Co s vládou, která nevládne?

Tedy, že by nedělala vůbec nic, se říci nedá. Ona se činí až se jí od huby práší. Jeden to nestačí ani vnímat. Došlo však k jisté změně. Když se to totiž vezme trochu souhrnně, tak nám již delší dobu jen sděluje, co dělá špatně.

Dokonce i náš pan premiér občas hovoří o tom či onom vládním nařízení jako o blbosti, či dokonce zhovadilosti. Přitom se ale tváří jako by s tím neměl nic společného, pomalu se kupodivu chová jako řadový občan. Tedy já nic, to všechno vláda. A ti ministři kolem už hrají stejnou hru. Ty chyby dělá vždycky ten či onen vládní kolega. 

Je to pomalu jako na pískovišti mateřské školky. Každý si plácá tu svou bábovičku a běda, když mu ji někdo rozšlápne. Jenže vážení, vy si nehrajete s písečkem. Ona totiž každá ta vaše bábovička má cenu hezkých pár miliard. Prostě si ty stavbičky stavíte z našich peněz, a protože my jich tolik nemáme, tak si je půjčujete a ukazujete na nás, oni to zaplatí.

A jak dlouho si myslíte, že se bude rozumný občan dívat jak s dětskou naivností, radostí a nevědomostí dokonce nalézáte zálibu na bábovičky souseda šlapat. Co tedy s vámi? Bohužel nejde vás prostě jednoho po druhém z toho pískoviště vytáhnout za ucho a dát vám na zadek. Což by byla v pravdě osvědčená metoda.

Jistě, je to i naše chyba, jste řádně zvoleni, byla to vůle občanů. Ale i občan se může zmýlit, respektive skočit na špek všem těm volebním slibům. Jenže, to vás neopravňuje k tomu toho zneužívat. Vědomě zneužívat. Problém je totiž v tom, že když hlupák dělá chyby, tak je to z nevědomosti. Ale také většinou není problém mu právě dát jednu za ucho.

Když ale „chytrák“ dělá chyby, tak je to z vypočítavosti. Většinou chce někoho napálit, podvést či dokonce okrást. A k tomu už z velké části inklinuje vaše vládnutí. Spíše se jedná o volební čachry a klamání veřejnosti. A děláte to s klidem, protože vás chrání zákon. A to víte velmi dobře, protože jste právě „chytráci“.

Takže prostý občan může jenom bezbranně přihlížet. Toť zákon. Prý chrání demokratické svobody. Aha, ale čí? Když občan okrade občana, tak je potrestán. Stejně tak, když okrade stát. Ale když stát okrádá občana? Když zasahuje do jeho soukromí? Když mu začíná diktovat, aniž by to musel zdůvodnit? Skoro to vypadá, že na to zákon není.

Minimálně v tom smyslu, že jediné, čeho se občan dočká, a to ještě sporadicky, je omluva na půl huby, spíše takové zabručení. Ale to neznamená, že by se konání vlády v budoucnu změnilo. Spíše naopak. A pak už je jenom krůček k myšlence, že vláda nevládne, ale ovládá. Diktuje a nařizuje bez ohledu na to, zda to je pro dobro občana, zda je to v jeho zájmu, nehledě na to, že by to měla být vlastně jeho vůle.

A co to přináší? Občanskou neposlušnost. Může být oprávněná i neoprávněná, ale to nehraje žádnou roli. Je to přirozená lidská reakce na takovýto způsob „vládnutí“. Formálně se proti tomu může vláda bránit třeba vyhlášením stavu nouze. Ale jen formálně, prostě aby měla nějaký rádoby legální donucovací prostředek pro přílišné nespokojence. Jenže tím nevyřeší skutečný problém. Neposlušnost občanů tím jen stoupne a stupeň nedůvěry k vládní politice se jen prohloubí.

Tragické přitom je, že taková situace škodí všem a nepřináší nic dobrého. Je to klasický začarovaný kruh. Jsem ten poslední, který by takovou situaci podporoval. Něco takového zde bylo za „vlády“ komunistů. Nedobrá to doba. A mně je záhadou, proč i takzvané „demokratické“ vlády se vydávají stejnou cestou. A defacto za volebního souhlasu občanů. Jako by si všichni přáli mít vždy vládu, která si jejich důvěry nezaslouží. Je to přeci zábavné se pak dívat na „gulášové“ koalice, které jsou „uvařeny“ se vzájemně se nesnášejících politických jedinců egoisticky toužících po moci.

Mám rád humor, miluji černý humor, ale tohle mi opravdu nepřipadá zábavné. A hlavně já se strašně nerad směju hlouposti. Hlavně, když je stejně tak rozšířena jako ten virus. Možná, že přeci jenom bude k něčemu dobrý. Možná, že občané pochopí, že volit vládu není bezplatná návštěva varieté. To je totiž také takový volební trik. Ten účet za vstupné dodatečně přijde. A je vždy o to vyšší o co špatnější bylo to varieté a o co směšnější byli artisté a šašci, kteří tam vystupovali.

Ostatně, žil jsem v několika zemích a mnoho jich navštívil. A všude byly vlády přesně takové, jaké si občané po právu zasloužili. Nic víc nic míň.