Absurdní otázka, že? Kdyby jím nebyl, tak by asi nemohl zastávat funkci hlavy státu, řekl by soudně uvažující. Jenže by asi opominul skutečnost, že nehovoří o normálně fungující demokracii.
Vůbec by totiž nebral v úvahu, že naše společnost již dosáhla absolutního vrcholu ve svém vývoji a stala se příkladem země, kde je vše možné. Prostě jsme si vyplnili „americký sen“, jsme země neomezených možností. Jinými slovy, každý si může dělat co chce, co se mu zlíbí. Nejlépe podle vzoru pana prezidenta.
Prostě můžeme lhát, nemusíme se nikomu omlouvat, můžeme lidi osočovat a házet je do bláta, ignorovat kdekoho a kdeco. A hlavně kašlat na ústavu. To je ten cár papíru, hodnoceno chováním hlavy státu, který jen brání přímému výkonu moci založeném na vůli a nevůli, ochotě a neochotě, milosti a nemilosti prapodivně fungujícího mocenského mozku.
Je to pravda? Asi ano, ale když budeme mít smůlu, tak nás za to stihne nějaké to potrestání vyslovené soudem. Pravda, tu největší smůlu máme, když na toho „soudce“ nemáme žádné napojení pocházející z „přátelských“ kruhů vládnoucí kasty nemorálních tahačů provázků vedoucím k patřičným a poslušným loutkám patřícím těm skutečně vládnoucím.
Jo, to ten občan rezidující v Lánech to má jednodušší. Nevím proč, ale on nemusí skládat nikomu účty. Prostě je takříkajíc nad věcí. Něco jako samotný Bůh. V podstatě je to trošku komické, že? Všemohoucí Bůh a demokracie. No, právě, to je to specifické pro naši společnost. Každý by mohl závidět. Tedy ne úplně, třeba občané Ruska to už berou za samozřejmost.
Ale vraťme se k základní otázce. Může si občan České republiky dovolit ignorovat ústavu? Beztrestně sice ne, ale v podstatě ano. Kdo by ho měl totiž trestat, a hlavně za co, když se bude chovat tak, že bude následovat příkladu hlavy státu. To by mohl být jistě problém. A velký problém. Bůh nebo demokracie?
Jak ho řešit? Nu, v podstatě jsou dvě možnosti. Ta první by byla, že chování hlavy státu je prioritní a precedenční, tedy převyšující ústavu a občan by měl zůstat bez trestu. Ta druhá varianta je poněkud komplikovanější. V prvé řadě je nutno se ujistit, zda pan Miloš Zeman je řádným občanem. A pakliže ano, tak by mu měl někdo vysvětlit, že ho to zavazuje k respektování naších zákonů a především ústavy.
Zda se naše společnost rozhodne pro to či ono, není jisté. Ono totiž mocenské hulvátství, arogance a ješitná nadřazenost, je stále jaksi v módě. Ano, je to jako ve filmu. Zlo diváka láká mnohdy více než dobro. I když je většinou spokojen, pakliže dobro nakonec zvítězí. Ale pokud by měl volbu, přeci jenom by si raději zahrál toho padoucha. Je to přeci sexy.
Teď jde ale o to, nějak společnosti přiblížit, ba ji přímo osvítit, že mnohé politické dění kolem nás není jen nějaký filmový western, ale skutečný život, pro jehož zachování z hlediska celku je nutno přeci jenom respektovat určitá pravidla, protože případné oběti, ať již skutečné či morální, se po natočení scény jen tak neotřepou a nejdou s „hrdinou“ na pivo.
Je totiž krutou pravdou, že konání každého z nás má nějaký vliv na někoho jiného. Určuje jeho osud ba i řídí jeho život. Jak v rodině, tak ve firmě, tak v politice. A pokud je jeden dokonce hlavou státu, tak to platí asi tak stonásobně. Takže? Nevím, nejsem právník, ale jen normální občan, který se asi bláhově domnívá, že prezident volený lidem může být i lidem odvolán.
Přiznávám však, že se spoléhám na skutečnost, že jsme země neomezených možností, kdy je možno i udělat něco k dobru nás všech, a nejen preferovat a podporovat poněkud vykolejené jedince, kteří mnohdy jen blokují další společnou jízdu kupředu a nutí nás, abychom skoro každý den odrovnávali překážky, které se již jeví jako házení klacků pod nohy řádným občanům. Ale i toto přirovnání přináší problém. Nutno si ujasnit, kdo je a kdo není řádný občan. Ale to bychom snad mohli s trochou úsilí zvládnout. Třeba jako předsevzetí pro ten nadcházející rok. Myslím, že bychom ho neměli zase proflákat před filmovým plátnem.
