Na středečním jednání Rada České televize rozhodla, že stanice má pokračovat. „ČT3 naplňuje a navyšuje veřejnou službu. To, že rychle získala dobrý divácký ohlas, dokazuje, že tak má ČT3 konat,“ uvedl člen rady Lubomír Veselý.
S povděkem jsem si přečetl tuto informaci. Opravdu mne nejen uklidnila ale i potvrdila mé mínění jak o této instituci, tak i o České televizi samotné. Tedy, že ti radní jen uspokojují vlastní ego bez ohledu na intelektuální a společenské nároky, které by občan od nich očekával, je tím jen potvrzeno. A jejich rozhodnutí také ještě více osvětlilo fakt, že vedení ČT v čele s panem Petrem Dvořákem zcela ignoruje poslání a nároky, které by společnost na veřejnoprávní médium měla mít.
Ano, měla mít. Sále více se ukazuje, že už pomalu nikdo neví, k čemu demokratická společnost veřejnoprávní média vlastně potřebuje. Současný vývoj na Kavčích horách totiž nenechává snad nikoho na pochybách, že tím hlavním cílem naší „drahé“ ČT je splňovat jednu ze základních mocenských požadavků k diktatuře inklinujících vládnoucích sil. Totiž plně a poslušně realizovat to staré heslo: Chléb a hry. Zde další citát jako důkaz:
Televize třetího věku, právě s tímto mottem ČT3 před rokem odstartovala. Jako klidnější alternativa programového proudu měla především pomoci starším lidem, jako nejohroženější skupině, v době nastupující koronavirové pandemie. Cílem bylo naplnit čas seniorům v domácí izolaci i snaha přivést je na jiné myšlenky.
Logická úvaha totiž nabízí celkem jednoduchý závěr. Ostatní programy jsou neklidné a nemají za cíl přivést občany na jiné myšlenky. Tedy – jak možno pozorovat každou hodinu třeba na ČT24 – i nadále šířit strach a paniku, zvyšovat chaos a podílet se na prohlubování neustále stoupající nedůvěře ve vládní činitele. A zde další citát:
Vlajkovým pořadem byl Život na třetí, který vysílala regionální studia z Brna a Ostravy do června. Nostalgii starých časů doteď přináší i zbytek programu ČT3. Ten plní především archivní pořady z takzvaného zlatého fondu.
Ach, nostalgie starých časů. Jak krásné. Tedy jako že tehdy – jako za komunistů – byl život klidný krásný a naplněný? Nu, asi to tak nebylo myšleno, že Rado ČT. Nicméně jedno plus zde je. Ale zase poněkud kontraproduktivní. Ona ta „nostalgická a komunistická tvorba“ měla z velké části i vysokou uměleckou kvalitu, což se o dnešní produkci ČT říci opravdu nedá. Nu, a to nejlepší nakonec.
Kanál letos spustil i vlastní zpravodajský přehled. Má pozvolnější tempo i grafiku. Běží každé dopoledne.
Jo, to je opravdu paráda. Viděl jsem ten zpravodajský paskvil jen několikrát a stačilo to. Je ještě horší než ten informační guláš, kterým ČT obhospodařuje nároky občanů na informace zcela ukázkově a bezkonkurenčně v „show“ Události. Ostatně radím všem, kteří si chtějí zachovat trochu zdravého rozumu, se tomuto „zpravodajskému“ výtvoru vyhýbat. Vše ve zkrácené verzi je možno najít všude jinde. A mnohdy i srozumitelně.
Ano, jsem opravdu rád, že Rada ČT existuje a plně se věnuje svému poslání. Někdo přeci musí dohlížet na to, aby cílená manipulace s vědomím naší společnosti zachovávala určitá pravidla. A hlavně musí dávat velký pozor, aby se neobjevily nebezpečné tendence, že se neočekávaně někdo rozhodně dělat program pro náročnější diváky z řad občanů. Tedy v tom smyslu, že by se třeba někdo zamýšlel nad naší budoucností jako samostatně kulturně myslící a reálně existující společností.
Ano, opravdu nechci, aby mi někdo bránil ponořit se do těch starých časů a nostalgicky se nechat unášet vzpomínkami na ty staré dobré časy. Jsou doprovázeny smutným pomyšlením, že se asi nikdy nevrátí. I když mám občas pocit, že to není tak nereálné. Mnohdy i cítím závan těch starých dob, jakoby mě opět někdo láskyplně oslovil: Soudruhu občane…
