19/11/2009 Australie: Whitsundays III a presun do Agnes Water/1770

 More se pres noc krasne uklidnilo a rano je na hladine jen par vlnek, vitr naprosto zadny. Posadka budi ostatni namorniky na pul osmou, probiha standardni snidane tedy tentokrat pro me uz bez zkouseni te mistni pochoutky jmenem Vegehnus.

  Jede se snorchlovat, Greg znovu vytvari piruety na vode. Nastesti ho tu nikdo nevidi, tak si o nas nikdo nemuze myslet, ze jsme zajezd pacientu Bohnicke lecebny.

Snorchlovani docela super, spoustu ryb a nakonec sem priplavala snad az od Cairns ta znama hnusna megaryba, ktere je stejne zvedava jako ta z Cairns. Vzala s sebou asi i sveho mladsiho brachu. No dneska uz diky vzkazu z blogu vim, ze se to jmenuje Napoleon Fish. Mistni mu ale prezdivaji "Elvis":).

Ostatni rybky taky jsou taky pekne zvedave. Kdyz se clovek chvili nehybe, tak se priblizi skoro az moc, ze je clovek musi mensim nebo vetsim pohybem od sebe radsi odehnat. Snorchlujeme, lezime na plazi a Nemky se znovu smazi, prestoze uz od vcerejska vypadaji spis jak dve rajcata tesne pred dozranim.

Asi v 11 jsme znovu vyzvednuti piruety vytvarejicim Gregem. Obed tentokrat probiha jen formou salatu a sendvice a bohuzel znovu na motor mirime zpet do Airlie Beach, kde mame byt ve dve. Na vitr to opravdu znovu neni, tak to treba vyjde nekde jinde:( Cestou nazpet tedy neprobiha nic zajimaveho, lod se nanaklani a nikdo neblinka. Trosku skoda, ale i presto to ta plavba stala za to.

Do mariny dojizdime kousek pred druhou, probiha rozlouceni a presun z mariny do Airlie beach. Tam to velmi zajimave zapacha. Puvodne jsem chtel zustat v Airlie Beach az do noci a jet nocim busem bud do Rockhamptonu nebo do Agnes Water, ale nakonec se to odehralo trosku jinak...

U laguny probiha socialni sprcha na verejnosti, ale nejsem tu nastesti sam. Taktez zjistuji, co to tu vlastne smrdi. Neni to particka prazskych tramvajovych bezdomovcu, ale prekvapive u brehu je tu nejaky solidni zeleny sajrajt. Zrejme nejake morske sinice, jestli to tedy vubec existuje. Neni to tedy takovy zapach jako v marakesskych kozedelnych dvorech, ale nema to k tomu uplne daleko, stejne jako to asi nema daleko k tem prazskym zimnim tramvajosmrado jezdicum (uf, jejich obdobi, to bude vlastne zrovna kdyz se vratim:(). U laguny to tedy tolik nesmrdi, ale kdyz vitr da, je to tu take solidne citit....no tak jdu pro veci do kancelare a zkusit si u meka zamluvit listek na vecerni bus. Tady proste zustat nejde:)

Zelene more...skoro jako v Kunmingu, jen to tu vic smrdi...

Potkavam se tu s nasi tajwanskou expedici po Australii a ti jedou na jih do Mackay, tak mi nabizeji odvoz. Beru to, cim driv pryc, tim lip. Alespon si usetrim par cichovych bunek. Nejdrive vyzkousime, jestli se vubec do auta vejdeme. Narvana toyota camry sedan a jedem. Taiwanky mi nechavaji usluzne misto na sedadle smrti a samy se mackaji vzadu na zbylem tak sedadle a pul, protoze na zbylem jedna a pul sedadle jsou nahazeny veci. Toyota camry stara pry snad 20 let. Dily u sebe drzi asi snad vsichni japonsti konstrukteri. Ale jede to, tak co. Nekolika litrovy motor krasne bubla, klima sice nefrci, ale nevadi:)

Cesta super, aspon konecne toho trosku vidim, protoze z busu opravdu neni videt vubec nic. Do Mackay jsou to necely dve hodiny jizdy. V podstate ale bohuzel neni vlastne co popsat, jen snad par na veky odpocivajicich klokanu na krajnici, ale to opravdu neni hezky popis:(

Cesta z predniho sedadla:) nic zajimaveho...:)

Do Mackay dojizdime kousek pred sestou, stavime se v mistnackym supermarketu na nakup, tedy hlavne Cinanky. V obchodaku je vanocni vyzdoba . Normalni stredoevropan vetsinou pocituje prichod Vanoc s klesajici teplotou, tady to na me pusubi opravdu tak zvlastne.  Po nakupu me vyhazuji na zastavce Greyhoundu, loucime se a odjizdeji. Takze mam zhruba tak 6 hodin, nez mi prijede bus:( Zjistuji, ze Greyhound linka operuje jen do sesti, proc to nemaji automaticky 24h, nechapu:( No takze musim listek nejak zamluvit, byla by to trosku blba situace, kdybych v jednu v noci zjistil, ze bus je plny:( Nastesti pan vedle v hotelu mi usluzne pujci na chvili kod na wifi, tak to zvladam na 1*.

Potreboval bych si dobit baterku do fotaku a mobil. Jak Murphyho zakony pravi, tak nejaka ta zasuvka bude urcite za rohem. Ale aby to clovek zjistil, musi nejdriv obejit vsechny ty rohy v okoli:( Takze v plne polni prochazim mistni obchodak, kde sice nejake jsou, ale musel bych u toho stat jak kokot, takze nakonec odchazim k tomu rohu za rohem Greyhoundovy zastavky a tam na ulici se na jedny lampe jedna nachazi a ja nabijim. Vcelku se to dost dost libi vsem mistnakum. Vetsinou na to maji nejake radobyvtipnejsi komentare pri jejich ceste od jednoho baru do druheho baru. Mackay je mesto jen mistnich, turistu z jinych svetadilu je tu asi naprosto minimalne.

Az se mi vsechno dobije na max, odchazim se nudit na zastavku Greyhoundu, kde se snazim chytit signal z hotelu, i kdyz jsem to zpocatku nechtel delat. Ale nuda byla takova, ze mi to nedalo:( Stejne jsem se nechytil...kousek po dvanacty prichazi nejaky parecek, podle prizvuku to jsou na 100% Quebecani. Ale seznamuje nas az jeden prochazejici ozrala. Tak docela pokecame, nez prijede bus. Pry byli v Praze pred 2 rokama a moc se jim libilo, tak kecame vicemene o Quebecu, Australii a Praze:)

Autous prijizdi asi s 20 min zpozdenim, ale aspon ze prijel. Naskakuji a straduju si to dozadu na mistni hajzlik, kde lezi nekdo s nohama do ulicky a zabaleny cely do spacaku. Tak do nej trosku drknu, no a on se probouzi a je to Laurie z Magnetic Islandu, haha, vtipna nahoda:) Tak chvili kecame, jeji potapeni za skoro 300A$ pry bylo uplne super:) Vystupuji s Marylen v Rockhamptonu, kde jsem puvodne se chtel na chvili taky zastavit, ale vzhledem k nasledujicimu spatnemu spojeni do Agnes Water, kam jsem chtel zajet, jsem to vzdal. Nastesti se mi podarilo uloupit asi posledni volnou dvojsedacku, tak snad se alespon trosku v noci vyspim....