25/9/2009 Kambodza: Phnom Penh: Zeme kontrastu

  Rano si konecne trosku prispavam, nepo spis prilezivam a vstavam az na pul devatou. Jdu se podivat na mistni jezero, u ktereho stoji nas hostel. Dle LP jezero postupne zanika a opravdu tomu tak je. Z puvodni velikosti jezera tu odhadem podle me zbyva tak sotva ctvrtina a i ta asi nenavratne brzo zmizi. Prestoze je devet rano recepcni hotelu mi hned nabizi travu, hruza. To odmitam a spis premyslim, jestli se nemam nekam prestehovat. Tohle misto ve me opravdu nevzbuzuje duveru. Nakonec vyhrava lenost nad rozumem a rozhodnu se zustat.

 Vyrazim se podivat do mesta, centrum Phoen Phenu (2 mil) neni zas tak rozlehly a da se to projit pesky. Odrazim utoky neodbitnych tuktukaru. Jdu se podivat na Wat Phoem. Cele mesto je placka, jen na tomto jedinem kopci ve meste byl postaven chram. Cestu po schodech nahoru k chramu lemuji nejen 4 krasne sochy chram chranicich hadu, ale bohuzel nekrasni prodavaci ptacku a nekolik zebrajicich deti.

Kambodzsky tuk tuk:

Po prohlidce chramu se presunuji dle mapky v LP okolo Narodni Knihovny, ktera vypada trosku dost sesle. Kdyz prevzali moc Pol Potovci, tak pry vsechny knihy vyhazeli na ulici ven a misto knihovny si tam udelali snad staje pro dobytek. Lidi si knihy rozebrali. Nektere se po padu tadytoho hruzostrasneho rezimu vratily, z nekterych si pry ale Kambodzani udelali obalovy material na jidlo. No by me zajimalo, jak chutnal takovy kousek zabaleny do listu z Kambodzske Bible kralicke, to muselo byt opravdu vyzivne.

Prohlidnu si mistni nadrazi kambodzskych pomalovlaku, osobni dobrava uz tu odjela na hrbitov. Jedinou pripominku osobni dopravy je prodejna s vyveskou jizdniho radu, kde ovsem pavouci uz spradaji sve site. Na peronu stoji aspon jako pripominka vagon 57. tridy. Osobni doprava tu byla prerusene pred par lety, protoze kvalita zeleznicnich ceste nestacila zvysujici se kvalite cest silnicnic.

Tak tohle uz asi nikam nepojede:

Zato silnicni infrastruktura se tu silne modernizuje. Je videt, ze do site benzinovych stanic tu investovali soukrome firmy. V sousednim Vietnamu, kde je to stale snad jeste statni monopolni spolecnost, jsem nevidel ani jednu moderni benzinovou pumpu.

Konecne si to mirim na mistni trh, ktery se nachazi v takovem domu (dlouhe o). Prochazim stanky, nejlepsi je zase sekce maso, ktera se nachazi vedle prodejen stribra. U jednoho ze stanku si menim zbyle vietnamske dongy na riely a dolary. Bohuzel ani jeden mi nechce dat dobry kurz na vymenu, musim smlouvat, ale neni to moc uspesny. Servisni poplatek asi 6 USD. Prosel jsem pred tim asi 3 banky a jednu smenarnu a nikde dongy nechteli vymenit, takze nemam asi na vyber a babka u stanku to asi dobre vi.

To nejlepsi z gurmanska sekce:

Po tom, co probehnu nekolikrat trh se jdu podivat do mistniho obchodaku, kde by mel byt "food court". Ten objevuji ve 4. patre. Super, mam dneska tak nejak potrebu jist nekde, kde neni hluk a kde je cisto. Davam ryzi s masem a k tomu kuresi stehno, celkem za 13000R (1000R=4.2CZK). Je to dobry, je tu klidek, tak jsem spokojenej. Po uspokojeni mych zaludecnich naroku se jdu podivat na horni terasu. Zjistuji, ze venku hodne solidne prsi, takze po pokoukani z terasy se jeste musim pul hodky poflakovat po obchodaku, nez mi konec deste umozni vyjit ven.

Nitro obchodaku:

Vyhled na Phnom Penh:

Jsem uz docela uslej, tak si to mirim do kavarny, kde by meli mit net, rad bych si prectl novinky z ceske okurkove politiky. Kavarnu nachazim, davam vcelku drahy pivko (2.25USD) a zjistuji, ze net nejde. Pry je problem v celem meste. Ach jo, no tak jen tak relaxuji, ctu si LP a pozoruji z prvniho patra dopravni dzungli na kambodzske ulici.

Ve dve otvira Kralovsky palac, takze mirim tam. Vstupny oproti nejnovejsimu vydani LP poskocilo o dvojnasobek na 6.25USD:( No vcelku dost, ale samozrejme nejezdim sem kazdy tyden, tak jdu do toho. Nejvetsi marketingovy tahak mistniho palace je stribrna podlaha v Stribrne pagode. Slape se tu po peti tunach stribra, slusny. Nejradsi bych si jednu tu stribrnou kachlicku odnesl na pamatku, ale jsou tu vsude strazci, nebo je podlaha prikryta kobercem:(

Stribra pagoda:

Z Kralovskeho palace je verejnosti pristupna jen cast, zbytek muze asi navstevovat jen mistni kambodzska elita:( Mezi ni zatim nepatrim.

Po neuspesne snaze udelat si v palaci podrazku se stribra jdu omrknout Pamatnik nezavislosti, cestou potkavam krasnou sochu o kambodzsko vietnamskem pratelstvi. Krasa. Okolo pamatniku bohuzel nejsou zadny vysvetlivky, co by to jako melo symbolizovat.

Jdu nazpatek si znovu sednout do jedne kavarny a pozorovat mistni ulici. Cestou potkavam Amika z Dalatu, svet je maly. Vcelku pokecame. Pry tu pracuje, ale vetsinou cestuje nejak pracovne pro svete (asi US spion, ale nechtel mi to priznat:)). Loucime se a ja pres vilovou NGO ctvrt a ctvrt mezinarodnich skol si to straduju do kavarny. Davam si jeden kokosovy milksejk, moc dobry, ale obsluha by mohla byt mirne pratelstejstvi. Tvari se tak nejak citronove. Pred kavarnou prochazi slon, taky dobry. Asi to tu neni uplne na dennim poradku, protoze i mistnaci se nad tim zastavuji a delaji si fotky do mobilu, ridici aut se poohlizeji.

V kavarne popijim milksejk a koukam na slona, kdy tohle jeste zaziju?

Poulicni prodejci jsou vsudepritomni a nejinak je to tady. Od jedny postizeny pani kupuju za 2USD pohledy. Drahy, ale snad ji to pomuze. Asi po hodce zahlidnu na druhy strane Erin, tak na ni mavam. Me nevidi, ale nejaky kluk pro ni dobehne a upozorni na me. Davam pivko a Erin bananovy sejk.

Az asi v sest se vydame smerem na hotel, Erin nebyla tak lina jako ja a prestehovala se. Zitra uz to taky udelam.

Na hotelu si davam vytouzenou sprchu. Sice v Phnom Penhu neni takovy vlhko jako v Saigonu, ale pres den bylo docela oslizlost tvorici vedro.

Vyrazime na vecu. Usmlouvame tago na 5R do restaurace jmenem Friends. Nejedna se o nejakou lokalni, ale vyber z LP:( Tahle pomaha tynejdzrum z ulice se integrovat do spolecnosti, mit domov, pratele, zacit pracovat atp. Je to tu lehce drazsi, ale jidlo je opravdu dobry, obsluha mimoradne prijemna a mam dojem, ze ta ochota a jejich radost ze zakazniku je jako to myslel Standa Gross. Za veceri a jedno davam 8USD. Vcelku drahy, ale snad jsem tedy prispel k integraci nejakeho toho ditete a ne k nakupu noveho Lexusu:)

Atmosfera Phoen Penhu je podle me srovnatelna s prostredim, ktere bylo asi v CZ par let po 89, takovy divoky zapad. Korupce a zneuzivani nevladnich nebo charitativnich penez je tu asi bohuzel na dennim poradku. Ale snad se to tu casem ustali na nejakou prijatelnejsi urovnen, nulova neexistuje stejne nikde na svete. Nicmene musim ale uznat, ze tady je aspon snad videt nejaky efekt (opravene budovy, chramy, nove silnice, skoly atp) a ze snad penize neproudi na nakup bratrovrazednych zbranich, tak jako je tomu asi v Africe. Takze snad tady ta mezinarodni pomoc, z ktere asi Kambodza momentalne vykveta, dava nejaky smysl. I dalatsky Amik rikal, ze je to neuveritelny, jakym zpusobem se Phnom Phen behem poslednich peti let pozvedl.

No a protoze je patek, musi se udelat obligatni akce zvana nocni zivot v Phoen Pehnu.

Trosku lituju, ze je se mnou Eyirin, nechci ji tahat vsude po meste z baru do baru. V PP je to trosku slozitejsi, protoze oblasti s nocnima podnikama je tu vic...byt sam, tak toho asi za noc prosmejdim daleko vic.

Kazdopadne nez nekam dojdeme, davame pivko v nejaky garazo restauraci/cafe. Vcelku pekny a usmevava obsluha. Dikybudhovi to vypada, ze skoro vsude ve Vietnamu a snad i v Kambodzi pochopili, ze soucasti restauracniho businessu a prostredek k uchovani zakaznika je mit alespon ciste, a v nekterych pripadech opravdu vonave, zachody. Oproti Cine je to opradu podstatny rozdil.

Po garazo restauraci projdeme pres Disco TC, kde to spis vypada jak na "Killing Fiels" – mrtvo. Ale asi je jeste moc brzo. Nezustavame a jdeme dal az k Pontoon bar. Tam davam pivko (2usd) a oba dva se venujeme nasi pozorovaci uchylce. Pontoon bar je opravdu prijemne misto na rece Bassac, ktera mestem proteka. Takova svezi atmosfera a ponton se prijemne pohupuje.

Pontoon Bar:

Na parktetu se zatim svyji sam nejaky bily petactyricatnik, zrejme s cilem pritahnout na sebe pozornost nektere z khmerskych divek, ktere tu jsou a ktere postupne zacinaji take tancovat. Musim uznat, ze nektere khmneranky jsou pro evropske oko hodne magneticky a krasny pozorovaci objekt a jejich schopnost dobre chytit rytmus a tanecni pohyb tela je mimoradne nadprumerny. No ale tezkou odhadnout, jestli mistni krasky jsou jen zlatokopky na lovu nebo jestli jsou soucasti rychle se rozvijejiciho kambodzskeho sexualniho turismu. Zajima me to, ale do zadneho hlubsiho pruzkumu se tu radsi nepoustim:)

Bar se pomaluju zaplnuje. Zajimavy je, ze vetsinou se sem chodi bavit mlade kambodzanky a kambodzanu tu zas tolik k videni neni (takovy Pareto pomer,tj 80/20). Co tu ovsem je k videni je priliv zejmena asi anglofonnich muzu (AU, US, UK) okolo 50-65 let, hledajici tady zrejme svou mladou lasku. Jejich usi musi pri poslechu moderni hudby asi trpet. Nejedna se tu o nejake pristarle slintalky, ale vcelku decentne oblecene muze. Rozhodne jde o expaty, co tu ziji, tohle nejsou turisti. Manzelky asi nechaji doma s oduvodnenim, ze do divoke Kambodzi preci nemuzou:) Premyslim, jestli je tohle jedna z forem distribuce mezinarodni pomoci mezi kambodzske obyvatelstvo. Tezko rict, ale asi to nebude ta nejlepsi forma, jak mezi obyvatelstvo ty penize rozdat.

Klub se mezitim docela solidne zaplnil. Co me taky prekvapilo a uz v Saigonu to bylo viditelny, ze je tu znatelne vice cernochu nez tomu bylo treba na severu Vietnamu (jen par). Nekteri cernosi tu plni podle me tu samou funkci jako nektere mlade kambodzanky (proc by tancoval mlady cernoch s obtloustlou nepeknou bilou zenou okolo 45-50 let?). Podle obleceni tu cernosi taktez ziji a nejde o turisty. No ale je tu prijemne.

Po Pontoon baru jdeme smraknout Riverside lounge bar, ktery je kousek od Pontoonu. Pri vychodu z baru vidime jednoho anglana, co krici: "I dont want tuk tuk, no more tuk tuk". Ano, ta nutnost neustale odmitat a rikat "no no" je neprijemna, ale resit to revem a pesti asi neni nejlepsi zpusob prezentace vyspele evropske kultury. Tohle fakt ne, tady se nervy musi udrzet a neztracet v Asii tvar je zakladni kriterium jednani v Asii.

Presouvame se do Riverside. Po prohlidce, zdali nenesem nejakou armadni vyzbroj, jdeme po schodech nahoru do baru. Davam pivko (zase $2) a pak chvili trsame na mistnim miniparketu. Vcelku obdobny, co v Pontoonu, jen to tu je takovy mensi a osazenstvo baru a parketu netvori 55ti lety hledaci mladeho masa. Zeny tu jsou zase v prevaze...

Nezustavame dlouho a jdeme uz smerem na hotel. Cestou prochazime kolem Girlie baru na 108. ulici, ani jeden z nas ale nemame odvahu jit dovnitr:) I kdyz ja bych asi sel to omrknout, ale Erin se evidentne nechce. Cestou do hotelu mijime jeste nejaky local disko, kde se bavi vyhradne lokalci na nejakou strarsi hudbu, nic pro nas. Starsi hudbe odpovida i starsi osazenstvo. Jen tedy nakouknem a pak uz jdem do batuzkarske oblasti.

Taky jsem vypozoroval, ze co se tyce vzhledu Khmeru, tak se podstatne lisi od Vietnamcu a na prvni pohled jsou Khmerove dost rozeznatelni. Jejich oblicej je mozna vice evropsky, ale jejich kuze daleko tmavsi, skoro az jako u cernochu. Vsichni ale nejsou khmerove, nekteri kambodzani vypadaji jako Indove a mensi minorita vietnamskych Kambodzanu se tu taky najde.

 Uf, dneska extremne dlouhy, ale vzhledem k tomu nova zeme = nove zazitky, dostatecne pro me vyzivny.

Kambodza, zeme kontrastu:

Takhle cisto a takove byldeni tu maji ti, co na to maji:

A takhle se tu spi na ulici: Ti "majetnejsi" maji aspon matraci a anti-malaricke site. Jinak se spi nekde opravdu na ulici jen na kartonu:(

Jedna z vedlejsich PP ulic, vcelku bordel...