10/12/2009 Australie: Blue Mountains

  Rano vstavacka na sedmou, abych stihnul vlak kousek po osme. Snad to vsechno krasne zvladnu, kdyz uz jsem na to cestovani od vcerejska sam:) Snidane probiha na hostelu a pak okruzni cestou pres podchod na nadrazi (snad tak 700m) za ucelem nakupu listku, abych zjistil, ze druhou stranou to bylo jen tak 100m od hostelu:)

Pani prodavacka je docela ochotna, pozaduji nejakou studentskou slevu, ale to mi pry neda, ale ze pry kdyz si to koupim po osmy, tak to budu mit o neco levnejsi. No tak 10 minut lelkuju na nadrazi nez jdu znovu do fronty, vyjde na me ale jeji kolega vedle, ktery mi to nabizi za nezlevnenou cenu. Tak se ptam, on ze je to ok, ale to neni ok pro me, nakonec mu to jeho kolegyne - moje kamaradka - ukazuje jak na to. No asi tady taky maji ten system vsech ruznych slev jako u CD, ze ani vlastni zemestnanci se v tom nevyznaji...

Puvodne mel vlak je z nastupiste 16, ale nakonec pet minut pred odjezdem hlasi, ze to pojede z cisla 5, takze cely peron se uprkem bere na jine nastupiste, trosku mirnejsi chaos:) Turistu tu je docela dost, tak se neztratim:)

Cestu vicemene spim, zajimavy kousek tesne pred Katoombou, u ktere Blue Mountains lezi, nastesti vidim. Po Blue Mountains se tu da pohybovat ruzne, ale ja volim ten muj oblibeny, peso:) A taky asi financne nejmene narocny:)

V mistnim supermarketu probehne snidane c.2 a cestou kolem tajneho bysnysu jedna ceske kapely dojdu az k Echo pointu.

Rozhledy pres udoli Jamison jsou opravdu uchvatne. Je to tu trosku jako na Decinskych skalach a Pravcicke brane, akorat ze Katoomba ma jednu velkou vyhodu. Na vyhledy u Pravcicke brany se clovek musi skrabat nahoru, aby neco videl, ale tady je ta Katoomba rovnou "na vrcholku hor", takze to turistum znacne usnadnuji, zvlaste pak tem v duchodcovskym veku:)

Prirodni nadhera:)

Prohlidnu si Echo point, viditelnost pro fotky zrovna ne uplne super, ale mohlo by to byt taky jeste horsi. Pak uz si to sinu po velkem schodisti dolu do udoli, ktery je podle cedulek je pro zkuseny borce. Za toho se po vystupu na Emeishan, Gucing a Mt.Kinabalu jednoznacne povazuji, takze se schodu nebojim. Vsechny predbiham, ale moc lidi tu neni. Dole si to straduju k nejstrmejsi lanovce na svete, snad asi 3 km. Cesta ok, ale proste tady je lepsi chodit nahore a kochat se vyhledama do udoli.

Tri sestry v akci:

Ja a jedna ze sester v akci....pry to tu funguje jako u toho divocaka v Sydney. Nesaha se tu ale na cumak, pry na prso...tak od zitrka cekam u meho hostelu frontu...:))))

Jen pro zkuseny borce:

Nejakou dvojici vyplasim, si mysleli, ze jde za nima had, no vtipny...delam kolecko u lanovky, ale lanovkou nejedu, protoze se chci podivat k vodopadum, ale ta strmost vazne slusna. Vybeh nahoru okolo vodopadu jde docela snadno, ale uz zacinam pocitovat nasledky neustaleho slapani. Chci si to jeste dojit k jinym vodopadum ve vedlejsi vesnicce Leura. Pres veskere vyhledy a udelani asi peti milionu fotek dochazim nazpat k Echo pointu, kde se potkavam s byvalym spoluzakem z gymplu DM. No nahoda, ze se po deseti letech potkame zrovna tady...:)

Nejstrmejsi lanovka na svete:

Chvili kecame, zajdem jeste na Tri sestry a pak ja uz si jdu svoji cestou, zatimco oni fici uz smerem na Sydney. Na vyhledech se zaseknu tak, ze uz vodopady nestiham a taky se zaseknu sledovanim a focenim jedno papaucha (tipuju to na Rozelu cervenou), ktery svinak prede mnou neustale zdrhal a neustale se shovaval za nejakyma vetvema.

Jinak uz jsem to videl i jinde, ale maji tady v Australii zajimavou sluzbu...clovek si muze domu odvazet zbozi primo ve vozicku, na vetsinu se neplati zaloha:) Takova obdoba cikanskeho trojboje (na koupaliste pesky, na kole z koupaliste), akorat ze asi ofiko, nebo ze by neee a pak se jen soupne vozicek pred barak nenavideneho souseda....?

V Katoombe davam rychle nejakou bohuzel lehce preslanenou kvetakovku a pak uz rychle na vlak, kam uz se fakt skoro dobelham...kolik sem toho zase dneska nachodil nevim, ale zjistuji, ze uz se ty smejdsky sandale KEEN rozpadaji, skoro jako ja. Tak snad to jeste tech par dni doklepou:)

Vecer, prestoze jsem docela odrovnanej aspon udelam okruzni kolecko po barech v Surry Hills, abych zaplul do jednoho jmenem Gaelic, coz se ukaze jako jeden z lidru hip-hopove sceny v Sydney. No neva, atmoska super, lidi prekvapive tak meho veku, akorat moje vymluva a technika prohlidky placenych baru "hledam kamose, nemuzu se dovolat" nevydrzi na moc dlouho, takze se presunuji do Scubaru, kde to docela dobre fici a trsa, ale na to ja po tech dnesnich kilacich fakt nemam. Tak dam jedno osvezujici pivko a pak uz rychle spat, abych byl cerstvy na poflakovani po Camberre, kam se zitra vydam.