Stát žádná pracovní místa vytvořit neumí

V předvolebních debatách hodně zaznívá představa, jak budou strany tvořit pracovní místa. Ohání se tím kdekdo. Z pohledu ekonoma je však tvorba pracovních míst státem stejná fata morgana, jako jachting na poušti. Vypadá to pěkně, ale je to nemožné.

Stát totiž nevydělává, netvoří. Hlavní funkcí státu byla vždy represe a až postupně se k tomu začaly přidávat funkce infrastrukturální, sociální a další. Žádnému státu však kromě té represe nic z těch funkcí ostatních nikdy pořádně nešlo. Každý státní výdaj totiž vždy pochází z peněz, které stát někde jinde sebere. Takže stát nakrásně může něco vytvořit (koupit), ale zcela logicky tím někde jinde něco ubude, není vytvořeno.

V úterní debatě jeden kandidát na poslance (a možná i ministra nebo premiéra) například prohlašoval, že on vytvoří pracovní místa ve stavebnictví, protože začne stavět infrastrukturu. Pomineme-li fakt, proč toto ona strana tedy nečinila už v minulosti, mělo by být všem jasné, že takto se žádná pracovní místa vytvořit nemohou. Za peníze, které se utratí pro stavební firmy, by bylo zrovna tak možné koupit například každému občanovi basu piva, a podpořit tak pivovarnický průmysl. Nebo přispět na koupi auta a podpořit průmysl automobilový, nebo …. dosaďte si, co považujete za vhodné. Každopádně konstatování, že by utrácení peněz za dálnice (jakkoli je nám to třeba sympatické) zrovna vytvořilo nějaká nová pracovní místa navíc proti současnému stavu, je naprostý nesmysl. Ono je to ovšem ještě horší. Stát totiž ty peníze, aby je mohl utratit, musí nejprve někomu sebrat – firmám  a občanům. Těm pak logicky zbude peněz méně, takže nebudou moci utrácet za něco, co by si jinak koupili. Třeba si nekoupí nové auto, pivo …. Takže ona státní podpora stavebnictví bude znamenat zase útlum v automobilovém průmyslu, pivovarnictví …. či bůhví kde. Podstatné ale je, že rozhodování občana (spotřebitele, podnikatele) je vytěsňováno rozhodováním státu, tj. rozhodování svobodného individua rozhodováním státního úředníka. Co je více demokratické? Neměl by politik tedy říkat – přerozdělováním sebereme pracovní místa v jiných odvětvích a dáme je do stavebnictví? Ono to už ale tak pěkně vůbec nezní.

Populární je mezi politiky nyní zdůrazňovat například blahodárný vliv podpory zateplování domů. Údajně to podporuje stavebnictví a pomáhá šetřit domácnostem a oživit ekonomiku. Dalo by se říci, že kolem zateplování se vyvinula opravdu podivuhodná teorie pracující klasicky pouze s fakty, která ji samu podporují. Pokud se na program zateplování podíváme komplexněji, z celospolečenského hlediska není vůbec tak jednoznačný. Opět sám efekt zateplení spočívající v utěsnění domů a zhoršení vnitřního mikroklimatu je diskutabilní, stejně jako efekt ekonomický. Ekonomicky sice budeme šetřit za spotřebu energií, ale nakonec i v energetice pracují lidé. Porovnáme-li pracovní místa vytvořená ve stavebnictví s místy, která zmizí v energetice, důlním průmyslu atd. dopad bude víceméně neutrální. Ano, sníží se možná trochu emise, ale to by bylo možné dosáhnout i jinak. A kdyby u nás v energetice fungoval skutečně volný trh a ne státem regulovaný monopol, byla by možná i ta energie sama o sobě levnější.

Smyslem tohoto článku není boj se stavbou dálnic či proti zateplování nemovitostí. Oboje je autorovi docela sympatické. Je však třeba vidět každou aktivitu podporovanou státem v širším kontextu a nenaslouchat pouze pozitivním argumentům. Politici si zvykli, že jim zamlčování negativních dopadů jejich nápadů v naší společnosti velmi lehce prochází. Je třeba si uvědomit, že každé opatření, podpora placená státem bere kousek osobní svobody každému z nás – naše svobodné rozhodování dané námi vydělanými penězi nahrazuje centrálním rozhodováním daným nám sebranými penězi. Nic proti tomu, v oblasti infrastruktury a nutné sociální soudržnosti to má jistě své opodstatnění, přesto si však na podobné návrhy dávejme dobrý pozor.