21/11/2009 Australie: Agnes Water: Surfovani

Puvodne moje prvni zivotni neinternetove surfovani melo probehnout uz vcera, ale ranni surfarska skolicka byla z duvodu malych vln zrusena, takze misto toho jsem jel na tu motorku. Vstavacka kousicek po osmy a nase recepcni mi oznamuje dobrou zpravu, a to ze vlny dneska jsou tak akorat pro zacatecniky. To je docela klika, protoze vcera tvrdili, ze to dneska bude jako vcera...

Takze rychle snidam a bezim do bankomatu vytahnout dalsi hotovost na zaplaceni dalsi noci a dnesni hodiny. Puvodne jsem myslel, ze se tu zastavim jen na jednu noc, ale Agnes water a mistni hostel Cool Bananas je asi zatim takove nejklidnejsi a nejprijemnejsi hostel, co jsem zatim byl. A rozhodne patri i k jednem z nejcistcich hostelu, co jsem snad i kdy spal. Lidi taky prijemny, nejaky velky "party people" se tomuhle mistu asi nastesti vyhybaji.

Ve ctvrt na deset si nas z hostelu vyzvedava spolu s Kanadankou Cristinou typos jmenem Simon. No je to taky ten, ktery vecer pripravuje v hostelu jidlo. V obliceji vypada trosku jako Jessie Venture, jen te svalove hmoty pobral asi trosku mene. Naskakujeme do jeho minubusu, kde jsou uz dalsi ucastnici dnesniho surfarskeho kurzu. Asi po 15 min dojizdime na jednu z Agnes Waterskych plazich, kam tedy musim dorazit asi po pulkilometrovem chodnicku po svych, coz je s tezkym prknem a v tom vedru docela vykon. Tim, ze se tam neda dojet primo autem je zrejme i duvod, proc sem lidi moc nechodi. Ze zacatku jsme tu uplne sami, asi za hodinku se objevi jen jedna rodinka a to bylo snad za cele to dopoledne vse.

Plaz u Agnes Water

Vyskakujeme, calujeme nas kurz a navzajem se seznamujeme. Takze mimo Simona a Kanadanky je tu jeste nejaky lokalni borec, ktery si umyslel, ze by to mel taky zkusit, pak nejaka Anglicanka a dalsi 3 Nemci. Lokalni borec me zachranuje od toho stat se nejstarsim ucastnikem naseho dnesniho kurzu:)

Kazdy fasujeme jednak svuj vlastni surf a nejake snad protirejnocke tricko.

Zacatecnicky prkno se pekne pronese, odhaduju to tak na dobrych deset kilo, proficky jsou pry lehci. Na uvod nas Simon seznamuje s prkenkem a dela u toho spoustu prisprostlych forku, tak, jak je to tady v Australii bezny. Slovicko "fucking" se tu pouziva asi stejne casto, jako v cestine "vole". Surfing snad tak nebezpecny neni, krome nas samotnych nam pry uz muze ublizit jenom mistni miniskalka, ktere je ale nastesti dobre ve vode videt a pak nas muze zpetny proud odnest nekam do more, coz se ale nikomu nestalo. 

V podstate jedine a asi to nejdulezitejci, co se dneska naucime, je postup, jak se z prkna zvednout. Vypada to vcelku jednoduse, tak snad to tak i pujde na vode. Nohy na konci, rukama se zvednout, netlacit kolenama a pak dokoncit zdvih a tak nejak stat sikovne uprostred tak, aby clovek pokud mozno nespadnul, haha...

Po tom, co nekonecnou hodinu stravime nacvicovanim tohoto trivialniho postupu zvednuti, se konecne jde do vody. Simon nas postupne pousti a strka po vlne a krici na nas, kdy a co mame delat. Nekomu to jde lip, nekomu hur. Ja se docela napoprve vcelku hezky svezu a pak pri dalsich pokusech, kdy uz si chytam vlny sam, lze tak kazdy 5. pokus uspesny. Obcas mi svine vlna ujede, obcas se mi nejak zahadne spicka prevali vodou az letim do vody hlavou. Tak dneska cvicim jenom chytani vln, na triky dojde asi az zitra a jezdeni v hadici pozitri...

No konecne do vody..

Dalsi tri hodinky uz jenom sami zkousime ve vode. Plavani je docela narocny, vicemene je to po dlouhy dobe, co delam nejaky sport, kde se musi zapojit i ruce. Akcicka konci a jsme odvazeni domu. Musime vynest prkno zpet nahoru k autu a ja zacinam docela pocitovat na svalech skoro 5 mesicni sportovni vypadek:(

Prijizdime na hostel a ficim si koupit neco k jidlu. Cestou naz5 se potkavam s Basem, ze mu prej nejde kreditka, tak se to snazi nejak poresit. No zbyva mu do pondelka, kdy snad jeho banka bude mit otevreno a bude to mit s kym resit, 17 dolaru. Ale za to se tu da snad taky prezit.

Pokud to nevyresi, tak mu nabizim, ze mu pujcim aspon na lepsi preziti nez o cinskych nudlich. Snad jsou Holandani slusny a cestny lidi:) Nakonec byla po nekolika telefonatech karta nejakym zbusobem odblokovana a penize z jeho uctu jsou uz u neho v penezence. Takze jestli jsou cestny nebo se nedozvim. Docela nahodne jsme take zjistili, ze jak ja tak Bas mame buknuty stejnou akci na Fraser Island na uplne stejny den, takze se jeste asi urcite uvidime, docela dobra nahoda:)

Odpoledne uz travim jenom jidlem, pranim, suseni a psanim. Na hostelu je fakt prijemne, skoro az moc, protoze odpoledne si to sem prisel vyzkouset i jeden z australskych hadu. Jestli je jedovaty nebo jenom skrti, tezko rict...ale tyhle tmavy by pry snad meli byt OK. Nastesti to zadny z mistnich batuzkaru nehodla zkouset a vsichni se radeji drzi v uctive vzdalenosti.

Nevitany navstevnik naseho hostelu:

K pozdnimu odpoledni si beru boggie board a jdu to vyzkouset na mistni plaz. Potkavam Itala, zase neco mele, ale nevim co. No tak prohodime jen par slov a uz ficim na plaz. Boggie board se nekona, protoze se mi do vody nechce a hlavne jsem se zacetl, takze do vecere uz jenom ctu.

Dalsi plaz v Agnes water

K veceri poslouzi ze supermarketu donesena a v mikrovlnce "uvarena" McCain pizza:( Zadne prekvapko se nekona, stejne hnusna jako vsude na svete. Ach ta globalicace:))

Vecer uz jen prokecam u par pivek znacky Carlton Draught s Basem, Qeubecanama, Italem a jeste jednim Kanadanem vetsinou o cestovani, kulturnich rozdilech a jazycich, nez Ital stoci nejak konveraci na vsechny mozne drogy, co na svete asi existuji:)) Nad celym stolem jednoznacne vede:) Zatimco tesne po pulnoci nekteri jdou jeste do mistniho klubiku, ostatni jdou spat, mezi nima jsem i ja...vzhledem k rannimu vstavani na zitrejsi autobus v 630 to snad ani nejde jinak:(