Prorůstová opatření – fikce nebo protimluv?

V současné době se diskutuje o tzv. „prorůstových opatřeních“ na podporu ekonomiky. Ekonomická teorie zná obecně pouze jedno zásadní „prorůstové“ opatření – snížení daní. Jelikož však naopak u nás probíhá právě u daní podstatné navyšování, floskule o „prorůstových“ opatřeních v této situaci vypadají spíše jako nic neříkající propagační fráze.

Člověk nemusí být zrovna pravicový fundamentalista, aby ho napadlo, že pokud se stát rozhodne dělat nějaká opatření, bude na to potřebovat peníze. Jestliže jediným zdrojem příjmu pro stát jsou kromě dělání dluhů daně a poplatky, je evidentní, že na každé opatření se musí peníze někomu vzít. Tzv. „prorůstová“ opatření spočívají v naprosté většině v tom, že se někomu na něco peníze dají. Při současném zákonu zachování hmoty (a tím i peněz) však z toho vyplývá, že tyto peníze musí být také někomu sebrány. „Prorůstová opatření“ se tak stávají pouhým synonymem pro vyšší přerozdělování. Celé to vychází z premisy, že stát ví lépe než občané a podnikatelé, co oni potřebují, proto jim sebere jejich peníze a dá jim je zpět pouze na věci, které považuje za rozumné. Něco jako moudrý rodič provádí u dětí – s touhle hračkou si hrát nebudeš, hrej si s vláčkem!

Ale ani pro příklady z hospodářské praxe není třeba chodit daleko. České stavebnictví dostalo citelnou ránu zvýšením DPH. České domácnosti začaly šetřit, a pokud něco stavějí, dělají to raději svépomocí. Aby se tedy podpořilo malé stavebnictví, byl navržen „prorůstový“ program Zelená úsporám II – dotace zateplení nemovitostí. Čistě ekonomicky vzato se jedná o naprosto iracionální záležitost. Stát na jedné straně bere občanům přes vyšší DPH více peněz, rozhoduje však za ně, že když se budou chovat určitým způsobem, dá jim jich část zpět. Nešlo by to celé udělat tak, že daně nezvýšíme a necháme na občanech, aby sami rozhodli, do čeho své volné prostředky vloží? Nejde jen o principiální otázku svobodné volby, která je občanovi takto omezována, jde i o celkovou neefektivnost takovýchto procesů. Ono to celé stojí totiž spoustu dalších peněz na administraci a kontrolu, přípravu podkladů a povolení ….. Stát takto promrhá nezanedbatelnou část prostředků sám na sebe a své fungování. Lze namítnout, že zrovna na tento program jsou použity peníze z emisních povolenek, takže se nic neděje. Jenže to je povrchní pohled. V situaci, kdy stát hospodaří se stamiliardovým deficitem a vše prochází jedním rozpočtem, jedná se technicky zrovna tak o peníze půjčené nebo vybrané od občanů.

Uvedený příklad nezpochybňuje nutnost úspor energie, ale ukazuje, jak stále více stát přebírá na sebe rozhodování o chování občanů a ovlivňuje je různými pákami. Deklarované úmysly bývají většinou v těchto situacích velmi bohulibé, problém ovšem je s jejich celkovou efektivností. Když stát realizuje samé vynikající projekty, proč tu máme dlouhodobou stagnaci ekonomiky? Nevěděli by si rady občané a podnikatelé daleko lépe, kdyby jim prostředky na rozumné investice neodplývaly v rostoucím daňovém zatížení?

U pobídek a tzv. „prorůstových“ opatření bývá většinou argumentováno programem New Deal z USA  30. let. Jenže tam šlo o masivní krátkodobé investice na dluh s kalkulací toho, že budou vytvořeny podmínky pro rozvoj podnikání, osídlení nových oblastí (Kalifornie) a tím i růst ekonomiky. Ten program nakonec uspěl díky podnikatelům a podnikavým občanům, kteří vytvořili na západě USA nové ekonomické centrum státu. Zásadní rozdíl proti programům dneška, které podporují spotřebu, je však v tom, že to byl program investiční, tvořící dlouhodobou infrastrukturu umožňující rozvíjet byznys. Programy dneška typu šrotovné nebo i to zateplování však přinesou jednorázový příjem firmám, který bývá okamžitě spotřebováván, žádnou dlouhodobou infrastrukturu netvoří. Kacířsky lze dodat, že v případě zateplování ty projekty budou v budoucnu snižovat naopak tržby a zaměstnanost v energetických firmách, těžbě uhlí atd. Dnes se zdá v zeleném nadšení, že to je asi dobře, ale makroekonomicky to už tak hezky nevypadá. Opravdu stoprocentně víme, že je lépe zateplovat než vyrábět levněji více energie? Co kdyby ty peníze šly naopak do rozšíření Temelína a přinesly levnější elektřinu? Nesmysl? Možná, ale stát bere podobnými přerozdělovacími programy na sebe obrovskou odpovědnost a nikde není řečeno, že to bude fungovat.