Daň z nemovitosti – trest na spořivé

Už je to tady. Krizi zaplatí domkáři a chalupáři, to jsou ti správní viníci! Samozřejmě. Majitelé velkých firem houfně v očekávání volebního triumfu levice převádějí své podíly na zahraniční společnosti a nakupují vily ve Švýcarsku. Odboráři zase řádí při sebemenším náznaku zvýšení DPH jako pominutí. Tak komu tu krizi naúčtujeme? Jasně, s barákem nikdo neuteče, hezky to máme zaevidované, tak hurá na majitele nemovitostí!

Myšlenka nějaké hodně populistické levicové strany? Kdepak! Originální nápad strany, která se vydává za pravicovou a na svých ideových konferencích teatrálně brojí proti závisti a nenávisti vůči bohatým. Majitelé nemovitostí zkrátka budou platit krizovou daň a sociální smír bude zachráněn! Tak nám zabili pravici, chtělo by se parafrázovat Švejka. Co z toho vznikne, také nikdo dnes ani netuší. Pokud se pravice předhání v populismu s levicí, nemůže to být ale nic dobrého.

Nápad zdanit více majitele nemovitostí je skutečně hodný hlavní ceny soutěže v populismu. Vždyť co jiného člověka naštve více, než když má soused lepší barák? Nebo já dokonce nemám barák žádný a ten blbec, co mu platím nájem, staví už zase další  chalupu pro dceru! Současně peníze používané na stavbu nemovitostí jsou právě téměř ty nejčistší v ekonomice. Znáte někoho, kdo pere černé peníze a staví za to baráky? Já ne. Kdo se pohybuje v šedé ekonomice, většinou peníze rychle transferuje ven ze země. Nemovitosti a jachty nakupuje v zemích s teplejším podnebím, případně na slunných ostrovech registruje firmy, které počestně v tuzemsku vyhrávají veřejné zakázky či se potýkají s naším státem v arbitrážích.

Lidé nakupují či stavějí nemovitosti většinou za legálně nabyté peníze, protože si dobře uvědomují, že vše je moc dobře zdokumentováno a může se desítky let zpětně prověřovat. Od toho se zřejmě odvíjí logická úvaha našich politiků. Když ti hlupáci už několikrát vše zdanili (nejdříve zdanili příjem a pak platili DPH v ceně materiálů), tak proč jim nenapálit nějakou daň ještě jednou?

Originální jsou nápady zvednout daň na „více nemovitostí“. Kdo bude určovat množství nemovitostí „více než malé“? Nebo zavedeme již jednou v minulosti osvědčené normativy metrů čtverečních na člena domácnosti a vše nad tento limit zdaníme tak, že to ještě rádi odevzdají státu? Nebo jim nasadíme do baráků nájemníky, samozřejmě regulované, abychom upevnili sociální smír?

Dalo by se dále rozvádět do jakých nesmyslných konsekvencí tato idea může nakonec vést. Nemohu se však ubránit vzpomínce na jednu prupovídku mé babičky. Tato vesnická žena nám dětem při různých příležitostech citovala všelijaké lidové moudrosti. Jedno rčení znělo: Blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se, kam co schová! A hle - ti spořivější už zase budou mít tuto nelehkou starost. Přepsat něco na kluka? Prodat, vyměnit za eura a odvézt do sparkasse za hranici? Nebo raději rovnou koupit domek na Floridě (ten je dnes levnější než ve většině našich okresních měst)? Dokdy to ještě půjde, nezakážou nám nakonec úplně investovat venku?

Docela by to byla úleva zjistit, že se člověk probral z nějakého ošklivého snu. Při pohledu napravo či nalevo to však stále vypadá, že to asi bude realita.