24-26/11/2009 Australie: 4x4 po necestach na Fraserove ostrove

Den prvni Rano musi cela nase skupinka vstavat zase jako k montaznimu pasu:( Uz v pul sedmy mame prejimku vozu. Dostavame do rukou Toyotu LandCruiser s naftovym motorem 4.2 l, tak snad to na tech fraserskych plazich pojede aspon pres dve kila:) Uz se nemuzu dockat na tu Rally Pariz Dakar. Rychle naseho bileho draka nakladame dle instrukci nejake slecinky z hostelu. Vetsina veci jde na strechu, dovnitr do kabiny se vejdou pak uz spis jenom cestujici. Vzadu 8, vepredu po trech. Uz se tesim, az si sednu za volant tadytoho monstra. Neni asi nic lepsiho, nez si vyzkouset jizdu v tezkem terenu a na plazi v cizim aute:)

 Cestou to bereme pres pujcovnu, odkud je auto pujcene a znovu jsme pouceni o tom, co nase pojistka kryje a co ne a kolik popripade stoji oprava nebo kolik stoji jednotlive ztracene veci, ktere dostavame do vybavy. Tak snad nic neztratime a auto privezeme vcelku a ne po castech. Taktez jsme znovu pouceni o nebezpecnosti mistnich cest a o tom, ze soucasny stav plazove silnice je nejhorsi za nekolik poslednich let.

Prvni ridi Kanadan Zach, asi nejvetsi blbecek nasi vypravy, ktery se tvari, ze vsechno umi a vsechno zna:) (to jsem ja, ale tak se netvarim, haha). Velikost svalu tu zrejme dosti prevysuje velikost jeho mozku. Kazdopadne hned na prijezdu na trajekt zapadame komplet do pisku, musime vyskakovat a auto z pisku vytlacit. 10 cestujicich v aute je preci jenom asi trosku dost a tak se auto v jemnem pisku slusne pri nizke rychlosti propada. Jakmile zapadne a ihned se nepodari se znovu rozjet, vysledkem je prohrabavani se k zemskemu jadru. Pak tedy nastava faze odhrabovani, trosku zpet a pak rychle vpred. Na trajekt se nakonec dostavame.

Prejizdime trajektem na ostrov a znovu zapadame do pisku pri pokusu o najeti na vnitroostrovni cestu. Nakonec se nam nasi Toyotu podari znovu roztlacit a na cestu dopravit. Po ni uz je to docela pohoda, jen vozidlo skace tak, jako kdybysme meli kola ctvercova, nikoliv kulata. Palubni deska se klepe tak jako kdyz je ratlikovi zima. Cesta je to opravdu asi jen na poradny 4x4, nejake nalestene vozitka typu Skoda Yeti by tu asi rychle posli...Uspesne prejizdime i par solidnich vymolu, ktere svou velikosti hrave vytezi nad svyma bulharskyma kamaradama. Najizdime na plaz a po ni se dostavame do vesnice Eurong.

Nase dvouclenna karavana pri jizde po plazi:

Puvodne jsem myslel, ze tento nejvetsi pisecny ostrov na svete je plne neobidleny, ale i sem uz dosli drapky turismu a jsou tu takove mensi hotelove resorty, supermerket a benzinka. Ceny samozrejme podstatne vyssi nez na pevnine, coz je vzhledem k narocnosti dopravy na toto misto pochopitelne. Jak sem po te hrozne ceste dovazeji napriklad benzin a naftu, opravdu netusim...

Nastava vymena ridicu a ridi Bas a sineme si to cestou k jezeru McKenzie smerem od plaze do "hor". Cesta opravdu jen pro solidni auta 4x4. Povrch piscity, do ktere se nase tezce tezkym alkoholem, jidlem a Nemkou nalozene vozidlo znacne propada. Zastavit do kopecka je jeho smrt, dal uz se to v plne nalozi nerozjede, takze jsme nuceni nekolikrat roztlacovat. Nekdy jsme museli zastavit vinou nesikovnoti ridice, nekdy vinou toho, ze pred nami zastavila jina auta. Kazdopadne cestovni rychlost je tak 10km/h, vic to vzhledem k silnici opravdu nejde. Nekolikrat tlacime jak nase auto, tak auta jinych lidi, kterym se nedari rozjet a blokuji tak provoz.

Jo joj, prvni nucenna zastavka:(

K jezeru McKenzie dojizdime docela ale v pohode, jedinym kritickym momentem je situace, kdy nam vynadal ridic turistickeho kamionu snad s vyuzitim vsech sprostych anglickych slov, ktere znam. Pry jsme mu vjeli do cesty. Asi jo, ale co bysme se vzrusovali, take it easy:)

Nejdrive probehne obed v podobe sendvice a pak uz sup k jezeru, ktere zari u kraje blede modrou a ve vetsi hloubce tmave modrou krasnou barvou. Krasa! Relaxujeme nase osedela a nadskakovane zadky na plazi, ale asi po hodce a pul musime znovu vyrazit, abysme stihli presun na nocni stanovani u plaze.

Jezero McKenzie: krasa:)

Tentokrat uz za volant ale useda zkuseny Karel Loprais Monsieur Dakar #2, haha. Auto fakt obrovske, motor taky uplne super, vsechno to zvlada. Cestu mam docela jednuduchou, vetsinou se jede z kopecka. By me zajimalo, jak je to tady s ridicakem, protoze cesky plati na 8+1, kdezto tady se jede 10+1. Ale asi to tu zadnou policejni hlidku zajimat nebude. Prejizdim nekolik der, ktere vypadaji jak kratery po lehkem bombardovani. Jsem prekvapen, co opravdu tohle auto zvladne, skocit do metrove diry a znovu z ni vyjet neni pro tohohle macka zadny problem.

Monsieur Dakar v praci:)

Trosku pritom obcas cinknu naraznikem, ale nic se nerozbiji, auto je na to asi delany...Jediny neuspesny pokus je vyjet docela strmy asi sto metru dlouhy kopecek. Auto je hrozne tezky a bori se do pisku. Nakonec vsichni vyskakuji. Po nekolika neuspesnych pokusech jsou mi upusteny gumy, aby vozidlo lepe prilnulo k "vozovce". Rozjizdim to na plny koule co to jde a nakonec tento kopec, ktery konci takovym dost solidnim tankodromem, uspesne vyjizdim.

Dale uz je to jen z kopecka, coz je pohoda a zadne dalsi tlacenka nenastava. Jizda po plazi je bud naprosto pohodova, pokud se jede po tvrdem povrchu, nebo naprosto priserna, pokud se jede v pisku. To auto skace ze strany na stranu. Kazdopadne i tak to zvladama, nachazime nejake misto na nocni taboreni a varime veceri.

Vecere v podobe hot dogu prilakala i mistni krevelacne selmy Dinga. Zjistujeme, ze to s tou jejich agresi asi nebude tak zhave, jak to bylo uvedeno v instruktaznim filmu. Zadny mazlici to tedy nejsou, jen se tak prochazeji okolo a smutne koukaji po jidle. Dat jim kousek k jidlu se rovna pokute 255 dolaru, pokud to tedy nekdo uvidi, coz tady asi nehrozi...Prepaleny olej podle instrukci zahrabavame do asi pulmetrovy jamy, ale i tak si to mistni Dingaci vycuchaji a vyhrabou.

Vecer uz jen probiha snizovani poctu alkoholovych zasob a hrani vselijakych, zejmena picich her. Zde zrejme vyhrava Kanada, nasledovana Nemeckem a Danskem. CZ se bohuzel v teto soutezi moc neumistuje, maji nasazeno jen jednoho hrace, kdezto ostatni maji po nekolika. Snad aspon to Svedsko jsem pokoril....:) Kazdopadne musim uznat, ze o zabavu se tu alespon blbecek Zach docela solidne postaral...

Den druhy

Kazdy si asi predstaoval, jak romanticky vstane a uvidi rovnou ze stanu na vychodu slunce. Bohuzel realita je, ze v noci solidne sprchlo, obloha je zatazena a sem tam jeste prsi. Veci rychle navlhli, navic v kombinaci s ulepenym piskem je to opravdu lahudka. Rano jen cekame na to, az se pocasi trosku umoudri a budeme se moci jednak nasnidat a pak sbalit veci a vyrazit na nasi terenni pout po plazi smerem k Sampanskym jezirkum. Vstavali jsme asi v pul sedme, ale az tak okolo pul devate je mozne konecne zacit aspon trosku balit a vyrazit. Rano nas znovu navstevuji mistnici zivocichove...

Submisivni postoj mistni krvelacne selmy:)

Zrejme jsem stanovali kousek od plazove pristavaci drahy. Behem rana tu sedla dve letadla, ktere kolem nasich stanu proleteli snad jen tak v desetimetrove vzdalenosti. Slusny...

Vyrazime s mistrem Zachem za volantem. Cestou delame zastavku u jedne pumpy nabrat pitnou vodu, dojit si na normalni toaletu atp. K memu prekvapeni tu k uhrabava cestu tazenim tezkych pneumatik traktor, ktery je znacky Zetor. To je docela prekvapeni, kdo by cekal, ze se tahle brnenska masina dostana az do takove diry na protejsi strane zemekoule!

Brnensky muzejni kousek na druhe strane planety:)

Dojizdime na konec plaze, odkud musime k jezirkum se sampanskym peso, protoze uz kvuli pojistce dal nesmime. Pocasi se uz kompletne vycasilo, takze cesta po plazi v pet a 30 stupnovym vedru je docela narocna, ale stoji to za to. Koupani v jezirkach s pravym sampanskym je zase nejaky marketingovy trik, ale penici morska voda tuto iluzi alespon vytvari. Misto opravdu krasne, bohuzel to sem laka asi vsechny ostrovni turisty, tak je tu docela narvano. Asi po hodce koupani odchazime zpet k autu a vydavame se na cestu zpet.

Champagne pools:

Za volant zaseda holandska pilotka Elisa, ktere to ovsem po peti minutach jizdy vzdava a volant dostava do rukou druhy Kanadan Zach, ktery je ovsem asi po deseti minutach jizdy nasim osazenstvem vypiskam z duvodu nekonfortni jizdy. Ke slovu se tedy dostava Monsieur Dakar #2, ktery nastesti vypiskan neni, ale obcas to od vsech tech radilu (Posadka  = 1 ridic a asi tak dalsich 6 lidi v aute radi jak jet) schyta za rychlejsi prejezdy ze strany na stranu z duvodu volby optimalni trasy.

Jizda po mokrem a tezkem, ale ne tvrdem pisku je mozna jeste narocnejsi nez jizda v pisku "tekutem". Kazdopadne nastesti jsem za volantem ponecham a dojizdim az k vraku lodi, kterou sem nekdy v tricatych letech minuleho stoleti zanesl nejaky cyklon. Postupne tu chatra jednak vlivem casu a pry jednak vlivem nenechavych turistu. Uz z neho ale opravdu nic moc nezbylo. Zaciname mit trosku obavy, jestli vystacime se stavem nasich pohonych hmot. Na benzince jim totiz nafta dosla, tak nebyla moznost kde stav v nadrzi doplnit.

Jinak na plazi je povolena osmdesatka, ale na nekterych usecich by tohle byla opravdu smrtelna rychlost, takze se povetsinou jede tak 30, 40. V plnem aute to na slusne rozhoupani uplne staci. Asi pred pulrokem tu tri lidi umreli, kdyz jejich auto jelo snad skoro stovkou, coz vzhledem k stavu plaze nedokazu ani pochopit, jak je to mohlo napadnout...

Vecer uz jen dojizdime na dalsi stanoviste, kde nas znovu vitaji psy z rodu Dingo, tentokrat prisli i s jednim roztomilym stenatkem. Vecer trosku nuda, protoze vetsina lidi, co vcera soutezila v piti alkoholu, sla velmi brzo spat. Zbyli jsme jen 4, tak se zabavujeme hranim karet, kecanim a posleze prifarenim k druhe skupince.

Den treti

Rano vstavame zase velmi brzy a ani tento den bohuzel nevidime na vychod slunce, nebot v noci znovu sprchlo a rano jsou mraky. Kazdopadne rychle balime a trosku se vracime k jezeru Wabby, kam musime asi 2km po svych. Prochazka znovu docela narocna, cesta dost prudce rozpalena a dokopce a navic nemame vodu, protoze vetsina se nejak vyplacala na vcerejsi a ranni vareni.

Jezero Wabby:

Jezero znovu krasne, vysoka duna miri primo do nej. Stane se asi nezapomenutelnym pro jednoho frantikoaraba z druhe skupinky, ktery tu ztraci klice od auta Cela skupina pak za to dostava od pujcovny "pokutu" 65 dolaru, coz mi prijde jeste dost ferovy. Kazdopadne to neni nas problem, musi si s tim poradit tady. Hledani je neuspesne. U jezirka znovu relax a koupacka, pak navrat z5 na trajekt. Palivo znacne dochazi, ale rozhodujeme se to risknout a vynechat zastavku u jedne pumpy na ceste. Cestu docela dobre nachazime, jen se nam tesne pred sjezdem ke trajektu udela dira do vyfuku, takze nas motor ma konecne poradny zvuk, asi jako rozjizdejiciseho kamionoveho monstra.

Nase expedice tesne pred nalodenim na trajekt:

Cesta na trajekt uz ok, tentokrat Monsieur Dakar nezapada ani na najezdu, aniina vyjezdu a v plne nalozi vse zvlada bez nutnosti tlaceni. Na druhe strane volame nas sevis, jestli je ok ten vyfuk, spise volame tedy pro forma, aby jsme dodrzeli jejich predepsane predpisy.

Auto kupodivu vydrzelo, stejne jako nafta. Do nadrze se veslo asi 76l, tak to jsme asi ani nebyli na uplnem dne.

Vracime veci, kupodivu jsme snad nic nepoztraceli. Coz si tedy moc nemyslim a zasoby priboru byly tajne doplneny ze skladu v momente, kdy se lidi z firmy ze skladu vzdalili a prohlizeli dukladne nase vozidlo. Jinak si asi tezko dokazu vysvetlit to, ze nam prebyival jeden nuz...Auto nakonec ok, praskly vyfuk nam samozrejme uctovat nemuzou, takze jsme odvazeni z5 do hostelu v Rainbow beach bez jakychkoliv dodatecnych nakladu.

Odpo a vecer uz jen odpocivacka, bazen, relax, nejake to pivko a spat.