Ano, aniž by to jeden mohl tušit, tak se nám objevilo nové ministerstvo. Respektive došlo k přejmenování. Ještě před několik dny neslo označení Ministerstvo zdravotnictví České republiky.
To bych rád zdůraznil, protože chci zabránit falešnému dojmu, že by se mohlo jednat o nějaký nový seriál naší duchaplné a nezlomně tvůrčí České televize. Tedy něco jako Boží mlýny. Ne, jde o skutečný příběh ze života. Tragické na tom je, že naši občané tento úřad pokládají v dnešní době za jeden z nejdůležitějších, protože rozhoduje o našem bytí.
Je opravdu pozoruhodné a vlastně nepochopitelné, že celkem vzdělaný člověk není schopen pochopit jaké povinnosti jsou spojeny s funkcí ministra. Prostě se i nadále nechává unášet na obláčku splněného snu o takovém postu. A vůbec mu nevadí, že se den ze dne stává přímo komickou figurkou našeho politického divadla a tragikomickou v rámci občanského žití.
Nutno však přiznat, že jeho role dvorního šaška celkem dobře zapadá do režijních představ amatérského režiséra Babiše. Tedy při pohledu z venku. Dovolím si totiž pochybovat o tom, zda tomu skutečně tak je, protože další propad důvěry v jeho vládu si teoreticky asi nepřeje. Ano, chtělo by to lepšího dramaturga pro tuto politickou grotesku. Jenže to není možné, protože pan režisér trvá na tom rozhodovat o všem vždy osobně. Budiž.
Ale vrátím se k realitě. Podle mého je již čas uvažovat opět o nějaké změně. Tedy na postu šéfa asi již neexistujícího ministerstva zdravotnictví. Mne osobně ty „srandičky“ současného aktéra stačí k tomu, abych došel k závěru, že jedinec, který asi nikdy nepochopí, jaká je jeho společenská úloha a odpovědnost, by měl velmi rychle zmizet za oponou.
Naděje, že vnese trochu logiky a rozum do toho chaosu zmatených, nelogických a již pro život společnosti nebezpečných nařízení se zcela rozplynula. Tak i nadále budeme za desítky miliónů zbytečně ne zcela spolehlivými „testy“ nejen komplikovat a zatěžovat, ale i mnohdy ohrožovat životy všech občanů, včetně dětí. Ne, takovým „vtípkům“ se již opravdu nemohu smát. Spíše se mi svírají pěsti.
A to nemluvím o všech těch zbytečně nošených rouškách, respirátorech a domácím vězení. V podstatě celostátnímu zákazu volného dýchaní. Já prostě nejsem ochoten akceptovat komika, který s milým úsměvem neguje názory, které se mu nehodí do krámu, ministra, který si vykládá zákony po svém. A za tu největší drzost považuji to, že se tím vším vůbec netají. Ba právě naopak. Má z toho všeho neuvěřitelnou radost, prostě mu to dělá potěšení. Blahobytně si hoví na výslunní společnosti. Jedno ale přeci jenom nechápu. Je prý dermatolog, a tak by měl vědět, že sluníčko může i spálit. Ale je to jeho kůže, kterou prodává.
Na jeho omluvu je možno říci jenom jedno. Ono ani občanstvo si není jisto, jak by se měl skutečný ministr chovat, jakým nárokům by měl odpovídat. Není divu, příklady se v naší domovině hledají opravu těžko. Ale přesto všechno se domnívám, že je více než očividné, že náš nový nejvyšší zdravotní bratr, jenž projevuje zálibu právě spíše v politických hrách a kotrmelcích, není ten, který by byl zárukou, že to vše zvládneme tak, abychom v budoucnu existovali jako vyspělá, nezávislá a rozumně se chovající společnost.
