Myslím, že se s tím většina z nás setkala: zmýlili jsme se v národnosti či jazykových znalostech člověka, se kterým jsme se setkali, a mnohdy z toho byly trapasy.
Například dcera měla u nás na návštěvě kamarádku z Itálie, jmenovala se Orvieta nebo podobně. Šly spolu do města a na náměstí byla skupina Italů, kteří si chtěli vyfotit radnici a říkali si mezi sebou, že požádají ty dvě české buchty, ať se před ní postaví. Během focení měli Italové mezi sebou poznámky ohledně těch dívek a teprve, když se rozcházeli, Orvieta promluvila italsky.
Jiný případ: Studovalo se mnou několik Němců z NDR. S jedním jsem se pak setkával na Strojírenském veletrhu v Brně, kde pravidelně býval na stánku jedné německé firmy. Využívali jeho znalost češtiny. Vzpomínám si, že vyprávěl, že jezdí s rodinou na dovolenou do Chorvatska. Mluví mezi sebou německy. Často se vedle nich na pobřeží či v kempu usídlili Češi a měli mezi sebou různé poznámky o těch pitomých Němcích. A on uvažoval, kdy jim má dát na vědomí, že všemu rozumí. A pak se usmíval tomu, jak se styděli. Taky říkal, že na obchodní jednání s českými partnery chodí o 15 minut dříve. Posadí se a poslouchá, co si Češi mezi sebou říkají. Mnohdy se doví velmi užitečnou informaci, kterou může při jednání využít. Jednou před jednáním poslouchal rozhovor dvou Čechů, kteří si dolaďovali svoje stanoviska, když jeden z Čechů řekl druhému: „Bacha, ten Němec nám rozumí!“ a obrátil se na něho slovy: „Pane, že nám rozumíte?“ – „A jak jste to poznal?“ – „Díval jsem se na vaše oči.“ Od té doby ten můj spolužák seděl na jednání o 15 dříve, měl však v ruce papíry a předstíral, že čte.“
Nedávno se vrátily do vlasti ostatky kardinála Berana. Ten v mládí studoval v Římě. Jednou se vypravil s kolegou seminaristou na kopuli chrámu svatého Petra. Šlapaly po svých, tehdy tam ještě nebyly výtahy. Před nimi šla starší tělnatá dáma. Budoucí kardinál šťouchl do přítele se slovy: „I ta stará škatule si na to troufá?!“ - A paní se obrátila a česky odpověděla: „Abyste věděl, velebný pane, ta škatule to ještě dokáže!“ - A kardinál to ještě ve stáří vyprávěl jako výstrahu.
