Václav Kunft
Václav Kunft
Stoh
Nesnáším válku. Hlavně ubližování nevinným je mi odporné. Nikdo nemá právo brát někomu svobodu. Je bránění se před nesvobodou válka? Celý život nějakým způsobem proti válce remcám. Takhle jsem mikro-remcal v roce 1965.
Václav Kunft
Proč jsou okolo cest v Jižní Africe vlčí máky.
Krásná země s pohnutou minulostí, prošlo jí několik válek, válka vždy ničí a zanechává hořkost. Jedna zanechala i krásné kvítí. Byla ta nejkrutější na území Jižní Afriky.
Václav Kunft
Ošklivý havran
Přibližně 1964 až 65. Vypadá to, že jsem byl rozezlený na celý svět. To se v těch letech stává docela často. Vždy mě to docela brzo přešlo a byl jsem zase zamilovaný.
Václav Kunft
Ať Evropa zase nezaspí.
Ať Evropa zase nezaspí. V mnoha zemích se nalézají ložiska kovů vzácných zemin. Pouze v několika z nich jsou dostatečně velká ke komerčnímu využití.
Václav Kunft
Ta ta ta ta
Válka se mi vždy hnusila. O válkách se vždy lhalo. Takhle jsem to viděl někdy v roce 1963 nebo 64. Svůj názor jsem nezměnil.
Václav Kunft
Výjimeční bastardi.
Bastardi. Děti zplozené mimo lože manželské. Nadávalo se jim, dívalo se na ně skrz prsty. Někteří na vzdor tomu dokázali vyniknout. Dnes, a to je dobře, se nad tím nikdo nepozastaví.
Václav Kunft
Zajímavé asociace pana Bicery.
Ať napíše kdokoliv, cokoliv, o čemkoliv, pan Bicera dopátrá to, že něco podobného někde ve světě, v nějakém čase udělali i Američané. Omlouvá tím kdejakou prasárnu.
Václav Kunft
Maminka reminiscence
Nedělní chvilka poezie. Toto je o čem posledniny měly být, nostalgické vzpomínání. Nějak se mi rozeběhly do všech stran. Teď se mi podařilo jednu chytit a dát na papír.
Václav Kunft
Letní libozvuky
Libozvuky jsou podsekcí Poslednin. Libozvuky nemusí dávat smysl, ale musí znít hezky. Tak tady jsou dva letní.
Václav Kunft
Nahý
Tak takhle jsem se rozčiloval v roce 1963. Mějte pro mě pochopení bylo mi 17. Jak jsem již jednou psal, takhle jsem to tehdy napsal a nic na tom opravovat nebudu.
Václav Kunft
Podivno
Další z poslednin. Po výletech do dávné minulosti a příjemných vzpomínkách na mě padla realita, jak mokrej hadr. Takhle to dopadlo.
Václav Kunft
Teplé oči
Pro Janku.Tohle je asi tak 1965 léto. Musel jsem být zamilovaný až po uši. Zrovna jsem se vyhrabával z nějakého srabu, ne citového, existenčního.
Václav Kunft
Pokora a asertivita.
Je pokora slučitelná s asertivitou? Určitě ano. Navíc jedno bez druhého nemůže být opravdové. Morální vzory jako Sokrates, Ježíš nebo Gándhí měli obé ve velké míře.
Václav Kunft
Radost
Něco na odlehčení toho temného proudu Jaroslava Červenky. Lehoučké, naivňoučké a o hodně starší, někdy 1963 nebo 1964.
Václav Kunft
V tunelu
Pro odlehčení nedělního večera. Tohle mám na těch vyhrabaných papírech dokonce datované 1966. Byl jsem zrovna na vojně.
Václav Kunft
Krásná Artemis
Miluji krásu, psal jsem o kráse hudby, obrazů, soch, přírody... Je ovšem jedna krása, která mi nahání hrůzu, krása zbytečná.
Václav Kunft
Tik – ťak
Konfliktů přibývá. Kam se člověk podívá je nějaká vetší či menší válka. Není to nic nového, jen jsme lépe informovaní.
Václav Kunft
Zrcadlo
Psáno před hóóódně lety. Docela bezstarostný pohled do budoucnosti. No něco z toho se i splnilo. Snad to potěší i dnes.
Václav Kunft
Jarní libozvuky
Minulý týden jsem vystřílel zimní zásobu libozvuků. Tak teď první jarní. Libozvuky jsou podsekcí Poslednin. Libozvuky nemusí dávat smysl, ale musí znít hezky.
Václav Kunft
Libozvuky
Libozvuky jsou podsekcí Poslednin. Libozvuky nemusí dávat smysl, ale musí znít hezky. V zimě jsem jich spáchal hafo, ale zapomněl jsem je poslat. První dávka.
Václav Kunft
Jarní déšť
Po posledninách rozčílených se vracím k posledninám nostalgickým a geriatrickým. Co dědkovi zbývá než, si občas zavzpomínat.
Václav Kunft
Proč muselo zemřít to děvčátko?
Dědka krutě štve moderní apokalypsa. Posledniny byly původně zamýšlené jako geriatrická, trochu nostalgická poezie. Doba mi ale nenahrává.
Václav Kunft
Žárlivost a Miluješ zas
Býval jsem beznadějný romantik. Ta dlouhá pauza ze mě udělala cynika, ke slovu se začala drát i moje temná strana. Teď se ti dva kluci tak trochu perou.
Václav Kunft
Dva
Tak tohle jsem napsal v roce 1965. Bylo také jaro, krásné počasí. Byl jsem mladý, šťastný a zamilovaný. Nějak to muselo ven.
Václav Kunft
Slza
Tak takhle romantický jsem byl někdy v roce 1964/5, začínalo tání a my si mysleli, že můžeme psát co chceme, hlavně milostnou poezii.
| předchozí | ... 3 4 5 6 7 8 9 ... | další |
