Demokracie made in USA

Včera jsem viděl ve zprávách německé televize ARD zcela zajímavé obrázky. Pokud bych nerozuměl textu, tak bych si myslel, že se obyvatelé v New Yorku a Washingtonu připravují na tajfun.

K mém překvapení však majitelé obchodů obedňovali výkladní skříně svých obchodů v rámci prezidentského volebního boje. Mnozí hovořili dokonce o možné občanské válce. Další informací bylo, že značně stoupl obrat v obchodech se zbraněmi a policie počítá s nejhorším. Asi bude skutečně veselo v té demokratické Americe.

Zvláště když si jeden uvědomí, že jde o znovu zvolení psychopata, který obchoduje se vším, co se mu dostane pod ruku. Včetně hazardu s osudem desítky miliónů amerických občanů. K tomu je nutno připočítat, že tento „nejmocnější“ muž světa může ohrozit životy lidí na celém světě. Nadějí by pak bylo, že označení moci této prazvláštní již ne komické osoby je čistě mediální, prostě se mu tak říká ze zvyku.

Nevím, zda my Evropané jsem již trochu imunní proti této formě demokracie. Obávám se, že ne, že bohužel může být zářným příkladem pro mnohé mocichtivé jedince, které díky naší toleranci nezavíráme do blázinců. Myslím také na ty ve zbytku světa, kteří zahraniční politiku amerických vlád nemají moc v lásce. Jsou mezi nimi i ti, kterým tato forma soužití byla vnucena násilím pomocí armády a tajných služeb. Myslím i na ty země, kde demokratické režimy byly svrženy stejnou zemí.

Myslím i na to, jak despotická je Čína. Tedy v té oficiální politické verzi. I ta by se prý měla co nejdříve „demokratizovat“. Nejlépe pomocí občanské války. Fakta však ukazují něco zcela jiného. Hlavně ta evropská. Vždyť, jak dokazuje naše probíhající krize, tak právě tou největší hrozbou by bylo rozpadnutí moci právě v Číně. Naše závislost na Číně je už tak bezbřehá, že se vlastně musíme za tu jejich diktaturu modlit a tajně ji podporovat.

K čemu mířím? Že ta mocná Amerika, exportní velmoc, která právě pro tento „export“, tedy expanzi kapitálu a moci, exportuje kupodivu i „demokracii“. A nikdo si nechce přiznat, že americká společnost se pravidlům demokracie pořád ještě učí. A dostala se do stádia, které ji nejen nezávidím, ale kterého se začínám i bát. Při takovémto dalším vývoji by lehce a možná i logicky mohlo dojít k zneužití moci vůči ostatním společenstvím na celém světě.

A druhým a možná ještě horším nebezpečím by mohlo být, že by se tato forma demokracie mohla rozšířit i na další kontinenty. Mohl by to být stejně nebezpečný virus, který nás ohrožuje dnes. Nebylo by tedy špatné si uvědomit, že kolébkou demokracie je Evropa. Trochu na to zapomínáme. A hlavně se odmítáme poučit z historie. Jak naší, tak té americké. Chybovat je lidské, ale chyby neustále opakovat je lidskou tragédii.