Andrejko I. a jeho otloukánci!

Ještě nedávno to vypadalo tak, že se jeden mohl právem domnívat, že se náš současný mocipán obklopuje dvorními šašky. Ale jak vidno, tak ve svém vývoji neustrnul a pomalu je vyměnil za otloukánky.

Již asi nemá potřebu, aby mu někdo pochleboval. Je ale i docela možné, že už k tomu nikdo nemá chuť. Takže se rozhodl je raději mlátit žezlem po hlavách. Je to mediálně velmi působivé, prostě může všem občanům dokázat, že se s nějakými těmi pochybnými charaktery na ministerském postu vypořádá rázně a bez milosti. Nápadné však je, že si právě takovéto „poddané“ skoro cílevědomě vybírá. Bylo by i pravděpodobné, že je to nějaký výmysl a i taktika jeho poradců pro osvětu národa.

Je přeci nutno něco dělat domnívají se právem. Tedy jako pro tu důvěru či nedůvěru v jeho „smysluplné“ vládnutí pro blaho nás všech. Svým způsobem ani nechápu to hlasování pánů poslanců. Já bych spíše přivítal návrh zákona, který by veřejnosti umožnil podívat se na zoubek těm, kteří mu ještě „důvěřují“. Logika věci totiž nabádá pohlížet na ně jako ona určité profitéry ze současné mocenské struktury, tedy osoby stejně prapodivného charakteru plnící naši morální politickou žumpu.

Pravda, byl by to asi prapodivný zákon, ale domnívám se, že by docela dobře zapadl do naší legislativy, která se vyznačuje tím, že chrání každého, jenž nás jako společnost okrádá. Občan by to možná přivítal. Proč jenom chránit ty „chytráky“ a jejich tajuplné obchody? Tu i onde by bylo více jak vhodné je i potrestat. A třeba jim zabavit nějakou tu miliardu a vrátit ji do společné kasy, kterou již po desetiletí plundrují.

Ostatně jsem se zcela mylně domníval, že už vlastně není nic k rozkradení. Ale to, že Andrejko I. neustále lpí na moci přeci jenom dokazuje opak. Pár miliard tu přeci jenom asi je. Tož do toho, mnoho času už nezbývá. Ty volby jsou přeci jenom trochu nejasné a státní kasa je prázdná a kupovat voličské hlasy za vlastní peníze není zrovna obchod, který náš pan premiér miluje. I ty jím tak oblíbené koblihy si nejraději nechá zaplatit z nějakých dotací. Pěkná to taškařice.

Ano, již jsme všem pro smích. Ale ono je to asi brzo přejde. Protože dokazovat celému světu, co všechno dokáže náš národ pod svatozáří „demokracie“ není totiž v mezinárodním měřítku zrovna přitažlivá společenská forma, ze kterou by se mělo mnohdy i krvavě bojovat. Je to přímá ukázka mocenské formy, kterou by snad bylo dobré spíše vymýtit. Tedy s ohledem na budoucnost. Zákony džungle se totiž velice těžko zahalují do předstírané demokratické myšlenky.

Ostatně to už okolnímu světu musí připadat, že nějak litujeme všeho toho, co se tu dělo na sklonku onoho „památného“ roku 1989. Jako bychom se chtěli omluvit za to emocionální vzedmutí našich myslí, které asi nemělo žádný racionální podklad. Prostě to byl takový celonárodní festival lidové tvořivosti sloužící k zábavě a pobavení se v jinak šedivých všedních dnech.  

Důkazem je i to, že se dnešní strana a vláda právě zhlíží v mocenské struktuře nedávné komunistické diktatury. Proč tomu tak je? No právě, tak jako tehdy. Prapodivné vzdělání u mocipánů, uražená ješitnost, touha po moci, chorobná a bezbřehá chamtivost. A to vše dohromady tvoří nápoj, který je neodolatelnou drogou. A já si kladu otázku, zda je opravdu přiměřené a správné u takto postižených osob uvažovat o důvěře, či nedůvěře? Spíše bych doporučoval terapii. A jak už to bývá u takto narušených pacientů, pokud možno někde v izolaci.

A ještě zpět k těm otloukánkům. Nejsem si jist, ale jsem přesvědčen o tom, že každý slušný občan by při sebekritickém zamyšlení se sám nad sebou mohl i na své hlavě nahmatat stopy po tom mocenském žezlu, které se asi dostalo do nepravých rukou. Pomohl by i pohled na naše děti. Máme je opravdu vychovávat v duchu přání našich mocných? Tedy v profesionální okradače těch druhých? K tomu jen pragmaticky dodám, že je nutno vzít v úvahu, že velmi brzo nebude koho okrádat. Takže je to profese velmi nejistá. A to ví i náš premiér. S naší pomocí Andrejko I.