Marta Kučíková VIP
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
Marta Kučíková
Kaštanová pařba pro nezletilé
„Kristepane... buď mi vyklouzne nebo ho rozdrtím jako přežranýho slimáka, “ brblám si pro sebe. Je mi zima a mám spálené prsty, začínáme loupat snad tunu vařících pečených kaštanů. Občas mi na obličeji přistane zelené hmyzí hovado. Hmyzí zelený opancéřovaný robůtek. Po rozmáčknutí silně smrdí. Nesnáším cizí nohy na mém obličeji, obzvláště cizí hmyzí...Tak to má být pohodová kaštanová školková slavnost?
Marta Kučíková
My, italští "buzíci"
„Ty mraky jsou krásný...jako srdíčka. Nebo jako buzíci, “ řekl nevinně můj čtyřletý syn v českém autobuse. Řidič se málem vyboural.
Marta Kučíková
Italská noc s Oliverem
„Stůj, ty chlupatá potvoro!“ hulákal na mě nadmíru ovíněný domorodec. Co si to dovoluje, Ital jeden, husy jsme spolu nepásli a chlupatá snad ještě tolik nejsem! Vmžiku kolem mě prolítl pes a kličkoval mezi reflektory aut. Chlupatá, nechlupatá, šla jsem ho chytat taky, zatímco děti na mě nadšeně mávaly z auta. Páníčka mi líto nebylo, psa ano.
Marta Kučíková
Máte je strašně svěšený!
„...takový visací, to je na plastiku,“ řekla mi dobromyslně mladinká prodavačka. Mínila tím má oční víčka. „Řasenku?... spíše než řasenku potřebujete plastiku!“...Smála jsem se a zalhala cosi o starém japonském rodě. Znakem našeho českého rodu jsou víčka, převislá skoro ke kolenům. A nijak netoužím po změně. Možná bych o fous, o dva, zkrásněla, ale nebyla bych to už já. Vítej opět v rodné hroudě české, stará dobrá Marto...:)
Marta Kučíková
Proč jsme pořád ještě šťabajzny?
„Proč?...protože chlastáme,“ kopla do sebe Benedetta, italská šmrncovní důchodkyně, další dávku hustého černého mazutu. Brada mi úžasem spadla o dvě poschodí níž. Italka vtipkovala. Mazut bylo ten den její už šesté, nesmírně voňavé silné kafčo. Šesté? Ježkovy voči... s babčou to šlehne, a co pak já s ní?
Marta Kučíková
Víno léty zraje, ale on blbne
„Nemáš u vás svobodnou kamarádku? Chci se ženit, “ slavnostně mi oznámí Pietro. Kluk jako italský lusk, přitažlivě proplešlý, s krásnýma nohama. Oholenýma, s padáním vlasů si začal holit i chlupy...asi všude...
Marta Kučíková
Martyrium sv.Marty :-)
„Santa Maria...asi brzy i Santa Marta,“ úpím. Půldenní horské putování italských rodičů a dítek se chýlí ke konci. Ještě nás čeká zastavení u opuštěné uhelné šachty „Santa Maria“, kde zahynulo šest horníků. Asi budu sedmá. A za rok tu udělají zastavení u Santa Marty...
Marta Kučíková
Zralá láska po italsku
„Bella stella, krásná hvězdo... ,“ říká mi Ital na lavičce a sune se blíž. Romantika to moc není, je mu devadesát a hnijou mu obě nohy. Mně v tuto chvíli hnije mozek, nic mě nenapadá. Snad chytnout jeho hůl a přetáhnout ho? Chytnu hůl...vtisknu mu ji do udřených dlaní, aby pomalu vstal: „Bella? Buďte rád, že blbě vidíte... “
Marta Kučíková
Večerní kurs italštiny pro mimozemšťany
„To je Marta!“ Učitel Antonio, prchlivý Ital v nejlepších letech, mě postrčí do třídy za hromového řevu: „O – pa - kuj – te, mamma mia!!! - mluvím, mluvíš, mluví. Ancora (znovu) - mluvím, mluvíš...“ Začíná večerní kurs pro nás, neitalské různobarevné mimozemšťany.
Marta Kučíková
Italská dršťka pro mého muže
„Amore, provi!“ – „Drahoušku, zkus to!“, láká italská sedmdesátiletá fešanda mého muže na místní specialitu, po které se prý Italové mohou utlouct. Gigantický kus nenakrájené vařené dršťky připomíná povrch Marsu. Můj muž se hroutí.
Marta Kučíková
A baba ztuhla, jako když utne
„Madonna mia...!" Jizdní řád místní italské MHD silně připomínal sudoku pro pokročilé. Na důstojný úřad, vzdálený 5 km, jsem raději dorazila podél rušné silnice pěšky. Naprosto nedůstojně. Zmačkaná, místo vlasů chemlonový bobek, rozplizlé stíny až k bradě. V tu chvíli mi ale můj vzhled fakt žíly nerval. Italská úřednice, které jsem usedla tváří v tvář, vypadala jako po nejdelší trase pochodu Praha-Prčice.
Marta Kučíková
Obsluhovala jsem italské ptáky
"Grázieee, grázieee!" italsky děkují slušně řvoucí papoušci. Jak nejrychleji odstranit zaschlé ptačí hovnihory z jídelního stolu bez narvaných miniTampaxů v nose? To nás na vejšce neučili... Papouščí děkovačka má grády ruské sbíječky. Každou minutu po celé čtyři hodiny... S tampóny v nose se vznáším jako Gagarin a míjím bez povšimnutí veškerá zrcadla. Opeřence přeřvávám písničkou. S miniTampaxem v nose nelze dýchat, natož zpívat. Po odhození nosních ucpávek si dávám pracovní jméno Marta, zvaná Statečná.
Marta Kučíková
Chci prsa. Ale italská.
„Velký prsa. Hodně!“ říkám česky a objíždím rukama můj kyprý hrudník v místním řeznictví. Sympatický řezník, mladý pohledný Ital, se řehtá. Řehtá, ale nechápe.
Marta Kučíková
Masopust po italsku
„Dobrá maska“, ohodnotil můj zjev italský Obelix,ačkoliv jsem za žádnou masku nebyla.Začal karneval, čili masopust po italsku. To bude zase v alejích nablito... (nebylo)
Marta Kučíková
Noční curvy a jiné zatáčky...
„Maarta, kurva, mamma mia!“ Moje známá není sprostá, „kurva“ je italsky zatáčka. Psáno ovšem s „c“. No jo, italská sprosťanda, řekla jsem si tehdy.
Marta Kučíková
Je Pánbůh delfín?
„Je Pánbůh delfín, mami?“ překvapily mě dotazem moje malé dcery po necelém týdnu chození do italské školky.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
