18/10/2009 Borneo: Z Kuchingu do Sibu

 V hostelu jsme si na nastence zjistili, ze z Kuchingu jede lod v 1245 do Sibu, tak ze pojedeme timto plavidlem. Rano jsme jeste chteli probehout nedelini trh, ktery v Kuchingu je. Puvodne jsme sice chteli se jet podivat do chovne stanice pro orangutany, ale po dukladne analyze casovych moznosti jsme toto odlozili. Po narocnem spani v Bako parku se potrebujeme trosku prospat, takze vstave nakonec kousek pred devatou, balime se a schazime dolu do recepce na snidani.

Puvodne jsme nechteli v hostelu snidat, ale po zjisteni, ze uz jim dosla ta plesniva vcerejsi marmelada a byl zakoupen i novy margarin, davame snidani v hostelu. Zatimco EL dokaze jist stridme i kdyz je snidane zdarma, ja se samozrejme neudrzim a asi osmi toustovymi chleby se prejidam tak, ze mi je skoro az zle.

Nicmene u snidane nepuknu, tak odchazime smer nedelni trh, ktery by mel byt asi 20min pesky. Cestou jeste na nabrezi v nejakem kiosku chceme zakoupit listky na lod, ale moc nam nerozumi a rikaji, ze mame jet do Pendingu, odkud lode jezdi a zakoupit listek tam. No to samozrejme vime, ale chteli jsme si ho koupit predem, abysme si byli jisti, ze odjedem. No takze to se nepovedlo, tak snad az v Pendingu..

Asi po 25 min chuze v naprostem mestkem vedru nalezame nedelni trh. Nic extra zvlasniho, jen zvlastni je, ze tu neprodavaji, pominu-li jeden stanek se slunecnima brylema, zadny turisticke cetky. Kupujeme na ochutnavku pro nas nekolik druhu neznameho pro evropana neznameho ovoce, tak snad snime jen to, co se ma a nebude nam z toho spatne. Nejlepsi fotogenickou sekci se tentokrat stava sekce kurata, ktere se z toho mumrajzu, ktery tu je, postavili na hlavu, no vlastne tedka uz jen na krk.

Mistni kuratka:

Vzhledem k nasemu pozdnejsimu vstavani nemame moc casu a tak letime nazpatek na hostel, vyzvednout batohy a odjet do Pendingu na lod. V hostelu se znovu nejak ptame na listky a klucik, ze tam zavola, aby nam to potvrdili. Bohuzel ma spatnou zpravu, tedka uz jezdi jedina lod do Sibu, a to ta ranni v 845. Tak mame smulu, resime, jak nastalou situaci vyuzit. Padne navrh na nocni autobus a udelat si vylet na motorce po okoli Kuchingu a dojet smraknout ty ty orangutany.

Motorka trosku blby, je nedele a tady panuje husty relax a zavrene obchody, takze jedine misto, kde se nam podari neco sehnat, je v blizkem hotelu. Cena za 40RM je dost. Zkousim smlouvat ale nic. No vedi, ze nemame na vyber. Rozhodne zkejsnout ve meste se nam ale nechce, tak to i pres tu vysokou cenu berem. Snad to muj rozpocet nejak prezije. Delam dukladnou TK s akceptovatelnym vysledkem, takze berem helmy a vyrazime. Nejdrive na autobusak, koupit jizdenky a pak na orangutany. Nechapu, proc musi byt ty autobusaky v Malajsii vzdy mimo mesto, tenhle je zase nekde, kam uz vecer nejede zadny autobus, tak se budem muset svezt taxikem:(

Kupujem listky na desatou vecer za 40RM, vsichni to tu prodavaji za stejnou cenu, zajimavy. Odjizdime po docela frekventovane 4proudovce smerem na jih, ale neni to tak hrozny jako jizda po vietnamske H1. Obcas je tu nejaky vedlejsi pruh, snad pro motorky. Asi za 20 min jizdy odbocujeme vpravo, protoze jsme si mysleli, ze podle ukazatelu uz je to tak odbocka smerem na Orangutansky centrum. Jedine co ale nachazime, je food court, tak davame nejake cinske nasekane kure s ryzi, to vse asi za 4RM.

EL v cinske jidelne:)

Po nasem pozdnim "o" uz nachazime cestu k Orangutanum, kupujeme vstupenku za 3RM a jedem dal do parku. Na takove male ceste, kde se sotva vyhnou 2 auta se potkavame s taxikem. Jak jsem jel uprostred, ani jsem nejak nepremyslel a jel automaticky vic vpravo, ovsem na moji stranu uhnul i taxikar. Po rychlem upozorneni od EL jsem rychle prejel na vlevo:) Casu bylo hodne a i pan taxikar se nasemu evropskemu uhybacimu manevru dost nasmal:)

S orangutanama mame kliku, prijizdime akorat v pul treti na krmeni, prestoze podle LP to melo byt az ve tri. Orangutani uz se to promenaduji a netrpelive cekaji na nejake dobroty. Super je, ze tu neni zadna mriz mezi nami a orangutany, zvirata tu behaji a prochazeji se okolo nas.

Orangutani jsou tu pojmenovany po vyznamnych statnicich:)

Orangutani stanici vychovava orangutany zajate paserakum, maji jich tu asi snad patnact. Z nich tu maji 2 samicky s dvema malyma orangutankama, opravdu roztomily:) Orangutani tu pobihaji okolo nas nez doji posledni podanne ovoce a pak se stahnou nekam do ustrani a kaslou na turisty, ktere si je sem prisli prohlidnout. Tesne na konci krmeni prichazi nejaka vysoce obtloustla rodinka zrejme cinskych turistu. Jejich syn polovicniho veku co je, ale vahy tak 2x tolik co ja. Do kopecka trosku heka, ale jakmile prijde k orangutanum, zacne napodobovat opici a zacal rvat po cele rezervaci.

Mnam, banana si dam:)

Najedena orangutanka odchazi:)

Nastesti hlidac orangutanu, ktery tu pobihal a do vysilacky hlasil kazdy orangutani krok, co udelal, co snedl, kam sel a snad kolikrat si po tom jidle krkl a uprdl, rvouciho cinskeho zivocicha utisuje. Mistni vysilackovy hlidac asi prispiva k dukladnemu poznani orangutaniho zivota. My uz toho vice nepozname, protoze uz ficime na krokodyly farmu. Je to asi pul hodiny jizdy od orangutanu, s pomoci mistnaku to docela nachazime. Sice neumi vubec anglicky, ale proste vzdycky se nejak domluvime.

Vstupny stoji celych 16RM, to je oproti ostatnim "atrakcim" vcelku drahy, ale kdyz uz jsme tady, tak nebudem sockovat a pujdem tam. Prvni, co zkounem jsou fotky o tom, jak krokodyl nekoho sezral. No na zacatek docela maso, vcelku nechutny, z nekterych obrazku se mi zveda docela kybl. Ale ani to nas neodradi, abysme se vydali mezi krokodyli.

Mmam:)

Prvni, kteryho to maji, je vzacny krokodyl bezocassy, je to pry naprosta svetova rarita.

Bohuzel tim svetove rarity konci a dalsi krokodylove uz jsou naprosto normalni. Zajimavy je, ze tu jsou spis velci krokodylove, kde maji ty male, aby z nich vyrostli ti velci, opravdu nevim.

Mezi krokodylama se chodi po takovych vyvysenych chodniccich ohraniceny pletivem, moc velkou duveru to ovsem nevzbuzuje, obzvlaste pak par ztrouchnivelich pricek, co tu jsou. Kdyby se tu propadla skupinka pravych americanu, asi by meli krokodyli zivotni hostinu. Taky je trosku pozoruhodny, ze krokodyli klece jsou zavreny jen na takovou sroubovaci klicku. Jit sem s nami nejaky maniak, tak pred krokodylama nestacime zdrhat, protoze otevrit je je opravdu snadny a nejaci strazci tu nejsou vubec videt.

Nemaji tu jen krokodyly, ale i nejaka jina zvirata. Nektere pro nas obsolutne neexoticka, jako sovy nebo makakove, ale nektere, jako treba nejaky Causarius novozelandsky, nam prijde opravdu dost netradicny, stejne jako nejaka sladkovodni asi 5m drava ryba, ktera pry dokaze snist i cloveka. Rychle probihame tenhle soukromy zverinec a nez se staci den premenit v noc, dojizdime zase s pomoci mistnaku do jednoho z Longhausu, ktere tu v kraji jsou.

Zajimave zbarveni:)

Motorku nechavame na okraji vesnice, uz je po turisticke zaviracce, tak necalujeme ani za listek:) Prochazime se po vesnici, mame ostych jit mezi jednotlive koje v longhausu. Po tom, co nam ale jeden z lokalcu ukazuje, abysme se nebali a sli, tak jdeme a po spickach, aby rakos nedelal moc hluku, to tu prochazime a delame par fotek. Nastesti neni videt lidem primo do bytu, tak tu nejsme aspon za takove bytove slidice.

Longhaus:

Odchazime, EL si jeste trenuje, jak se drzi motorka jednou rukou a pak uz vyjizdime z5 smer Kuching. Cestu do hlavniho meste kraje Sarawak samozrejme nachazime uz snadno, stejne jako se snadno s mrstnosti hada propletam na motorce skrz zacpu, ktera tu vznikla kvuli autu prevracenemu do pangejtu. Snad se nikomu nic nestalo, auto je sice na strese, ale nevypada moc zdemolovane.

Jedeme dal, bohuzel nejak spatne odbocuji za vsemi auty. Projizdime nejakou mistni Haunspalku a koncime na ve slepe ulici. Je tma a vzpomenout si, kterou ulici jsme jak prijeli je docela narocny, ale nastesti cestu zpet nachazime. Ptat se tu neni koho, protoze na ulici tu lidi zadni nejsou.

Jdeme na veceri do cinske seafood restaurace na namesti. Tentokrat nedavame rybu, ale nejake musle. Pani rika, ze cena za porci pro 2 je 12RM, tak jsem to pochopil, ze za to se najime oba dva, tak jsme to vzali. Bohuzel k nasemu zklamani pocet musli za tuto cenu byl jen pul tuctu. Nevim, jestli nas malajska cinanaka nejak ojebala, nebo jestli je cena opravdu takova, kazdopadne za 12RM to zadna delikatesa nebyla. Jeste, ze veceri nastesti zachranila, objednana zelenina.

Pak projizdime Kuching a shanime jednak repelent, ktery tu nikde v obchode nemaji a jednak sladky dezert v podobe palacinky. No aspon projizdime nedmerny zbytek benzinu. Vzali jsme celkem za 8RM, ale uplne by stacilo i za 6RM. Zajimavy je, jak kazda ta motorka ma jinou spotrebu....

Vracime motorku, typos z hostelu si ani nejde prekontrolovat jestli je ok a odchazime na hostel, kde chvilku netujeme a pak uz bezime shanet tago na asi 6km vzdalene autobusove nadrazi.

Cekame na hlavni a samozrejme jako na potvoru zadny nejede a cas rychle bezi. Nastesti pak prijizdi k blizkemu luxusnimu hotelu taxikar, tak ze nas veme. Hazime bagly do kufru za neustaleho taxikaroveho telefonovani. Sedame do auta a zjistujeme cenu, chce jet za 20RM. To se nam zda moc, tak se hadame, ze chceme jet podle taxametru. Taxikar vymysli velmi trapnou historku o tom, ze je taxametr stary, tohle na nas neplati. Nalehame na taxametr, taxikar se nastve a vystoupi z auta, ze jede bud za 20 nebo nejede vubec. Nemama bohuzel na vybranou, nechame ho trosku vykvasit a pak to za tu dvacku vemem. Mam skoro dojem, ze tenhle byl na skoleni v Praze. To neprijemny chovani a predrazena cena, velmi se to podoba.

Asi za ctvrt hodky jsme na autobusaku, nachazime autobus a nasedame smer Sibu. Cekal jsem, ze to bude konfortnejsi jizda. Sedadlo sice docela pohodlne, ale moc mista tu neni a hlavne nejde sklopit sedadlo...v deset vecer vyjizdime, abysme podle planu dojeli okolo pul seste do Sibu.