23/7/2009 - Baoguo a odjezd smer Lijiang, tucnaci pochod

Tak jak jsem byl ze sestupu a meho vykonu tak nadseny, tak druhy den rano uz jsem pocitoval nasledky. Jsem tusil, ze to bude trosku bolet, ale ze to bude na svaly, hlavne lytkove, takovy masakr, to jsem si tedy nemyslel Uz rano, kdyz jsem se probudil, jsem citil docela dost bolest nohou. Jsem se pokusil postavit no a sakra to bolelo. Byl jsem schopen chodit tak asi jako chodi tucnaci ze strany na stranu, chodit normalne se mi nedarilo.....no jeste, ze jsme meli na pokoji evropsky zachod, kdyby to byl turek, to bych snad ani uz nevstal. Nohy naprosto zelezobetonove:(

Na dnesek jsme stejne meli v planu relaxovat, protoze vlak smerem do mesta Panzihua, na trase do Lijiangu, nam odjizdel az v sedm vecer. Takze vstavame hezky na desatou, pak jsme dali snidano/obed a relaxovali v hostelu vetsinou od pocitace k jidlu a piti, tak aby pohyb a chuze byla naprosto minimalni. Jeste stesti, ze venku prselo, clovek pak nema takovy vycitky, ze nic nedela...Asi v jednu prestal ten tropicky destik a krasne se vycasilo, takze jsme konecne i videli ty hory, ktere jsme vylezli a slezli..no pekny. Jsem si jenom nadaval, ze jsem si nechal pradlo na terease, protoze cesta do schodu a ze schodu byla naprosto sadomasochisticka.

Vyhled z hostelove terasy:

Jak ale prestalo prset, tak ze si dojdeme na obed, protoze uz se nam nechtelo byt a jist v hostelu. Jidlo bylo super, ale chteli jsme zkusit neco noveho. Jsme se tedy oba dva dobelhali do vedlejsi ulice a zasedli. Ja jsem si dal uz asi po treti v rade me uz skoro neoblibene, ale vyzkousene, veprove s paprikama. No neni to teda extra jidlo, ale aspon vim, co dostanu. JK si objednel nejaky "braised meat" coz tedy melo byt duseny maso, ale nakonec se z toho vyklubal nejaky hnus, tak moc spokojen nebyl. Navic mu tam zase plavaly kousky nepozivatelneho, ale cinany milovaneho, tofu ble. Jinak se mi taky podarilo vyreklamovat jidlo, ktery bylo na uctu, ale nedostali jsme ho. Nam ho nauctovala, ale ja ji to samozrejme nezaplatil.
K jidlo tu prodavali i tyto rozkosne zabicky....zatim jsem si ji nedal, tusim ze na ne prijde rada bud ve Vietnamu nebo v Kambodzi, mela by to byt tamnejsi specialitka. Jeste tam meli jako specialitu rybu, ktera plavala brichem vzhuru, ale nez jsem si to stacil vyfotit, tak ji nejaky manik z restaurace otocil klackem:(

V Baoguo by mely byt lazne a skutecne tam jsou. Jsme chteli jit zrelaxovat do teplych pramenu, ale odradila nas enorme vysoka cena. Za vstup chteli 180Y, coz se nam zdalo moc, takze jsme nesli.
Asi ve 4 uz nas to v hostelu nebavilo a tak ze se radeji presidlime na nadrazi. Dojit s batohem 50m na ulici a mavnout na autobus, vystoupat po 4 schodech byl neskutecny vykon, ktereho si opravdu taktez cenim. Jsme dojeli dolu do Emei, tam preskocili na bus 1 a dojeli az na nadrazi. Prestoze pani za prepazkou neumela ani slovo anglicky, byli jsme schopny se zeptat a posunkovou reci se dozvedet, ze vlak do Kunmingu zprovoznen neni, tak jedem jen do mesta Panzihua.
Cekani je ukrutne nudny, takze 2 hodinky travim oblibenym cumenim po cinanech. I kdyz je tu zakaz koureni, tak se tu kouri, plive se tu malo...do zachodku naboural zrejme cisternovy vlak se cpavkem, jinak si ten super oder nemuzu vysvetlit. Ani kolik na nos a mata pod nos by  tady fakt nepomohlo. Kazdopadne nez jsem to zjistil, tak jsem si dal lahvace, takze jsem 2x splnil bobrika odvahy.....Jsem to ale dobrej!
Jinak cinani na vlak chodi treba klidne i 4 hodiny v predstihu, nechapu proc....proste je asi bavi cekat. Cekaji i ve fronte na kontrolu listku, my s JK spokojene sedime a cekame, az fronta ubyde.
Mame spaci vagon, listek do te Panzihuy stal 145Y. Pri cekani jsem zjistil a na listcich u jinych nenapadne vykoukal, ze nejdrazsi je dolni lehatko, pak prostredni a velky socky jedou az u stropu. No cenove se to lisi tedy jen o par juanu.
Cinani zase stoji frontu na vstup do vlaku, je tam pani s megafonem ktera je usmernuje a naviguje je, jak maji stat frontu. My dva stojime radsi opodal a vytvareni fronty jen sledujem. Vlak prijizdi asi s 15min zpozdenim, nastupujeme. Tentokrat jedeme salonim spacim vozem, kde chybi takova ta cela, no vypada to takto:

Jsem docela unavenej a chci si jit cist, ale bohuzel se s nami dava do reci nejaka particka maniku basketbalistu, co si chteji procvicit anglictinu. Se mi s nima tedy ze zacatku vubec nechtelo bavit, protoze anglicky umeli takova ta temata, co uz jsme 100x probral s ostatnima, ale nakonec me to nak bavilo, tak jsme asi hodku prokecali.
Jinak cesta vlakem za EMEI do Panzihuy je uzasna, jede se vysoko nad rekou, vsechno krasne zelene, moc moc pekny. Pekne jsou i tovarny na mraky, ktere jsou supervykone a neuveritelnou rychlosti chrili mraky krajinou. Myslim, ze tohle je opravdu svetova rarita a tovarny na mraky maji v Cine 100% nejlepsi a nejvykonnejsi.
Jinak kazdy spime tentokrat ve vagonu jinde, JK ma ty maniky, jak tam mam nejaky Cinanky, ale nastesti se se mnou nechteji bavit, takze asi v deset nasazuji spunty a krasne za romantickeho zvuku vlakove gramofonove desky usinam....