Zdaní stát i daňové prázdniny?

Kreativita státních úředníků při látání státního rozpočtu dosáhla zatím vrcholu při zdanění příspěvku u stavebního spoření. Pomiňme smysluplnost tohoto produktu, velkorysou výši jeho dotace atd., to je na jinou debatu. Ovšem zdaňovat zpětně státní dotaci, to tady ještě nebylo! Pokud něco takového u Ústavního soudu nakonec projde, máme se nejspíše na co těšit.

Nemíním se zde opravdu rozepisovat na obhajobu stavebního spoření, se kterým se mělo něco dělat už před lety. Druhá věc je ale chování státu, které by mělo být přece jen očekávatelné a respektovat určité principy. K těm zásadním patří zamezení retroaktivity jeho kroků. Kdyby se snížila dotace jednorázově od 1.1. příštího roku, nic by asi nebylo možné namítat. Existují sice argumenty, že i to není fér vůči lidem, kteří uzavírali mnohaletou smlouvu s vidinou tučné dotace, ale budiž. Stát dnes dává, nejsou peníze, tak zítra dávat nebude.

U zdanění dotace však jde o něco jiného. Stát dal, stát zase bere! A to je něco, s čím máme z období totality dost neblahou zkušenost. Jde totiž o to, že oním zdaněním se chystá obrat stavební spořitele o letošní dotaci. A tady jde o skutečnou retroaktivitu a účelové zneužívání daňového nástroje ke korekci špatně nastavené dotace.

Tato situace by mohla vést i k absolutně ztřeštěným nápadům. Stát by například mohl zdanit sociální dávky, proč ne? Mohl by třeba důchodcům po připravovaném zvýšení důchodů říci, že to bylo hodně, a proto jim zavede 20% daň na důchod. To samé u rodičovské atd. Pikantní skutečností v této souvislosti je, že stačilo, aby pár naštvaných policistů rozbilo na ministerstvu vnitra vrátnici, a odstupné policistů, které je jednoznačně příjmem, a ne dávkou či dotací, se danit pro změnu nebude. Takže padni, komu padni? Na někoho to prostě padne, na někoho ne. Co kdyby naštvaní stavební spořitelé třeba rozmlátili vrátnici na ministerstvu financí? Dotace by se nakonec zvýšila?

Při aplikaci takovéto legislativní transparentnosti si můžeme představit i situaci, kdy dojde ke zdanění daňových prázdnin. Zatím existuje návrh ve svatém tažení proti solární energii zrušit daňové prázdniny už i u projektů, které byly v době jejich platnosti uvedeny do provozu. Opět nepřípustná retroaktivita poškozující investory. Ale co to ještě dále vylepšit? Mohli bychom například i jiným investorům zdanit jejich investiční pobídky případně ocenit daňové výjimky a spočítat jim z takto kalkulovaného zisku daň. Není nespravedlivé vůči ostatním plátcům daní, když investor postaví montovnu, stát mu přispěje na školení, postaví sítě a on nezaplatí deset let ani korunu daní? Bohužel tudy asi cesta nepovede, stát musí se zahraničními investory zacházet trochu jinak, než s vlastními občany. Už dnes je ČR na třetím místě na světě v počtu prohraných arbitráží. Kdyby právo na arbitráž se svým státem měli i občané, asi bychom rychle zbankrotovali.

Nechci zde vůbec hájit v minulosti nesmyslně nastavené finanční nástroje. Při jejich nápravě by však měly být dodržovány principy právního státu a zákony by neměly být ohýbány podle kalkulačky. Krátkodobě to může něco ušetřit, dlouhodobé škody budou ale nedozírné. Kromě financí hlavně na právním vědomí občanů.