Bologer Jiří Turner ve svém blogu „České nebe“ se zmiňuje o tom, že svatý Václav je uváděn v celosvětovém kalendáři katolické církve.
Dovoluji si k tomu dodat, že oltář svatého Václava je ve svatopetrské katedrále na docela čestném místě. Jak se tam dostal? V tomto hlavním chrámu katolické církve měly být pouze sochy světců světového významu. Když je tesali sochaři světového významu, naskytl se tam nějaký český šlechtic, jehož jméno historické prameny neuvádějí, a ten řekl, že je ochoten zaplatit oltář svatého Václava. Kupodivu mu vyhověli. Tak je ve velechrámu náš národní světec. Prý je to jediný národní světec na takovém čestném místě.
V Čechách se v barokní době začaly stavět na mostech sochy svatého Jana Nepomuckého. Zalíbilo se to a začaly je stavět v Rakousku, Německu a dokonce i ve Španělsku. A ze Španělska tato obliba přeskočila i do Latinské Ameriky. Pokud se popularita měří počtem soch, tak Jan Nepomucký je nejpopulárnějším Čechem. Jen většina lidi, kteří v zahraničí míjí tuto sochu, neví, o koho jde. Tak už to bývá. Schválně: Kolik z nás ví, jaké národnosti byl svatý Vít, jemuž je zasvěcena pražská katedrála?
Pražský arcibiskup Josef Beran byl po roce 1948 internován. V šedesátých letech mu byl povolen odjezd do Říma, ale nesměl se vrátit. Když v roce 1969 zemřel, stálo v jeho závěti, že chce být pohřben v Praze. Ovšem tehdejší naši mocní nedali k tomu souhlas. I mrtvého arcibiskupa považovali za nebezpečného. Ve Vatikánu si nevěděli rady, až tehdejší papež Pavel VI. rozhodl, že ho mají pohřbít v kryptě svatého Petra. Tam jsou pochováváni pouze papežové. Jedině náš arcibiskup měl tu čest být mezi nimi pohřben. V 90. letech minulého století však už nevadil, jeho tělesné pozůstatky byly převezeny do Prahy.
I v českém nebi lze nalézt různé zajímavosti.
