Budování socialismu aneb boj proti covidu!

Je mi líto, ale je to paralela, kterou nemohu jen tak opominout. Budování „lepší“ společnosti byla dobrá myšlenka, jenže jaksi nefungovala. Současné „ideologické“ pojetí boje proti onomu viru, má pro mne stejnou hodnotu.

Nová vláda přijmula odvážně heslo: Musíme se naučit s covidem žít. Jistě dobrá myšlenka, ale měli by to být právě vládní činitelé, kteří by měli jít příkladem, což je v naší zemi asi poněkud obtížné, respektive většinou se jedná o příklady spíše negativní a mnohdy až nemorální. Ostatně i v této oblasti nám nová vláda přislíbila jistá zlepšení. To ale ukáže až blízká budoucnost.

Jenže občané čekají na to, že závažné problémy se budou řešit prakticky hned. A tím je i „boj“ proti covidu. Zkušeností za ty dva roky nemáme sice mnoho, ale postačují na to abychom se konečně rozloučili s chybami, které nás celé to období provázejí a které vycházejí spíše z úvah politického charakteru a jsou vzdáleny pragmatickému myšlení, které vyžaduje řešení situace, ve které se nacházíme.

Zatím je možno konstatovat jen jedno, Ministerstvo zdravotnictví se i nadále projevuje jako ta největší překážka bránící návratu k jakž takž normálnímu životu, který je již nezbytný pro zachování fungující společnost, a to ve všech ohledech. Šéf tohoto „zařízení“ zatím nevybočuje z řady předchůdců. Jeho velice „kompetentní“ vystupování totiž jen dokazuje, že se pustil na bojiště, které mu je zcela cizí.

Každé jeho „rozhodnutí“ totiž vzápětí doplňuje, opět „odborně“, že se musí ještě vyřešit způsob realizace, ba dokonce stupeň proveditelnosti. V této souvislosti pochopitelně nehraje žádnou roli ani fakt, že se mnohdy jedná o opatření, která, jak již minulost prokázala, jsou zcela neefektivní, ba dokonce nesmyslná. Jako třeba plošné testování všeho a všech, nošení respirátorů, prapodivná karanténa atakdále. A vůbec ho přitom nezajímá, že se kritika hrne už opravdu ze všech stran, včetně hlasů těch, které si povolal jako odborníky.

Podle mého je pan ministr zdravotnictví asi tak rovnocenným kolegou pana Blatného. Odborně fundovaný, pochopitelně ve zcela odtažité oblasti, a pokud jde o zásadní pochopení toho, jak funguje společnost, absolutní nováček, dalo by se říci človíček z jiné planety. Je mi opravdu záhadou, co předcházelo rozhodnutí, aby se tento právě ne zrovna málo ješitný „odborník“ stal vládním činitelem a zasedl na křeslo, které defacto rozhoduje o naší budoucnosti.

Aby bylo jasno, já nemám nic proti akademicky vzdělaným lidem, ale má životní zkušenost mi napovídá, že ne právě každý patří do vysoké politické funkce. Jsou to prostě lidé z „jiného“ světa a jejich hlas má být vyslyšen jen jako hlas poradní. Je mi velice líto, ale pokud se v následujících dnech nic nezmění na vystupování pana ministra přes naše zdraví a bohužel i budoucnost., tak se zcela vážně domnívám, že náš nový pan premiér by měl rychle přemýšlet o personální změně.

Jistě by to nebyla dobrá vizitka pro jeho vládu. Ale pak nezbývá než zatáhnout za záchranou brzdu a nového pana ministra poněkud „usměrnit“. Bylo by to asi i v souladu s „programem vlády“, která chce jen naše dobro. A možná, že by to byl i první důkaz, kterým by doložila, že to s naší budoucností myslí opravdu vážně. Nechci totiž abychom skončili tak, jako když jsme budovali „socialismus“ za pomocí ideologických „pravd“, které byly na hony vzdáleny nejen realitě, ale i životu jako takovému.

Ne, nová vláda to nemá lehké. Ráda neustále poukazuje na to, že bojuje proti chybám té předcházející. Prosím, i to je legitimní. Ale pokud začne opakovat ty stejné chyby, což doposavad částečné činí, nepokládám to zrovna za vhodný způsob boje o důvěru občanů. Důsledkem by totiž mohlo být, že by se možná nenašel nikdo, kdy by byl ochoten ztrácet čas čtením nějakého vládního programu, jehož obsah je starší generaci více jak známý. Poslouchali ho desítky let, znají ho skoro nazpaměť. Dá se i shrnout do jednoho hesla: Boj za lepší zítřky.