Proklatě! Proč já musel maturovat v roce ´68!

V životě mi to přineslo jen potíže. A vůbec ta doba komunistického temna. Vše, co jsem se tehdy pod dohledem soudruhů naučil bylo v dobách příštích jen překážkou společenského vzestupu.

Tak třeba ta maturita z matematiky. K čemu to? Tak třeba vím, že čtverec o ploše 15 metrů čtverečních má jednu stranu dlouhou 3,872983346 m. A v případě kruhu o stejné ploše je poloměr 2,1850968611841584 m a průměr téhož je 4,370193722368317 metru. Vždyť je to neměřitelné! To se musí přeci nějak zaokrouhlit! A kde k tomu mám, vážení ministři, příslušný pokyn a nařízení.

Nebo, že by ti slovutní páni neměli ani maturitu? Třeba jsou mezi nimi i krejčíci? Znáte to, tehdy byl také jeden ve vládě. Prý měl na výučním listě poznámku: Na saka nepouštět. Ale to bylo prý tajné. Jiná doba, jiné mravy. Jak je to dnes pří té vší informační manipulaci nevím. Ale vím jedno, všechno je možné. To jsem se také naučil za komunistů. Poroučelo se všem a všemu.

Byla ta celkem veselá doba, tehdy v tom osmašedesátém. Diskutovalo se o všem možném, najednou nebylo nic svaté, jeden se naučil pochybovat, logicky myslet, zkoumat jak funguje společnost, kdo s kým a pro koho. A my maturanti? My jsme toho věděli o tom, jak to všechno funguje opravdu mnoho. Když se kouknu na dnešní omladinu, tak mám pocit, že jim snad musím vysvětlit i to nejzákladnější o tomto našem světě.

Mají však jedno, co nám bylo upřeno. Takovou naivní radostnou bezstarostnost. Mnohdy jim závidím. Já ji nikdy neměl. Hlavně poté, co přijely ty přátelské tanky. To už moc velká sranda nebyla. Někdo se asi domníval, že nějak moc přemýšlíme. Měl pravdu, a tak nám dal na kokos. Naivka, přemýšlet jsme nepřestali. Ano, to, co bylo potom, nebylo zrovna veselé. Ale bylo tu také poučení, které jsme často slýchávali od našich otců: Proti větru se nedá čůrat.

Jak říkám, nebyla to doba lehká, tlak na mozkové závity byl dost značný, ne každý to vydržel. Já to vyřešil tím, že jsem opustil republiku „bez povolení“. Byla to dlouhá dovolená. Vlastně trvala 32 let. A pak jsem se vrátil. Díky revoluci a amnestii. Ten převrat byl prý „sametový“. Nevím přesně, nebyl jsem tu, ale prý se na tom nemohou shodnout ani samotní aktéři.

Takže, díky právě té „maturitní“ výchově v dobách dávných, jsem se začal pídit po tom, jak to tehdy bylo. Ale hlavně jsem chtěl vědět, zda poté také nepřijeli nějaké tanky, prostě zda nedošlo k nějaké té invazi. Prý ne. Nezdá se mi to logické, protože, když jsem se po té dlouhé době rozhlížel kolem, tak jsem začínal mít dojem, že jsem byl jen na krátké dovolené. I ta televize mi byla nějak podezřelá, o politicích ani nemluvě.

Měl jsem tedy pocit, že přeci jenom k nějaké invazi muselo dojít. Trvalo to delší čas, než jsem to pochopil. Bylo to tak „prosté“. Díky těm super moderním technologiím, které tu naši kotlinu bombardují informacemi, nás někdo asi infikoval hloupostí. Tiše, pozvolně a hlavně nenápadně. Bylo to dost drsné poznání. A zase za to může ta proradná maturita. Bez ní bych na to nepřišel a mohl klidně spát.

Aby bylo jasno, já jsem neutíkal jenom před komunismem, já jsem hlavně utíkal před tou nekonečnou hloupostí, která mi vládla a strkala nos do všeho. A tak přemýšlím nad tím, zda ta má „maturita“ přeci jenom není tak proklatá. Trochu ji v naší společnosti postrádám. A je mi smutno, protože vše nasvědčuje tomu, že bude jednoho dne zcela zrušena. Již to začalo právě tou matematikou, jejíž znalosti dnes od nás vláda vyžaduje každý den. Asi se zase někdo domnívá, že moc přemýšlíme.