Ano, inspiroval mně k napsání blogu dnešní svátek, který souvisí s nepěkným vztahem mezi bratry, což může sloužit jako odstrašující příklad.
Měl jsem jednoho spolupracovníka. Byl to normální slušný člověk, měl manželku a děti a žil spořádaně. Když však mu zemřela maminka, která už byla v létech, a zůstal po ní rodinný domek, začalo jeho martyrium. Jelikož měl jednoho bratra, při dědickém řízení logicky každému připadla polovina toho domku. Bratři nebyli schopni se domluvit na žádném řešení, například že by se jeden do toho domu nastěhoval a druhého vplatil nebo že by domek prodali a o peníze se rozdělili. Začali to řešit soudně. S výrokem soudu nebyl vždy jeden spokojen a otevřel druhé řízení. Vleklo se to roky, přesněji plných 20 let. Pochopitelně, že se tito bratři nestýkali jinak, než u soudu, jejich děti tak přišly o strýce, tetu a bratrance. V domku po celou to dobu nikdo nebydlel, netopilo se tam a nevětralo. Obávám se, že náklady na soudní řízení a advokáty překročily zbytkovou hodnotu toho domku. Šlo jim nakonec…nevím o co. O princip? Dokázat, že já mám pravdu? Skončilo to tak, že ten můj spolupracovník zemřel, myslím, že ještě neměl 60 let.
Doufám, že většina bratrů spolu vychází v dobrém a že toto je jen ojedinělý případ.
