Pane ministře, ještě, že váš pejsek nekouše!

Jako řádný občan jsem zasedl před TV, abych si poslechl, co je jako nového kolem toho viru. Po chvilce jsem se rozhlížel kolem sebe abych se ujistil, zda nesedím v mateřské školce. Bohužel tomu tak nebylo.

Ale pocitu, že to vše je adresováno malým dětem, jsem se nezbavil. Ale popořadě.

Nejdříve jsem se dověděl, že něco funguje na té nejvyšší úrovni, a to bez ohledu na to, že se všeobecně diskutuje a přicházejí zprávy, že to vlastně nefunguje. Tedy trasování. Ano, bylo uskutečněno asi milión telefonních hovorů. Chyběl jen důkaz, že to přináší nějaký skutečný efekt, vyjma pro statistiky.

Pak jsem byl opět zaplaven množstvím čísel, která prý ukazují, zda jsme na správné cestě. Výpověď, zda tomu tak skutečně je, byla také vyhýbavá. Ale prý si všechno mohu ověřit. Aha. Takže důvěřuj, ale prověřuj. Nu, takové informace od vlády nepotřebuji. Vlastně ani takovou vládu.

A pak jste přišel vy, pane ministře. S pejskem. Strašně mě to potěšilo. Jen se tím potvrdila skutečnost, že se vláda neoprostila od těch mediálních odborníků, kteří ji připravili obdivuhodnými inscenacemi o důvěru. Trochu mne ale uklidnila informace, že ten váš pejsek nebude kousat. Prostě to bude takový pokojový mazlíček, který se jen ozve, pokud bude mít hlad.    

Já tedy mám na psa jiné nároky. Prostě pes, který nekouše, není žádným psem. Ale to ponechme stranou, je to opravdu věc vkusu a životních představ. Zůstaňme u toho, že pejsek, tak jak už to bývá, bude mít různé nálady. V nejhorším zacení zuby. A vy budete podle toho jednat. Doufám, že bude zabráněno tomu, aby ho někdo potajmu krmil pamlsky a on by pak klidně spinkal a byl jinak velmi přítulný a jen se usmíval.

Ale i to nechme stranou. Vy ho prostě budete týden pozorovat a podle jeho nálady pak rozhodnete, co my občané smíme, či ne. Podle nějakého plánu. Přiznám, ten jsem ještě nestudoval, vlastně ani nemohl, prý není úplně hotový. ale věřím, že třeba bude existovat. Takže každou středu budete rozhodovat. A pokud se tedy vy a vaši odborníci na něčem dohodnete, tak to dáte ve čtvrtek posoudit vládě.

A tak, jak je již zvykem, po velkém hádání, to asi v pátek odpovědní oznámí občanstvu. Tedy nová nařízení určující naše chování. Prostě co smíme a co ne. Nu, sobota a neděle přeci musí stačit na to, abychom zase přestavěli nábytek. Pohoda. Teď bych jen rád věděl, v čem tkví ta změna, která je od občanů vyžadována a od vás přislíbena. Tedy, že se všichni zavčasu doví, co je čeká.

Ale teď konec vtípků. Já z toho všeho vyrozuměl jen jedno. Na ten virus se bude dál umírat, ale vše musíme zařídit tak, aby skutečně vážně nemocným bylo možné poskytnout veškerou dostupnou lékařskou pomoc. Tečka. Nic víc, nic míň. Jde ale i o to, abychom přežili jako fungující společnost. Jak duševně, tak ekonomicky. Ale o tom, nepadlo ani slůvko.

Jedinou útěchou je pejsek, který nekouše.