Proč jsou okolo cest v Jižní Africe vlčí máky.

Krásná země s pohnutou minulostí, prošlo jí několik válek, válka vždy ničí a zanechává hořkost. Jedna zanechala i krásné kvítí. Byla ta nejkrutější na území Jižní Afriky.

Druhá búrská válka 1899-1902. Jedna nekrutějších dobyvačných válek vedená britským impériem. Předzvěstí byl takzvaný Jameson Raid (neúspěšný nájezd vedený Dr. Leanderem Starrem Jamesonen) zorganizovaný zarputilým britským imperialistou Cecilem Johnem Rhodesem. Rhodes byl v té době ministerským předsedou Kapské kolonie. Je celkem jasné, že hlavním důvodem následné války byla kontrola nad zlatými doly ve Witwatersrandu. Objevení zlata v této lokalitě (1886) vedlo k velkému přílivu cizinců do Jihoafrické republiky Transvaal. Tito cizinci (Uitlanders), převážně Britové z Kapské kolonie neměli v převážně Búrské Jihoafrické republice volební právo. To si Británie vzala jako záminku k včlenění Transvaalu a Orange Free State pod přímou kontrolu Britského impéria. Z počátku se válka pro Británii nevyvíjela příznivě, velká vzdálenost a tím ztížená logistika nahrávala Búrům. Postupem času a přísunem nových a nových vojsk se začala projevovat převaha Britů. Búrové přešli do partizánské války, s kterou neměli Britové žádné zkušenosti, a tak se začali uchylovat k čím dál tím krutějším praktikám. Praktika spálené země měla omezit zásobování búrských oddílů. Dalším nelidským omezením bylo zřízení koncentračních táborů, britský vynález, ne německý. Zavíráním převážně žen a dětí se mělo omezit nejenom zásobování, ale i ničit morálka búrských partyzánů. V koncentračních táborech díky velmi špatným hygienickým podmínkám a mizernému zásobování zemřelo 26 000 žen a dětí. Světové mínění včetně toho českého bylo výrazně protibritské. Národní listy napsaly: „Hrubá přemoc vítězí nad právem, Goliáš udolává Davida, který konal sice divy udatenství, bráně svou vlast a svobodu, který v celé řadě bitev slavně a vítězně obstál, ba vetřelcům mnohé strašlivé porážky způsobil – však nedočkav se krom jalových slov soucitu, od nikoho v celém širo širém světě nejmenší pomoci, konečně přece jen vysílen zemdlel a vykrvácel tak, že mu nezbylo než poddati se a podrobiti se vrahům svobody své a vykoupiti si pokoj a mír ztrátou nejdražšího statku, nejvzácnějšího pokladu každého národa: ztrátou své vlastní samostatnosti!“

 Britové museli téměř všechno dovážet z Evropy, jak potvrzuje další česká stopa. „U teplického městského zřídla bylo objednáno v těchto dnech kabelovým telegramem pro anglické vojsko v Natalu 200 000 lahví teplické vody, kteráž prý zvláště dlouho dovede tam zachovati vzdor parnům svou svěžest.“ Vždy jsem se divil, jak je možné, že kolem silnic, hlavně těch kopírujících staré cesty roste kvítí stejné jako v Evropě a tak jsem začal pátrat. Britové museli dovážet i seno pro svojí kavalerii. Seno pocházející z Evropy, seno obsahující semínka čekanky, prvosenky jarní, plicníku, chrpy a dalších. Koně putující po jihoafrických cestách je tam ve svém trusu zanechali. Za čas vzklíčila a tak se objevily i první rudé vlčí máky. Vlčí mák, krásná prostá květina, které připadla ta smutná povinnost připomínat padlé ve všech válkách.