27/10/2009 Borneo: Vystup na Mt.Kinabalu I

Tak dnesni vysokohorska noc nic moc, protoze z jednoho pokoju okolo nas byla slyset nejaka hudba. Snad to na nas lezecky vykon nebude mit velky vliv. Vstavame kousek po sesty, sprava parku otvira v sedm a docela by se nam hodilo tam rano najit nekoho, kdo by se s nami podelil o naklady na pruvodce, ktery stoji dalsich 85RM. Prestoze jsem za to uz zaplatili takovy prachy, tak tohle nemame v cene:(

Davame si poradnou snidani v restauraci u silnice, musime nacerpat dostatecne energie na nas rychlovystup. V restauraci snida i dost pocetna skupinka mistnich pruvodcu. Podle toho, jak tu pruvodci vyhuluji, tak asi nejlepsi ranni priprava na rozdychani plic na vystup je ranni cigarko:)

No nezkousime, radeji platime a  asi ve ctvrt na 8 uz jsme u spravy parku u zarizovacek pruvodcu. Snazim se nekoho ulovit, ale moc se to nedari. Mohli jsme sdilet pruvodce s nejakyma cinskyma turistama, ale nejak se jim to nezda. Chudaci maji obavu o to, abysme nebyli s nasima malymama batohama bez nosice na ne moc pomaly:) S nima se to tedy nepovedlo, alespon nam zvysuji motivaci. Nakonec bereme po asi pulhodine marneho cekani a shaneni zavdek aspon sdileni s jednim Norem, Mortnem z Osla. Nas pruvodce se jmenuje Quentin, coz je vlastne skoro vsechno, co za celou dobu od neho uslysime. Tak misto 47.5RM na osobu je to aspon 26RM:) No aspon neco a usetrene penize investujeme do zakoupeni jizdenky na bus za 11RM k elektrarne, ktera je o par set vyskovych metru vyse.

Tak nekde tam za tim bornejskym Petrinem je nas dnesni cil:

Jeste nez vyjedeme, vyzvedavame v restauraci nase draze zaplacene obedy a muzeme vyrazit. V 820 prochazime prvni kontrolou na Timothon gate, jsme odskrtnuti a muzeme vystartovat. Nasazuji sve tempo a predhanim cinaky, kteri se tak nejak loudaji a uz i ted dole trosku tezko oddychuji. Cesta jde podivne dobre, prvni dva kilaky zvladam za 40min a cekam na nasi skupinku. Prvni se pririti EL s asi 15 min zpozdenim, dalsich asi 10 min nabral Morten, za kterym si to slape v pohode nas nicnerikajici pruvodce.

Prvni kilometry: Pohodicka, obas dokonce i po rovince:)

Po kratkem oddechu jdeme dal. Super je, ze nepotkavame moc turistu, tak je tu krasny klidek. Bohuzel rozhledy moc neprejou, protoze je zatazeno a mozna by skrz ty stromy stejne nebylo nic videt. Na 4km pry vetsina turistu obedva, ale to by pro nas bylo moc brzo. Do pate, kdy mame nasi veceri na chate Laban Rata, bysme asi neprezili:) Take tu potkavame prvni "horolezce", kteri horu uz pokorili a jdou zpet dolu.

Znovu tu cekam na EL, ktera dorazi jako druha a na Mortena uz necekame, snad ho nepotkala nejaka smrt, jak by jeho jmeno naznacovalo:) Posledni dva kilometry jsou uz do pekne strmeho kopce. Jde to docela dobre, obcas se musim ale i ja vydychat a nadychat, nadmorska vyska je trosku znat. Na Laban Rata dorazim v 1135, asi o 25 min pozdeji dorazi i EL. Cas docela slusny, po odecteni cekani to mam za 2 dvacet. Na ceste se neda moc nicim rozptylovat a zdrzovat, vetsinu veci uz zname anebo nezname, tak nevime, na co koukame.

Posledni faze vystupu: Uz je to trosku strmejsi:)

Cekal jsem, ze samotny vyslap bude daleko narocnejsi, tohle byla docela pohoda. Kazdopadne jsem docela prekvapen, jak to slusne zvladla na zidli pracujici kancelarska krysa EL:) To bych od ni ani necekal. Zvladla to opravdu na jednicku, protoze asi pet minut po jejim prichodu zacne docela solidne prset. Ve srovnani s Emeisanem v Cine tohle byl skoro trosku az lazo plazo vystup:)

Takhle se stoupa na Laban Rata:

a takhle se stoupalo na Emeishan. No nakonec v tom neni moc rozdil, clovek po vystupu vypada lehce nefotogenicky tak jako tak:)

Na Laban Rata davame vyneseny obidek: kousky kurete, ryze a k tomu trosku nelogicky strasne kysele jablko, ktere se k tomu svalovemu vykonu opravdu moc nehodi:( Po "o" sedime v Laban Rata a trosku se tu nudime. Neni tu moc co delat a ven jit nemuzem, protoze stale prsi. V jednu se konecne muzeme jit ubytovat a dozvidame se, ze tepla voda potece az od dvou. I pres to zkousim sprchu, neni to tedy zrovna nejaka tepla, ale vydrzet se to da. Ubytovani na Laban Rata vcelku na dormitory luxusni, ale taky za ty penize, co jsme zaplatili, to musi byt. Stejne je to cenove prehnany a vyderacsky:)

Nejmene z nas byla unavena MH. Jen co jsem dorazili na chatu, zacla se tam seznamovat s Tigrem:)

Na dormitory spime v 6ti, jeste nejaka opirsingovana bulharka neustale se shanejici po nabijecce na mobil, jeji kamaradka australanka a pak zrejme dalsi australsky parecek, ale vic krome tohoto popise se s nima nepoznavame.

Odpoledne stale prsi a prsi cim dal tim vic. Snad do rana prestane a obloha se roztahne, abysme mohli videt vychod slunce. Jestli ne, tak to uz bude druhej spackanej vystup kvuli pocasi:( Cele odpoledne jsme tedy na chate a cas si travime odpocitavanim vterin do vecere, ktera se podava od peti. Hrajem zeme mesto, ve ktere jsem bohuzel o 30 bodiku porazen:( S pribyvajicim casem na chatu dorazi i ostatni vyletnici az tak, ze se to pred veceri docela slusne i zaplni.

Kazdopadne Malajsu je to docela malo. Vetsinu osazenstva chaty tvori belosi, ale par turistu asijskych tu je take (hlavne ty nasi cinaci dorazili skoro asi hodku a pul po nas). Asi je to na Malajce trosku moc. Zaplatit za nejlevnejsi formu ubytovani a stravovani skoro 500RM musi byt pro normalniho Malajce prilis. Nekde jsem snad videl, ze za prodavacku nabizeli 1000RM, asi to nebylo za noc, ale za mesic:) Pulku platu, asi tezko nekdo da...

Vsichni uz se vecere nemohou dockat, takova nervoznejsi atmosfera. Tesne pred patou se tu uz tvori velmi rychle fronta, kazdy si chce nejake to sousto urvat. Taktez se s EL stavime do fronty a jakmile na nas prijde rada, nakladame si na nase talire maximalni mnozstvi, co unesou. Myslim, ze ceskou kulturu krasne reprezentujeme:) Kazdopadne pri letmem pohledu po ostatnich talirich by to vypadalo, ze tu jsou jenom Cesi:)))

Naladujeme se az malem puknem, stejne asi jako ostatni:) Za ty prachy, musi se ta Satura vyzrat! Po veceri se pomalounku zacinaji vsichni vytracet a odchazeji na kute, protoze vetsina "horolezcu", stejne jako my, bude vstavat ve dve rano, abysme stihli na vrcholku vychod slunce. To, ze se tu vsichni prezrali, se potvrdi nocni frontou na panske hajzliky. Musim snad asi deset minut cekat, nez to Cina vyrobi:) Jeste ze ta normalni vyroba jim jde rychleji:)

Vecer travime zase potlachem u stolu a skladanim veci z papiru. Zatimco EL si vzpomene a vytvori docela slusnou kyticku, mne se podari jen nejakym zahadnym zpusobem vytvorit lodicku. Jak udelat parnicek, to zustava pro me zahadou:)

Vzhledem ke vstavani ve dve rano jdeme chvilipo osme spat, nebo asi presnejsi by bylo napsat si lehnout. Usnout takhle brzo je podle prevalovani a vrzajicich posteli asi moc tezky ukol pro vsechny prezrany individua na nasem dormitory.