11/9/2009 Stredni Vietnam: Hue: Vylet do DMZ(Demilitarizovana Zona)

 Uf uf, to jsem se zase upsal k dablu. Vylet do DMZ zacinal uz v sest rano, asi abysme se vyhnuli zbytecnym zacpam cestou do mesta Dong Ha. Budik tedy na pul sestou...probouzim se nejak bez budiku, zjistuji kolik je hodin. 6:06 na mobilu, opravdu skoro dabelsky cas:)

Ani ne za minutu jsem byl oblecen a spechal dolu pred hotel, kde me meli nabrat. Cekali tam uz dva Anglani, jedou taky do DMZ, tak mam kliku, bus jsem neprosvihnul...to by bylo nemile.

Puvodne jsem sice zamyslel, ze si to projedu sam na moto, ale jet na silnici c.1 by bylo opravdu moc sebevrazedne, presun vozidel a motorek je tam az moc velky a bezpecnost jizdy tedy moc mala:(

Minibus ma nakonec zpozdeni, prijizdi asi az v 620, zato je skoro narvany az k prasknuti. Sedam si na predposledni sedacku, ale jsem posazasen nakonec na posledni a musim se mackat vedle nejaky cizinky. Na ostatnich sedackach jsou hozeny batohy. Tipoval jsem ji na francouzsku, ale jediny, co prohodila bylo v AJ, ze jedou jen do Dong Ha a ze pak vystupuji, tak ze uz budu mit celou sedacku pro sebe:) nebo spis :(

Francouzska byla opravdu mimoradne sarmantni, chtel jsem se s ni nejak bavit, ale asi to vycitila, tak radsi hned od zacatku predstirala spanek:( No ani se nedivim, ze jsem na ni nezapusobil:) Obleceny behem 15 vterin, neucesany, nenavoneny, ach jo, to je tedy smula:))) Jeste ze zuby jsem stihnul. No a cesta je tu vicemene rovna, tak jsme do sebe nemeli zas az tak duvod narazat, haha:)))

Dojeli jsme do Dong Ha, vylozili celou skupinku asi 6ti Francouzu bohuzel i s moji oblibenkyni a zbyla cast zajezdu se odebrala na snidani.

Sedim s dvema naprosto typickyma Nemcema s ultra ja ja naturlich deutsch namen, "Ich bin Gunter a Ich bin Helga", Thuuuuus:) Takhle to neudelali, ale te kombinaci jmen a tomu nemeckemu vzhledu jsem se musel smat (samozrejme tajne). Ale je s nima sranda, je jim tak okolo 40citky. Na to, ze je asi ¾ na 8, tak se tu docela dobre bavime. Cestovat budou rok, taky jedou do Australie, tak se treba jeste nekde potkame. Davam 52. cestovatelskou omeletku, uz se mi to zacina malinko prejidat:) Ale jedem do valky, tak si na jidlo nemuzu stezovat.

Vyrazime, v transportu do DMZ nas nakonec zbylo jen 7 statecnych. 4 Britove, Jack a Jack a nejaky dve holky, pak nemecke duo Gunter a Helga a ja a dale nase vietnamska posadka pruvodkyne jmenem Dhu a ridic jmenem vietnamsky kamikadze.

Jedeme co to da, ja uz se fakt ale nevzrusuju. Najit ty pozustalosti po valce neni tak snadne, zakladnu Rockpile bych sam asi tezko nasel. Pruvodkyne neco blekota, moc ji nerozumim. Z Rockpile toho moc nezbylo a asi je to dobre. Lepsi tohle nez ten business jako v cinskem Xianu, kde se lidi jezdi divat na zbytky po zemetreseni. Tak Dhu jenom rekne neco z historie a presunujeme se dal na frontu. Berem to pres Hociminovu stezku, no dobry, ale vidime z toho docela prd. No neva, tohle si stejne asi nekdy projedu sam. Prekvapil me dotaz jednoho z Anglanu, jestli ten potok dole pod mostem je Mekong. No asi taky videl mapu poprve. Mapy do Anglie!

Rockpile: (bylo to nahore na tom kopci, veskere zasobovani probihalo pry vzduchem)

Prijizdime na zakladnu Khe Sanh, pul hodky v muzeu. Muzeum dost jednostranne zamerene. Ktera strana byla ta spravna je z popisku jasny snad i petiletemu lehce nablblemu diteti. Nektere obrazky opravdu hrozny. Kazda valka je desna a tahle byla asi zvlast kruta, a to ke vsem, k Severnimu Vietnamu, k Jiznimu, k vetsine americkym vojakum a hlavne ke vsem vietnamskym civilistum. Fotky vypadaji desive, realita musela byt jeste horsi. Pritom slo vlastne jenom o nejaky blby vliv, zadna ropa tu neni. Na jedne fotce Vietnamci ukazuji, ze maji docela smysl pro humor, kdyz se ptaji, co si asi president Johnson mysli...

Co si asi mysli?:

Na bazi Khe Sanh uz toho taky moc nezbylo, jen to male muzeum, dve helikoptery a sem tam nejaka bomba, snad vybuchla nebo zneskodnena. Pruchod pres minove pole si radsi odpoustim. Nejaky dva pozustali prislusnici Vietkongu na nas delaji nalet s pozustatkama z valky. Tohle ja podporovat nebudu, zatimco Anglani se o to nejak horecne zajimaji. Doufam, ze cestou naz5 na nasi bazi v Dong Ha nepovezeme nejakou bombu. Pry hodne lidi pri hledani tady tech "turistickych pokladu" slapne na minu a zahyne:( Nepodporovat.

Snad vybuchle bomby:

Jedem naz5 na bazi Dong Ha na obed do Restauraci Mekong, jednoznacne nejhorsi jidlo, co jsem ve Vietnamu jedl. Neni to vylozene spatny, ale proste asi takovy ten nejobycejnejsi gulas jako nekde v ceskem motorestu. Zakaznici prijedou, odjedou a uz se nevraci, tak se o ne nestarame.

Dale se presunujeme pres najaky pamatnik, kde byla slavna americka elektricka nebo elektronicka obrana. No pekny, je tu krasny socreal socha asi 10m vysoka. Tyhle sochy fakt miluju:)

Socreal: (dole foti asi jedna z Britek)

Pomalou jizdou myjime za neustaleho blekotu reku Ben Hai, ktera byla stredem DMZ. Neni cas ani zastavit, pelasime smerem k tunelum. Tunely docela ok, je to zajimavy a vlastne tak jediny, kvuli cemu jsem sem chtel jet. Zajimalo me, jak to meli ty Vietnamcici vymakany. Vysekany do skaly, vcelku pusobivi, zit tam muselo byt vazne strasny. Nejhlubsi 23m. Desny a smutny zivot. Chudaci ty deti (130), ktery se tam pry narodily a prozily cast detstvi. U muzea na nas zase utocili nikoliv prislusnici Vietkongu, ale prodejci vsech blbosti. Od jejich naletu nas osvobozuji Anglani (aspon jednou tomu pomohli), ktery si neco koupili a strhli tak prodejni utok na sebe. Taky tam byl zebrajici deda, co mu z brady tekla slina:) Taky ne moc pekne.

Reka Ben Hai:

Tunylek:

Po tunelech uz jsem jeli naz5 na bazi Dong Ha, vyhodili ty dva Anglany a nasi super pruvodkyni Dhu. Zbyla cast vojenskeho tazeni se nekolika ne moc peknyma predjizdecima manevrama nastesti v poradku, bez jedineho padleho muze nebo zraneni (malem ale prejety pes) navratila naz5 relaxovat na bazi v Hue. Jediny, co na tech vietnamskych ridicich ocenuji je, ze vedi, co znamena podradit si a pridat, kdyz se predjizdi. Tak mozna nejsou horsi nez ty cinsky....

V pet nula nula prijizdime do Hue, relaxuji po narocnem dni na fronte DMZ. Kdyz jsem vychazel na veceri, tak zacal akorat slusny slejvak. Je to k nevire, ale je to muj takovy prvni vetsi destik v monzumovem obdobi (az na tech par minidesticku cestou do Sapy). Prsi a tak zabiham do prvni restaurace, co se mi jakz takz libi, bohuzel turistarna...davam jarni zavitky a nejakou rybu, ale moc dobry a tim se zase utvrzuji v tom, ze Vietnam si vegetariani tolik jako normalni lidi neuziji. Zkousim pivko Hue, nic moc, prvni pivo, ktery ve Vietnamu pit nemusim.

Vecer jsem dal v nejakym baru jeste dva koktejly (kazdy po 20vnd ), moc dobry, zlepsuji to hnusne pivo. Jestli byly alko nebo ne, nevim. Vietnamske nazvy koktejlu fakt neznam, vyber probihal nahodne. Zajimavy, ze prestoze byla sobota, vsichni se vyklidili uz v deset a tak jsem se vyklidil taky a sel relaxovat na pokoj a pokusit se jit brzo spat...

Gunther, Helga a pobrezi: