmě půjdou do druhého kola. A ke každému z nich mám výhrady. Nejpřijatelnější se mi jeví Pavel. V mládí byl v KSČ a zapletl se s StB podobně jako Babiš, na rozdíl od něho to však nepopírá. Krom toho žije s jednou ženou a vychovává 3 děti, což hodnotím vysoce kladně, na rozdíl od Babiše a jeho vztahu k synovi z prvého manželství. Pro Pavla mluví i dvě další věci: Zaprvé komunisté mu nemohou přijít na jméno, zatím co Babiše podporují, a zadruhé je to voják, což v době války na Ukrajině, která může po čase skončit, ale taky se může šíři dále, by mohla být výhoda.
Nevím, co si mám myslet o Nerudové. Dosavadní život má bez problémů, krom případu problematických doktorandů, kdy není jasné, jaký podíl na tom měla. Vrtá mi hlavou 40 milionů, které dává na volební kampaň a které dostala od štědrých sponzorů. Pokud vím, tak žádný podnikatel nedá nikomu sto tisíc, aniž by měl jistotou, že se mu to nějak vrátí. Třeba ve formě amnestie, kdyby ji potřeboval. Tak tomu bylo u Klause. Rozhlížím se, zda nějaký investigativní novinář se nepokusí poodhalit důvod štědrosti jejich mecenášů, nikoho nevidím.
Při volbě Havla rozhodlo krátkodobé zavření Sládka. Při druhé volbě Klause vrabci na střeše cvrlikali o tom, že rozhodly dva miliony Kč, které obdrželi někteří nerozhodnutí poslanci. Při prvé volbě Zemana možná rozhodlo tvrzení, že Schwarzenberg chce republiku zaprodat Sudetským Němcům, které se začalo šířit před druhým kolem. Při druhé volbě Zemana možná rozhodlo, že před druhým kolem se mezi důchodci začalo šířit tvrzení, že Drahoš zavede euro a my přijdeme o důchody, poněvadž ty se vyplácí v korunách. Já jsem každému důchodci říkal, že na Slovensku při zavedení eura důchodci o nic nepřišli. Častá odpověď byla: „Možná máš pravdu, ale já to nebudu riskovat.“
