Co je větší zlo: Hlupák anebo komunista?

Celý život jsem se vždy bál hlupáků a domnívám se dodnes, že jsou pro lidstvo tím největším nebezpečím.

Ta poslední léta, která prožívám opět v Česku, se mne ale snaží přesvědčit o opaku. Snad každý den je mi připomenuto, že hlupák není společnosti zrovna prospěšný, ale co se týče škodlivosti, tak je mnohem více akceptovatelný, než komunista.

Mediální svět mne skoro každý den konfrontuje s názory, které jsou tak bezcenné, že se divím, že se je někdo snaží s pomocí moderní technologie dostat do každé domácnosti. Většinou spadají pod kategorii svoboda slova a projevu, která je všeobecně uznávaným argumentem pro šíření každé hlouposti. Takže nepostrádají ani patřičnou úctu odpovědného mediálního překupníka.

Jinak je to však v případech, kdy se jedná o projev, který je možno přiřadit komunistům. Tím nechci říci, že by tento speciální druh občanstva byl před přirozenou hloupostí chráněn. To opravdu ne. Ale přeci jenom je jejich projev ze strany moderátorů doprovázen takovým zvláštním, nikdy nevysloveným, ale přeci jenom postižitelným náznakem, že se jedná o informace ze světa jakoby dávno neexistujícího.

Pokládám to za celkem zábavné, ale zároveň nebezpečné. Dává to možnost mnoha hlupákům, kteří po té, co dokáží, že nenávidí jakoukoli formu komunismu a i komunisty samotné, získat určitou důvěryhodnost. Jinak řečeno: Jsem podvodník, lhář, zloděj, zkorumpovaný politik, podplacený státní úředník……prosím, o tom všem jsem ochoten diskutovat, ale proboha jen ať si nikdo nemyslí, že pokládám komunisty za lidi.

Je to takové zvláštní. A většina lidí, kteří se takto chovají, neměla s komunisty skoro žádné zkušenosti. Jistě, že to nebyl krásný režim. I když i to je relativní. V porovnání třeba s Rumunskem, bylo u nás v 80 letech skoro jako v ráji. Přesto však jistě žádný argument k omlouvání zvěrstev, kterých se tento režim dopouštěl.

Já jsem emigroval. Byl odsouzen na jeden a půl roku, ztratil občanství a můj majetek propadl státu. Mohl jsem to brát s humorem, našel jsem pro mne a mou rodinu jiný domov, dostal jiné občanství a ten majetek nestál za mnoho. Ale přesto jsem se nikdy nedopracoval k tomu nenávidět komunisty jako takové.

Pozoruhodné také je, že třeba Německá spolková republika měla stejný problém. Být komunistou se rovnalo omezení občanských práv. Pak přišlo sjednocení. Hrůza. Co s těmi milióny komunistů. Nu, člověk je pragmatik, tak se jich hodně převléklo. Ale mnozí ne. Kupodivu pokus je politicky ignorovat nebylo možné. K tomu je potřebí diktatury, demokracie je ochraňovala.

A tak šla léta a nyní je možno pozorovat určitou změnu. Najednou s objevují politická seskupení, která dokáží být ještě nebezpečnější, než ti dnešní komunisté. Neofašisti, radikálové, extrémisté a co já vím co ještě. Hlavně ale dochází často k seskupení a koncentraci lidské hlouposti, která se dokáže formovat v politickou sílu.

Tedy nic na obhajobu komunistů. Spíše jen tak na okraj malé upozornění, že i ta zaslepená třídní nenávist by občas mohla mít trochu inteligentní formu a připustit společenský vývoj. Ona byla zaslepenost vždy zrádná. Primitivní nenávist, obava a strach mnohdy z neznámého nás může uvrhnout do područí vlastní hlouposti. Nikdy bychom neměli zapomínat, že stádo bečících oveček dokáže udržet pod kontrolou jeden chytrý pejsek.