Jarní déšť

Po posledninách rozčílených se vracím k posledninám nostalgickým a geriatrickým. Co dědkovi zbývá než, si občas zavzpomínat.

Jarní déšť

Jarní déšť mi padá na šedivé vlasy

zalévá vzpomínku na časy tak dávné,

když jiný déšť ti přilepil na tělo šaty

déšť byl vlahý a šaty lehoučké květované

Chtěl jsem být kapkou toho deště

ve tvých vlasech černých

Lupínkem růže přilepeným ve tvém klíně

plamínkem ve tvých očích zářících

Objetí jak stříbrná pavučina

Pak přišel polibek, jen lehounký něžný

Duše i těla nebesky propojená

Kéž by ten okamžik byl věčný

Co mi to po tvářích stéká

je to jen déšť, nejsou to slzy

Zas vidím, jak mokré šaty si svléká

Zas máme propletené prsty

Vzpomínka je tak živá, 

že cítím i vůni jejího těla

Láska to byla jen krátká,

křehká, a brzy přebolela