Strukturální revoluce nejen v ČT!

Mám podezření, že vedení naší veřejnoprávní instituce potajmu provádí zásadní programové změny. Je těžké je odhalit, protože programově obsahová náplň ČT je v evropském pohledu ojedinělá, nezvyklá a možno říci specificky česká.

Je velice obtížné najít srovnání s jinou veřejnoprávní televizní společností, protože životní zkušenost napovídá nepokoušet se srovnávat nesrovnatelné. Ano, vedení na Kavčích horách se rozhodlo opustit tradiční nároky, které jsou na ni kladeny. A to hlavně ze strany občanstva toužícího po kvalitní a objektivní informaci.

Již dlouho hloubám a pokouším se přijít na to, co se to na Kavčích horách děje. Hlavně v myslích těch nepovolaných ale přesto odpovědných. Pak náhle přišlo osvícení. Bylo to při pokusu sledovat Události, kdy se mi ČT pokoušela zprostředkovat cestu našeho premiéra z jednoho washingtonského hotelu do Bílého domu. Z pohledu odpovědných velice náročný úkol, protože se jednalo o pěkných několik stovek metrů.

Nebylo proto divu, že bylo nutno nasadit hned tři ostřílené reportéry. Což byla první věc, kterou jsem jaksi nechápal. Byl jsem nesčíslněkrát při podobné politické události. Většinou stačil asi patnáctivteřinový záběr v reportáži, která obvykle trvala asi 1 a půl minuty. A věřte, že všichni byli spokojeni. Od šéfredaktora až po diváka.

Když se ve mně objevilo podezření, že se jedná z pohledu redakce a dosti dlouhé „blábolení“, tak jsem se přeci jenom ještě přesvědčil, zda skutečně sleduji Události ČT, či zda nejsem omylem na nějakém jiném zábavném televizním kanálu. Ne, nebylo tomu tak. Díval jsem se skutečně na zpravodajskou elitu ČT. Myšleno, jak pokud šlo o fyzické osoby, tak i formální zpracování.

Trochu mi to ale začalo připomínat „neblahou“ éru Československé televize, kdy občané dostávali velmi obsažné zpravodajství například o zasedání UV KSČ. Bylo to většinou bezobsažné, pro denní život bezpředmětné a hlavně nezáživné. Ta současná forma, pravda, byla poněkud jiná. Barvitá, plná informací, technických gagů a nadšení. Ve svém důsledku, ale stejně nedůležitá pro občana, nebylo tam nic, co by nějak změnilo jeho život, či dalo návod, jak se vypořádat se strastí všedního dne.

Je také rozdíl v tom, že kdysi to vysílání tak být muselo, dnes to prý všichni dělají svobodně a dobrovolně. Jsem ale přesvědčen, kdyby někdo z redaktorů označil ten půlhodinový přenos z Washingtonu za šaškárnu, tak by vyletěl z ČT stejně jako za komunistů. Nakonec asi nikdo neprotestoval, proč také, podívat za peníze občanů do USA není přeci nic špatného. A také je to dobré pro nezdravé sebevědomí, je tím posíleno více, něž je zdrávo.

A tak, abych tomu všemu porozuměl, jsem dospěl k názoru, že v naší veřejnoprávní televizi dochází ke změnám, které se však drží pod pokličkou. Není divu. Co by tomu asi občan řekl, kdyby se oficiálně dozvěděl, že velká část zpravodajství přechází do redakce produkující zábavu. Nicméně nejsem tak naivní, že bych se domníval, že i přes snahu ČT vychovávat hloupého diváka, se to těm pánům na Kavčích horách zcela daří.

Pokročili sice ve své snaze hodně daleko, ale ne tak, aby občan netušil, že se zde děje něco nekalého. Má svá podezření, formuluje je všelijak. Nechce třeba dále platit poplatky, rád by ČT zrušil, či alespoň privatizoval. Jenom k jednomu nemá odvahu, udělat na tom kopečku pořádek. Proč také? Vždyť je už skoro přesvědčen, zásluhou neúmorného úsilí vedení ČT, že je to televizní stanice, bez které se český občan klidně v každodenním životě obejde. Minimálně pokud jde o zpravodajství. A že by chyběla zábava? Ne to ne, o to se už postarají jiní, třeba na tom jiném kopečku oproti Kavčím horám.

A to, že veřejnoprávní média jsou nezbytnou součástí demokraticky smýšlející společnosti, je trošku nepochopitelné tvrzení. Zvláště v situaci, kdy se v občanech probouzí touha po vůdci, který vládne tvrdou rukou a protivníky smete s opovržením a arogancí tvrzením, že to jsou všichni lháři. Terčem těchto útoků jsou i veřejnoprávní média. Nu, jak se říká, není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Že by ČT byla úplně nevinná, se opravdu říci nedá.

Je opravdu škoda, že vedení ČT tak usilovně pracuje na likvidaci veřejnoprávního média. Je to bezcharakterní a sobecké. Pokud k tomu skutečně dojde, tak ty viníky určitě někdo zaměstná, tedy pokud se nestanou privátní společností. Zatím jsou na půlce cesty. Již tak uvažují. Bohužel za peníze občanů. A já se obávám, že naše společnost nemá dostatek sil tomuto vývoji zabránit. Škoda. Další krok do područí těch „mocných“, těch, kteří nám diktují, co si máme myslet. Ano, naši předkové by z nás měli opravdu radost. A to se nám prý „okupace“ nikdy nelíbila.

Pravda, on se nás prý nikdy nikdo neptal. Asi jsme dosud nepochopili, že žijeme ve společnosti, kdy jsem asi prvně tázáni. Bohužel naše nevědomost, neochota přemýšlet a v podstatě společenská lenost nás navádí se raději podvolit. Vždyť je to tak pohodlné posléze z vlastní neschopnosti obviňovat jiné. Jenže doba se změnila. Obávám se, že žádného viníka nenajdeme. Přeci nebudeme obviňovat sami sebe.

A teď jedna verze pro ty, kteří mne obviňují z nekonkrétnosti.

Dne toho a toho v tolik hodin se setkal premiér Andrej Babiš s prezidentem USA. Setrvali ve více jak hodinovém přátelském rozhoru. Přítomné byly i manželky obou státníků.

Kdyby byl český občan konfrontován s touto zprávou, cítil by se ochuzen? Pochybuji o tom. Nic opravdu konkrétního, tedy ve vztahu ke každodennímu životu, se totiž přes veškerou snahu ČT stejně nedověděl. Tedy vyjma mnoha spekulací neinformovaných redaktorů a expertů.