11/11/2009 Australi: Cairns: Snorchlovani na VBU

Dnesni noc taky dost dobra. V nasem dormitory byl nejaky typos, co v noci mluvil ze spani, vstaval z postele z znovu si lehal. Protoze jsem potreboval vstavat rano na lod, tak jsem nemohl spat s myma vernyma nocnima spolecnikama - spuntama do usi:( takze nocni spanek nic moc:(

Vstavam tedy v 7 a balim se s tim, ze bud dneska pojedu nocnim busem do Townsville, nebo jeste jednu noc nekde prespim v Cairns a pojedu do Townsville az zitra normalnim dennim autobusem.

Rychle balim, batoh nechavam v uschovne a supajdim do mariny na lod, ktera mi odjizdi z mola "B" a jmenem Reef Quest. Stiham to zbytecne brzo, jak jsem posleze zjistil. Odjezd neni v osm, ale v osm zacina check-in:( Nastesti tu nejsem ale takhle blbe brzo sam a navic to vypada, ze dneska bude hezky, tak docela klika. Slunicko, prestoze je teprv kousek pred osmou, docela solidne hreje.

V osm tedy zacina check-in na lod, nejdriv doplacim uz tradicne zbytek penez za vylet a musim podepsat celou A4, ze vsechno je na moje nebezpeci. Podepisovani a cinny souhlas tu bude asi na dennim poradku, jsme si ten zapadni svet dost zkomplikovali. Fasuju snorchlovaci vyzbroj a taktez mokry neopren. To me docela potesilo, protoze Sophie pry za to musela platit extra.

Nez se vsechno vyresi, podepise, nafasuje atp tak je tesne pred devatou a mi muzeme konecne vyrazit. Na lodi je tak odhadem max 40 lidi a asi 10 clenu posadky, nebo tedy spis potapecskeho personalu. Jsou tu dva Fini, pak spoustu Nemcu, asi 5 Japoncu a 2 Cinanky.

Zvlaste pak Cinanky mi byly ze zacatku znacne sympaticky a chtel jsem s nima navazat kontakt. Prisli do lode a hned se zacly shanet po tabletach proti morske nemoci. Kdyz zjistily, ze jedno baleni stoji cely jeden dolar, tak si nakonec vzaly jen jedno baleni. Jestli si ho rozpulily, nebo si ho vzala jen jedna nevim. Kazdopadne mi to prislo vtipny, i takova socka jako ja bych se nezdrahal ten dolac zacalovat, kdybych vedel, ze mi nebude dobre. No tak hlavne aby tohoto rozhodnuti Cina nelitovala:) Nez vyjedeme, predstavuje se nam cela posadka. Vsichni asi australanos typycos az na jednu asi japonku, ktera s nima taky pracuje. Jsou nam predstaveni i blici sacky, tak jen doufam, ze to na nekoho neprijde.

Kousek pred devatou tedy vyjizdime, nejdrive samozrejme pomalu a pak na to konecne nas kapitan slapne. Jdu si sednout na horni otevrenou palubu, protoze tam se to krasne kymaci, sviti slunicko, vitr fouka do vlasu a je tam rozhodne vetsi pohoda nez uvnitr klimatizovany mistnosti dole. Vlny podle me nebyly zas tak velky, ale na Cinanky to stacilo. Uz asi po deseti minutach rychlejsi jizdy to nezvlada prvni a druha se musela asi po dalsich peti minutach opicit. No nevypadaji dobre a tak moje seznamovani prozatim odkladam:) Muj typ na to, kdo to prvni vrhne, vysel:)

Cinanky a Japonec:

Jedem tak hodku a pul, nez dojedeme na utes Norman reef. Behem toho se stihne poblit jeste jedna Nemka, co sedela vedle me. Skoda, taky cestovala sama, tak jsem se chtel seznamit, ale to asi taky nevyjde a pak se jeste poblije asi jedna Australanka. Jeden z Japoncu vypada jak veteran z II.SV, vsude samy jizvy a asi strach z morske nemoci zahanel snad pul krabkou cigaret tam a zbytekm z5. Nejdrive vyhodime u jejich lodi, ktere ja tam na vic stalo ukotvena, zasoby, jeste kousek popojedem a uz se hazu do gala do cerneho neoprenu a vyrazim. Utes opravdu nadherny, okraje sice uz trosku bohuzel odumiraji, ale to co je uvnitr, super. Krasne barevny, rybky co jsem jeste nevidel atp. Oblek je docela fakt super, protoze uprostred koralu je sotva tak metr, mozna jen pul metru hloubky, tak kdyby clovek nejak zavadil, tak se aspon neposkrabe. Ale radsi se tomu vyhybam, nerad bych tu ty vzacne koraly poskodil.

GBR:

Nastava doba obidku, tak se jedu nacpat jen co to muj smrsteny zaludek vydrzi. Docela ok, ale zas tak moc toho nedavam, abych se nahodou nepotopil az na dno a nezustal tam:) Po "o" chvili relaxuji a nase lod se presouva na druhou stranu koralu. No na propagacnim letacku psali, ze se jede na 2 lokace, tak jsem si trosku predstavoval, ze se pojede nekam uplne jinam, ale tady je to taky dobry.

Jednak sem priplavala zelva – nejaky jiny typ, nez co byl na Perhetiens v Malajsii, pak nas taky navstivila nejaka megaryba, co se vubec nebala, ale vypadala docela odporne a pak po dne proplul, zrejme jen mnou pozorovany, utesovy zralok (reef shark). Nastesti i pres to, ze jsem byl tak nacpanej, tak zralok asi nemel hlad a nevsimal si me nebo se proste dost jen stydel a bal se se mnou vic seznamit:)

Zelva, megaryba a zralok:

Asi ve tri odjizdime, zastavujeme se znovu u lodi a nabirame nejaky turisty, co tam byli na vice noci. Cesta naz5 probiha standardne, blici komando blije a Japonec huli. Nic moc zajimavyho. Potkavame i dalsi snorchlovaci vypravy, ktere nase lod predjizdi. Je tu i par plachetnic nebo katamaranu, no uz se tesim na Whitsunday, az se budu plavit. Kousek po pate jsme v Cairns. Na pocasi vazne mega klicka, protoze obloha se zatahuje a zacina prset a vicemene od te doby v Cairns jen chcije a chcije:) Utes fakt super, skoro bych ho asi vymenil i za vylet na Cap Tribulation.

Rozhoduji se prespat v Cairns nez jet nocnim busem, takze vecer nastava akce hledam ubytovani. Beru tedy batoh z meho hostelu Bohemia Central a chci se nekam presunout. Bohuzel v tom mem vytypovanem maji plno a tak koncim v mega batuzkarskem party hostelu Gilligans. Cena sice 25A$, ale aspon v tom je i jidlo a jedno pivko.

Mel jsem strach, abych nebyl na pokoji s nejakyma partylove Anglanama na vylete, ale nastesti ne. Na pokoji se seznamuji s dvema Holandanama, tak chvili kecame. Dneska prijeli ze Sydney, celou cestu jim pry prselo:( No asi to privezli i sem. Pak jeste s jednim Danem, ktery ale pry uz dlouho zije v Australii a pak teprv prichazi particka tri Anglanu. Vypadaji ale dost unavene a jak se pozdeji ukaze, nastesti jdou i brzo spat misto toho, aby delali na patre bordel.

Jinak Gilligans se ukazuje jako rozhodne lepsi misto nez Bohemia Central, jednak tim vybavenim. Pokoj vetsi, postel sirsi, klimatizace rozhodne tissi, nez jako ta stihacka v BC. Jdu se najist a k tomu dostavam za mensi priplatek pivko. No pivko, s ceskym se to samozrejme neda srovnat:) Ale pivo to snad i je:)

Odchazim na chvili na net do naseho znameho netmac krouzku:) Dneska je tu docela volno, nektere tvare ale uz fakt i poznavam:) Chvilku netuju, zacina megaslejvak. Az to polevi, tak se vracim do Gilligans. Dole v baru se snazim najit zname tvare z pokoje, ale Holandani nikde a Dan je asi taky nekde fuc, tak jdu radsi spat...

Netmac cafe: