I moji rodiče za války pomáhali

Podobně jako rodiče dvou blogerek, které o tom napsaly blogy. Moji rodiče byli obyčejní sedláci v zapadlém koutě Českomoravské Vysočiny. Jeden kůň, šest krav a další zvířectvo.

Maminčin bratr Václav byl ročník 1921, musel do Reichu na práci. Pracoval v Magdeburgu v továrně na letadla. Moc jídla jim tam nedávali. My jsme měli pec na pečení chleba a jednou za 14 dnů se roztopila. Bochníky byly veliké, po upečení měly 6 i 7 kg, Doba pečení byla tři hodiny, chleba vydržel 14 dnů. Jeden bochník po upečení tatínek zabalil, přidal k tomu kousek uzeného či škvarky a poslal Václavovi do Reichu. Za války nebyl k dostání ani papír. Sháněl v obchodě obaly ze zboží a po celou válku Václava (a možná i nějakého jeho kamaráda) přiživovali.

I když v blízkosti rodné vesnice nebylo žádné velké město, i u nás se občas objevili lidé a prosili o máslo, vejce, špek… Pokud jsme měli, maminka jim prodala a to zásadně za cenu, jaká byla v obchodě. Jiní lidé se už tenkrát „chovali tržně“ (i když se tento obrat ještě nepoužíval) a klidně si řekli o dvojnásobnou cenu. Maminka něco takového považovala za hřích. Jednou se objevila nějak rodina z Prahy, ostýchavě se zeptali na vajíčka a další. Byli velmi překvapeni, že dostali vše za stejnou cenu jako v obchodě. Vzniklo přátelství, ta paní z Prahy po válce pracovala na ÚRO (Ústřední rada odborů), občas někam jela na služební cestu, pokud ty bylo možné, stavila se u nás a nám dětem přivezla hračky.

Přišla devadesátá léta. Podniky krachovaly, na mnoha místech bylo těžké najít práci. Mladší bratr taky hledal práci. Žil v malém městě a v tom městečku podnikatel K., který v restituci dostal jeden místní podnik, přijímal jednoho zaměstnance. Bratr přišel za ním, i když si říkal, že se svým ne zrovna dobrým zdravotním stavem nemá šanci. Podnikatel se bratra zeptal, jestli je Jílků z (a uvedl jméno vesnice). Bratr řekl, že ano. „Tak to vás musím přijmout, moji rodiče vzpomínali, že vaše rodina jim za války nejvíce pomohla.“ Bratr se mě pak ptal, zda o tom vím, že jim rodiče za války pomáhali. Nevěděl jsem o tom, ani naše sestry o tom nevěděly. No důležité je, že o tom věděl syn rodiny K.

Všechny dobré skutky jsou zapsány a ve vhodnou dobu přinesou ovoce.