Maminka reminiscence

Nedělní chvilka poezie. Toto je o čem posledniny měly být, nostalgické vzpomínání. Nějak se mi rozeběhly do všech stran. Teď se mi podařilo jednu chytit a dát na papír.

Maminka   reminiscence

Proč má ustaraná šedivá hlava

leží na klíně mamince

a proč je maminka tak mladá

proč mě po vlasech hladí, lehounce

Tomu blonďatému proužku na čele, té kudrlince

                 vždy se mu smála

vypadá to jako kdyby tě tam lízl bejček

a kudrlinku si na prst navlékala

Učila mě plavat ta drobná paní

a já nevěděl proč se směje, když na ní voraři volali

mladá paní pozor, ta voda nemá trámy

mávali na nás a ještě z dáli se smáli

Díky ní jsem četl dříve než první kovbojku Dům doktora Maltha

i Cirkus Humberto jsem četl v páté třídě

pak přišly první rozepře a víc pro mě byla parta

nedala mi přepych na to neměla, ale nežili jsme v bídě

Nebyla svatá, naučila mě kouřit, pít a hrát karty

jenom abych to uměl a nedostal ťafku

věděla, že bych se stejně naučil od své party

a zbytečně bych dělal kavku

Nedávala rady jenom rozmlouvala

uměla i vynadat, urazit se, vyčítat

také někdy plakávala

byl jsem velký darebák

Pak přišel čas odloučení

nebyla po ruce, když na hubu jsem pad

byla příliš daleko a to občasné psaní

bylo neosobní, ale byla někde vzadu a pomohla mi vstát

Nechci vzpomínat na celý život o tom tohle není

jsem jen rád, že na konec jsem jí mohl oplatit

to hlavy v klíně spočinutí

už nebyla tak mladá a teď bylo na mě vlasy hladit

Rád bych si zase položil hlavu do toho klína