5/10/2009: Malajsie: Penang

Dnes neni potreba nijak zvlast brzo vstavat, takze toho vyuzivame a vstavame az na pul devatou. MH se rozhodla, ze si spis chce jeste zrelaxovat a zustat v Georgetownu, zatimco ja s EL pujcujeme v hotelu pro Georgetown tak klasickou motorku znacky Honda Dream a okolo pul desate vyrazime smerem na jizni autobusove nadrazi nakoupit jizdenky na ostrovy Perhetian. Motorku jsem samozrejme musel znovu peclive predem otestovat. Ze se tu jezdi vlevo jsem si vzpomnel v momente, kdyz se na me vyritil s vytrestenyma ocima nejaky lokalec na motorce. Nastesti jsme vyhybaci manevr oba zvladli a diky tomuto kritickemu momentu si to, ze v Malajsii se jezdi vlevo, snad uz budu pamatovat.

 Vyjizdime, jizda vlevo je pro me naprosta novinka, tak radsi jedu velmi opatrne a stale myslim na to, ze se musim drzet vlevo. V aute clovek ma aspon ten volant na jiny strane, ktery mu to tak nejak pripomina, ale motorka se jaksi tak nejak nelisi:( Zajimalo by me, z ktere strany je tu prednost, jestli zprava nebo zleva, davam radsi prednost vsude, pokud nepousteji me. Tohle bych si mel asi nekde pro priste zjistit:)

Kazdopadne vsechno docela dobre zvladame bez nejake vyrazne kriticke situace, stejne jako jizdu po mestske dalnici smerem k autobusovemu nadrazi, kde nakupujeme listek za 37RM na dnesni vecer do Kota Bahru. Na autobusaku davam nejakou placku s vajickem za 1.6RM. To je dobra lace:)

Autobusakem projizdime na motorce, coz lokalci nesmeji. My jsme ale turisti, takze muzem asi cokoliv:) Nikdo na nas ani nekriknek, po mistnich by mozna uz ochranka asi strilela. No jsem si stezoval na to, ze to tu mame obcas jako turiste jine nez lokalci, ale v tomto mi to precijenom trosku vyhovuje.

Dojizdime k Hadimu chramu, prebihame uspesne 6ti proudovou dalnici a jdeme do chramu. Vstupny zadny, super. Davam aspon trosku do pokladnicky, nejaky mnich mi za to zacinka zvoneckem, tak snad to prispeje ke zlepseni me karmy, ktera neustale stoupa:)

Hadu jsem si nejdrive vubec nevsimnul. Az me nejaky lokalec musel upozornit, ze tu jsou jen tak rozvaleny na nejakych hadodrzacich. Hledal jsem je v terariu nebo tak neco, ale tohle me docela prekvapilo. Je tu cedulka, ze se na ne nesmi sahat a drazdit je, protoze jsou jedovati. Jestli je to pravda, radsi nezkousim, protijed s sebou opravdu nemam a pochybuju, ze ho v chramu vubec maji. Leda ze by tady pomahalo dosti hluboke modleni, no nevim:) Chram je sice takovy pidi, ale tema hadama naprosto zvlastni a jedinecny, co jsem kdy na ceste videl.

Hadi chram:

Po chramu jedem okolo letiste, kde EL znovu vybira prachy, parkujeme na zakazu parkovani jako lokalci, nikde jinde to neslo:)

Chci se jet podivat na pristavani letadel od more. Musime docela cekat, nez nejake pristane a jeste jsem cekal, ze budou daleko niz, takze tahle akce nic moc:(

Pristani od more:

Asi po pul hodce jizdy zastavujeme v restauraci nejakych Indu a jdeme obedvat. Ind mi na ryzi naleje od kazde omacky (asi deset druhu) trosku, no slusny mix Jidlo ale dobry. Moc belochu sem asi nezavita, tak jsme lokalnima Indama docela ocumovany. Za dve jidla, dve piti v krabicce a dva mlikocaje (chtel jsem jen caj, ale asi si rekli, ze mi daji neco vic nobl) platime jen 11RM. Jidlo tu fakt neni drahe.

Jedem dal podel ostrova, zastavujeme u vodopadu Titi, kam zrejme chodi mistni muslimove se svyma cernyma mumiema na romanticke prochazky. Mumie tu ve svych cernych habitech preskakuji za pomoci svych pritelu z jednoho sutru na druhy, plaste jim vlaji, jako by byly nejaci sandokanove. Mumie maji opravdu styl, hlavne jedna, co byla cela v cernem, ale k tomu si vzala krasne modre tenisky znacky Adidas. Jak stylove:)

Po mumiich jedem dal, bohuzel zacina trosku krapat. Zajizdime ke vstupu do nejakeho prirodniho parku, kde se na chvilku shovame. Vstup sice stoji jen 5RM, ale na park bohuzel nemame cas, tak jedem dal, jen co trosku prestane prset. Zastavuje v penangskem letovisku na severu ostrova a zkoukneme mistni plaz, kde nikdo neni, protoze pocasi se z dopoledniho vedra prekulilo do odpoledni podmracena az zatazena:(

Domy docela hnus, tohle je zrejme nejaka malajska Costa Brava. Skoda ze MH zustala v Georgetownu, tohle by asi bylo neco pro ni, tady by se ji libilo:)

Tak tohle by se MH libilo:

Delam si tu fotku nasi super classic Hondy Dream. Zrejme kvuli tomu, ze EL neni z Prahy ale odnekud z vychodu, jsme museli dostat mimoprazskou SPZ:( Tak tu jezdim jako buran:))))

Chceme dojet jeste na Penang Hill, nejvyssi bod ostrova. Cestu k Penang Hillu jakz takz nachazime, bohuzel to vypada, ze co nevidet zacne prset, coz se za par minut potvrdilo.

Musim uznat, ze Malajci maji docela smysl pro humor. Nejak zahadne byla destiva zona neuveritelne ohranicena, asi jako kdyz si clovek pusti sprchu, mimo vodni sprchu ani kapka, zatimco pod sprchou opravdu "sprcha". Jednim necim takovy jsme take projeli. Jeste tesne nez do sprchoveho koutu vjedeme, krici na nas nejaky lokalec anglicky "uzijte si dest". Nedokazu si predstavit, v ktere jine zemi by tohle nekdo na me kricel:) Uznavam, dobry:)

Opravdu hodne prsi a tak se shovavame pod nejaky strom, ktery ma snad listky kolmo k zemi, protoze pod nim prsi taky dost, ale nemuzeme jinam, protoze mimo strom prsi jeste vic. Asi po 1/4h prestava, tak vyrazimem, ale za par minut znovu prsi jako z konve. To uz se ale zkusene shovavame u benzinky, stromy uz jako shovku pred destem nevolime. Jdu do samosky 7/11, zase se se mnou dava do reci nejaky lokalec, chvilku pokecam nez mu tam poslu EL. Co si povidali oni dva, nevim.

Vyrazime znovu na jizdu a znovu zmoknem, tentokrat nebylo kde se shovat:( Plastenku jsem si nechal na hotelu a ani EL ji s sebou nema:( Uz to je jedno, dojedem na Penang Hill mokry, jedeme dest nedest. Na motorce je ovsem kosa, na vrcholku se honi cerne mraky a tak po zvazeni situace se nakonec obracime a jedeme na hotel. Zase se dost rozprsi, davam prednost jizde v noci nez jizde v desti. Pri vetsi rychlosti kapky navic docela boli:(

Prsi fakt echtove a tak se znovu shovavame a dava se se mnou do reci dalsi Ind, taky jen tak, aniz by mi neco nabizel. No vubec mi ty vetsinou malajsti indove prijdou takovy upovidany. Super je, ze vetsinou maji i dobrou anglictinu, takze to neni takova ta omezea konverzace jako s nekteryma lokalcema v Cine nebo Vietnamu.

Prestava znovu prset, tak jedem, po chvili se znovu rozprsi, ale uz se to rozhodnem dojet at leja jak leje. Po dlouho dobu trenujeme jizdu v desti, protoze se nam nejak nedari najit centrum mesta a vzhledem k tomu ze prsi, na ulici neni moc koho se doptat. Jezdime po Georgetownu jak blbci asi cik cak s velkym uspechem vyhnout se centru, asi az za pul hodky se nejak chytame a za chvili jsme na hotelu. Tam probiha rychlo prevlek do suchyho a utek na jidlo do food courtu, ktery mame asi 10min od hotelu.

Davam nejakou rybku, chutna to jak uzena makrela ale asi to bude jen ta makrela a je dobra:) Bezime na hotel, po zvazeni situace radeji volime zavolani taxi nez risovani mestkyho busu, jestli to stihnem nebo ne (asi bysme stihli, ale stale lehce prsi), tak jedeme tagosem za 25RM na asi 15km vzdaleny autobusak.

Na autobusaku stoji uz docela dost zaparkovanych, k jizde pripravenych autobusu. Konkurence je tu zrejme velika a zakazniky si tu vylozene hyckaji. Vsechny autobusy, co tu stoji, tak maji v rade jen 3 sedadla, nebo spise by bylo presne rici tri kresla, spoustu mista pred sebou, jeden ma dokonce vepredu udelanou malou kuchynku. Zrejme pasazerum behem "letu" rozdavaji jidlo:) Doufame, ze pojedeme take necim takovym a ne zadnym autobusem nahnacany v evropskem stylu tak, aby se tam cestujicich veslo co nejvic.

Kousek pred devatou prijizdi nas bus, nema sice kuchynku, ale ty kresilka ma, je to opravdu pohodlny. Sice bych si spis pral jet ve spacim buse jako v Cine, ale tohle je taky dobry.

Bus s kuchynkou: "Nice":)

Po tom, co snad obkrouzime vsechny ostatni autobusaky na ostrove a na blizke malajske poloostrovni pevnine, se konecne davame na cestu smerem na vychodni pobrezi do Kota Bahru.

Kvalitu teto malajske silnice moc zhodnotit nemuzu, neb na cestu radsi nekoukam. Autobus ale vcelku skace, coz je zrejme zpusobeno jednak silnici samou, ale jednak dost mekkym perovanim autobusu, v kterem jedeme.

V buse dopisuju blog a sleduji, jak nas ostatni sleduji. Vubec mam dojem, ze jsme tu dost sledovani. Nevim, jestli sleduji jen nektereho clena nasi skupiny nebo skupinu jako celek, kazdopadne tohle sledovani je tak nejak jine, nez sledovani, co jsem zatim zazil na me ceste. Zvlastni. Pritom tu na bile turisty museji byt zvykli. Mozna mistni radikalni muslimska komunita sleduje, jeslti nahodou v jejich ne zcela demokraticke zemi neprovedeme neco, za co by nam mohli dat par ran holi nebo na nas hodit nejaky ten sutr:) Tak uvidime, jestli se nas pobyt bez tohoto obejde.

MH dneska byla z toho casoveho rozdilu dost pretazena a unavena, tak pry byla dost na hotelu. No to je tedy cestovatelka! To jsem zvedavy, jestli me nahodou nezacne stvat a jak dlouho tento jeji pristup ustojim:)