Mějme rádi Roberta Zárubu

V tuto večerní hodinu stejně jako značná část mých kolegů, místo učení, spánku, nebo snad jiných kratochvílí, i já sedím u televize a nenechám si ujít zápas Kanada - Rusko. A stejně jako obvykle, a jak jsme všichni zvyklí, nás srdečně u našich aparátů vítá hlas českého hokeje, Robert Záruba. A já se zamýšlím nad tím, kolik hodin hokeje už musel v životě komentovat.

Při vší úctě ke kolegům pana Záruby, pánům Dusíkovi, Svačinovi a dalším, neumím si představit a vlastně skoro nemám z toho hokeje ten pravý zážitek, když nevidím před jeho začátkem dokonale připravenou komentátorskou dvojici Záruba - Hosták. Zkrátka to k hokeji patří, stejně jako patří Míra Bosák k fotbalu a Petr Janouch k basketu.

Nedávno mi jeden kamarád říká: "Záruba by to měl zabalit, začíná v televizi plácat kraviny. Ať má tolik soudnosti jako Vichnar a zabalí to, věnuje se tomu dál, ale už nekomentuje."

Zásadně nesouhlasim. Jak jsem uvedl výše, hokej bez Roberta Záruby je jako klobása s plnotučnou horčicí (dá se to jíst, ale neni to to pravý jako s kremžskou). Vzpomínám si na rozhovor s Robertem, kde popisoval přípravu na OH ve Vancouveru. Komentování není jen to, že si někdo sedne na stadion, nasadí sluchátka a povídá. Ale musí být dokonale připraven na zápas, sbírat informace o hráčích, trenérech, masérech, maskotech a prostě všem. A to je sakra hodně práce. Dnes pan Záruba komentuje už kdovíkolikáté MS v hokeji a dělá naše květnové večery příjemnější jako mnoho let předtím. A znovu dokonale připraven.

Kolik hlášek už za tu dobu vyslovil, by vydalo na knížku. Jeho "Přepiště dějiny.." a nebo "Vítej zlatý hattricku..." zná každý, stejně jako "Rachna kachna to to letělo" a nebo "Lukáš Kašpar znovu vytáhl svůj klenot, roztáhni mi nohy a já tam dám kotouč jak se sluší a patří...". Ano, taky má slabší chvilky, ale kdo ne. Navíc jeho pozorně poslouchá rok co rok, zápas co zápas, půl národa.

Zatímco jeho kolegové z konkurenčních televizí, to je jiná káva. Když mluvíme o přípravě na utkání, hvězdná je dvojice Tittelbach - Poulíček. Hlavně hvězda nováckých TV novin Tittelbach, to je materiál. Jeho povídání typu "Švédové nastupují ve žluté kombinaci" a nebo "Je takřka ideální fotbalové počasí, jen prší a fouká silný vítr" jsou jen drobnosti. Na vrcholu komentátorského trotlení se dostal na přelomu tisíciletí, kdy TV Nova (bohužel) získala práva na MS v hokeji. Žádné slovní obraty nebo snad smysluplnější věty, dvojsmysly a podobně, jako jsme zvyklí. Spíš se občas, když už nevěděl kudy kam, uchyloval k prostému hulákání "Jááágr, Jáááágr...." a Jarda zlehka kroužil u středového kruhu. Vrcholem potom byl výkon na MS 1999 (http://www.youtube.com/watch?v=1PW0KjEo7ww). Pavel Poulíček měl dost sebereflexe (nebo ji měl Vladimír Železný) a raději se vrátil k točení kolotočem. Dnes září na Eurosportu.

I dnešní doba přináší zajímavé komentátory. Za všechny vzpomeňme oblíbeného Jana Slepičku, který se nestydí v přenosu vyplivnout ani jazykovou konstrukci typu "Brno má převahu, ale zápas se zatím jeví bez koření.", nebo nikdo nezná bývalou hvězdu a Slepičkova oblíbence, který se jmenuje Zidane Zidane?? O funění do mikrofonu a kašlání, to už je mimo mojí rozpoznávací schopnost. Na Nova Sport dnes (fanoušci motorismu znají) závody MotoGP komentuje Josef Kubíček, divákům známý spíše jako Jozka Kubíček (tak se klidně komentátor představí a mně hrůzou vstávají vlasy). A jeho komentář je prakticky celý.... Jak to říct. Už vím - MIMO!!!

Proto prosím, mějmě rádi Roberta Zárubu, a važme si toho, že v televizi je někdo, kdo dělá svou práci tak naplno a který je pro nás ztělesněním hokeje, jako je on. Díky, Roberte...