27/7/2009 Lijiang -> strachojizdou do Soutezky skakajiciho tygra

No jak jsem si vcera stezoval, ze na zazitky byl vcerejsek trosku nudny, tak dnaska tomu byl pravy opak. Na dnesek bylo v planu odjet na turu do Soutezky skakajiciho tygra. Nazev je doslovny preklad aa vcelku vystizny, protoze soutezka se jmenuje po tygrovi, ktery ji preskocil, kdyz byl pronasledovan lovcem. Skokem pres soutezku si zachranil zivot. Musel to byt opravdu super mega vykonny skokan, protoze soutezka ma na sirku nekolik set metru.....jak to dokazal, jsem za celou cestu soutezkou vazne nepochopil.

Nijak nespechame, hezky davame super dobry Naxi toustik, cajik a pak se vypravime busem 11 na jizni nadrazi. Autobusy do minimesta Quiotou by mely pry jezdit dle LP kazdou chvili, coz ovsem neni tak pravda. Bus v 1130 uz byl plny a dalsi jel az v 1330, takze nakonec jedem tim.

Cekani na bus vyplnujeme jizdou do Black dragon pool parku, aby jsme se OK pochlubili, ze tam umime vlezt zadaco. Projdem to a pak na hlavni ulici smerem na autobusak jime v garazove restauraci. Jidlo neni vubec spatne, docela ostre a stalo nas jen 10Y:) Spechame na autobusak, stihame to tak tak. Tentokrat jedem busem 8, ktery to tak nejak zahadne objizdi. Nemuseli jsme ale spechat, nas bus ma zpozdeni, duvody nam vysvetleny byly ale zustaly nepochopeny. Nakonec po asi 20 min odjizdime.

Nejdriv na jednom trzisti nakladame nejake bedny no a pak ridice nechapu, protoze objel jen blok a vraci se znovu na nadrazi. Tam to znovu za naustaleho telefonovani znovu projizdi a v dalsi ulici zase neco naklada. Aha, takze dalsi kseftik. Nastesti to vypada, ze tenhle je uz opravdu konecny, takze se konecne vydavame na cestu.

Cesta je to dlouha a neuveritelne nudna. Par momentu tu ale nudnych neni a to jsou vetsino bohuzel ty, kdyz se nas ridic predjizdi do zatacky. Vzdycky kdyz na to dojde, tak sleduji velmi pozorne cestu a pripravuji se na nejhorsi. Jedem sice vzdy tak dvacet tricet, ale stejne to neni super pocit. Jeste zajimavy okamzik byl, kdyz nejaky Cinan na nas u silnice maval hadem. Nevim jestli chtel vzit do busu a nekam odvezt nebo jestli hada jenom prodaval. Kazdopadne aspon v tomto je nas ridic rozumny a hadovi nezastavuje.

Super plizivou cestou s nekolika riskantnima predjizdenima se pres jedny hory dostavame po 2.5h do Quiotou. Tam calujeme 50Y a nas bus zde cestu konci. Chceme pokracovat dal soutezkou k Walnut Garden GuestHouse, takze se shanime po nejake doprave. To nas ale oslovuje nejaky asi amik co vypada jako cech jak poleno, jestli se nechcem sabnout o minibus do toho Walnut Garden. Kazdy pry za 20Y. To zni jako solidni nabidka, tak frcime. Jinak tee amik je tu s nejakou cinankou neidentifikovatelneho veku, netusim jestli je to jeho pronajmuta pritelkyne, skutecna pritelkyne nebo jen kamaradka. No ale asi bych to tipoval na to druhy.

Odjizdime nasim minibusem v plne nalozi. Cesta je na zacatku asfaltova, jen trosku uzka. Oproti tomu, co nas ale ceka, je to ale skoro dalnice. Po chvili se cesta zuzuje, casti cesty jsou spadle ze srazu dolu nebo v lepsim pripade jsou na silnici popadany kameny. Chvilemi se cesta meni jen na ujezdenou prasnou silnici, zrejme proto, ze puvodni asfaltka nekam ujela Nas ridic jede co to jde, ja na zadnim sedadle nadskakuju zas jak po pichnuti vosou. Cesta fakt nic moc, navic vpravo je sraz do koncici rekou hluboky treba i 300m, mozna i vic. Hruza, neni to dobry pocit. Cestou se zastavujeme u perejich, je to nevuritelny hukot jaky voda vydava. Krasne hneda voda valici se soutezkou rychlosti tak 60km/h.

Vyhled z cesty:

Po asi osmi kilometrech rychlojizdy po prasny ceste se nam vyfoukla prava zadni guma, takze zastavujeme a ridic meni kolo. Nejdou mu odmontovat dva srouby. Zkousi na to nejakou cinskou paku, kterou jsem fakt vubec nepochopil. Ridic ma paze asi jako tri paratka. Tak mu jako ukazuju, ze to zkusim. Machracky jsem mu oba dva srouby povolil, ridic je nadsen. Menime kolo a frcime dal.

Po dalsich asi dvou kilometrech nastava dalsi problem, se kterym si i lokalci nevedeli rady a byli tim docela dost prekvapeni. Cely den dost prselo no a na tomto miste se pres cestu vali dost vody. Stojime jako treti v poradi, na protejsi strane uz stoji hezka fronta aut. Cinani a vetsinou zapadacky turisti cuci na ten proud vody. Vcelku silny. Aby to jeste nebylo tak lazo plazo prejezd, tak obcas spadne na cestu nejaky sutr. No tak tam tak cucime a nikdo nevi, co bude.

Najedou to nejaky manik poradne rozjizdi svym jeepem 4x4 a cestu projizdi. Pak se odhodla nakladak, vcelku bez problemu. Mezitim tu pro zpestreni situace jedou dva Cinaci na mulach a ze to jako taky prejedou. Tak to po vzoru jeepu rozkalili co to slo, ale mulam se to nejak nelibilo. V prostredku se muly zastavily. Prvni Cinak tedy horko tezko prejel, ale druha mula zacla nejak skakat jak na rodeu a spadla dolu i se svym kovbojem. Kovboj i mula zmizeli neznamo kde. Vsichni cumi jako co se stalo, kazdopadne k zachrane akci se nikdo nema. Nastesti se ukazalo, ze tam je sesypane kameni po kterem se kovboj i s mulou vyskrabali zpet na silnici. Pak uz mulokovboj prevedl mulu docela v pohode pres vodu, aniz by dostal do sisky nejakym tim kamenem.

Prvni minibus projizdi:

Po mulach projizdi dalsi auta z protejsi strany, i auta podobne nasemu typu minibusu. No se mi to tedy vubec nelibi, ale nakonec frcime taky. Jsem takhle po.....strachy snad jeste nikdy nebyl! Pro ridice to asi taky byl dost nevsedni zazitek, nebot po prejezdu toho brodu se zacal desne radovat.

Nakonec jsme se nechali vyhodit uz v Tina's GH, protoze tu cast cesty, kterou jsme chteli dneska projit, bysme sice tak tak stihli, ale stale dost prsi a kazdy znas uz tech adrenalinovych zazitku mel dneska az az.

V Tina's GH se ubytovavame v trojluzaku za 75Y celkem. V hotelu tu bydli nejaka skupinka frantiku a pak uz jen asi 15 cinaku. Davame dobrou veceri a pak se jdeme jeste projit, nez se uplne setmi. Soutezka je fakt neuveritelne krasna, ale o tom az pristi den.

No a takhle krasny je tu vyhled na hory: