Socialistická pseudosolidarita - verze Francie

Tak konečně. V neděli François Hollande předstoupil před novináře a oznámil už dávno očekávanou "novinku" - všichni Francouzi (ano, nejspís jich není moc - údajně něco kolem 30 tisíc) s ročním příjmem nad 1 milion EUR zaplatí takzvanou superdaň z příjmu, který tuto částku přesáhne. Sazba superdaně? 75 %! Argumentace pro zavedení daně? Nevím, jestli víc skandální, tragikomická nebo jednoduše stupidní. 

"Mají-li brát, měli by také dávat. Je to projev patriotismu!" Věta, kterou François Hollande pronesl v září 2012 v televizi. Upřímně mě při čtení té věty jímá hrůza. Kdyby se to nestalo, nevěřil bych tomu. Něco jako gesto solidarity v době ekonomické nestability je mi už tak dost proti srsti, ale postavit to tak, že je to projev národní hrdosti - to je trochu silná káva. Žil jsem v představě, že omlouvání vlastních neschopnosti dobře vládnout, dát lidem prostor pro kvalitní život a efektivně řídit stát tím, že všechno, čím lidi potrestáme, je "pro dobro země a lidu", kdo se nepodřídí, "projevuje tím nedostatek občanské uvědomělosti a ubližuje tak národu", je doménou zemí na východě. Chybí mi tam ještě zmínka o Velkém vůdci, pane prezidente. 

Na jednu stranu se vlastně není čemu divit. Zdanění bohatých bylo jedním ze základních stavebních kamenů politického programu vládnoucí strany, který Hollande tak obratně a vkusně hájí. A s tím, že tento nesmysl prosadí, šel Hollande do voleb, ve kterých ho národ, proslulý tendencí stvávkovat při každém drobnějším pocitu nespokojenosti (ať už z jakéhokoli důvodu, v zásadě důvodu vlastní neschopnosti), poslal do křesla předsedy vlády. 

Jednou ze specialit je navíc i výběr daně - původní návrh vlády zamítla francouzská Ústavní rada, která stanovila maximální přípustnou daň pro jednotlivce na 66 %. Hollandově vládě se povedlo toto rozhodnutí obejít tím, že část bude vybírat přímo od zaměstnavatelů - ačkoli si musela být vědoma, že vyšší zdanění zaměstnavatelů je podobný, ne-li ještě větší nesmysl. 

Ačkoli nesouhlasím s jakoukoli daňovou progresí a nikdo mi nedokázal dosud dostatečně uspokojivě vysvětlit, proč by měl člověk, který už takhle odvádí v absolutní hodnotě vyšší částku díky vyššímu příjmu, platit ještě víc díky ještě většímu procentu zdanění, sazbu v úrovni 75 % už považuji za čin hraničící s diskriminací, ne-li daňovou šikanou. 

Vláda Françoise Hollanda začíná balancovat na tenkém ledě určování, jaký příjem pracujícího člověka je maximální přípustný. Nejen, že je to nejjednodušší způsob, jakým trestat úspěch, snahu, což je typickým projevem socialistkých vlád, ale navíc Hollande není schopný ani uspokojivě vysvětlit, proč by ti bohatí měli z určité částky 3/4 odevzdat státu. Snad nemůže předpokládat, že lidem, kterých se to týká, bude stačit vysvětlení, že tak činí pro dobro národa. 

Vyšší zdanění, zvlášť zdanění práce, je cestou do pekel, v období úpadku ekonomiky ještě horší. V diskusi pod článkem (http://ekonomika.idnes.cz/francie-schvalila-superdan-pro-bohate-d8b-/eko-zahranicni.aspx?c=A131229_114835_eko-zahranicni_maq) se to hemžilo názory, že je potřeba bohaté zdanit, když ti "chudí" pomalu nemají co jíst (což je nesmysl). Dokonce jsem stihl i názor, že vyšší zdanění je jedinou cestou z dluhové pasti. Myšlenka opravdu hodná Nobelovy ceny za ekonomii. Cestou z dluhové pasti je pouze a jedině úspora nákladové stránky státního rozpočtu, nikoli neohrabané a jednoduché zvyšování příjmů dodatečných zdaněním. Vyšší zdaněním, tedy dalším taháním peněz z kapes lidí, stát jen a pouze dále sníží spotřebu domácností, což bude mít za následek další pokles poptávky po zboží a službách, způsobující logicky omezení objemu výroby a vyšší počet nezaměstnaných, kterých bude muset stát hradit podporu v nezaměstnanosti, tudíž realizovat dodatečné výdaje ze státního rozpočtu, které klidně mohou překročit objem peněz, které na dodatečném zdanění stát vybere. 

Cestou z dluhové pasti musí být zejména úspora nákladů a efektivnější výběr daní. Neinvestovat do zbytečností, menít přebujelou státní správu, generující pracovní místa pro nic, složitý a přehaně tědrý sociální systém, který místo podpory v aktivním hledání zaměstnání, vzdělávání a motivaci lidí pracovat na sobě nutí k nicnedělání a zněužívání systému. Vysoké daně také nutí (zejména právnické osoby) vyhýbat se daňové povinnosti, snažit se co nejvíc snížit daňovou zátěž, hledat skulinky v daňových předpisech či jinak šidit. Zvýšení daní povede jen k jedinému - bude motivovat jen další subjekty v totožnému chování, namísto toho, aby přineslo do státní kasy peníze, které stát stejně neumí efektivně vynakládat. 

Zdanění v úrovni 75 % povede nikoli k motivaci lidí pracovat na sobě a chtít víc a jít dál, ale jen k dalšímu uspokojení a stagnaci, navíc, a někteří Francouzi tak již učinili, povede k exodu bohatých do okolních států, které nevedou pro vlastním lidem daňový džihád. Socialistická pseudosolidarita, realizovaná obyčejným a kříšťálově čistým populismem v podobě zdaňování bohatých, nevede vůbec k ničemu. Natož potom, aby snad pomohla zemi odrazit se ode dna. 

Netrpělivě očekávám, kdy podobný výsledek přinese jednání nově vznikající vládní koalice. Vítězem nebude nikdo - ani stát, ani občan. Ten s nadprůměrným příjmem, který mu bude státem ještě víc sesekán, bude nespokojený s trestem za vlastní úspěch, ten s nižším, v jehož dobro se údajně solidární daň realizuje, uvidí z vybraných peněz stejně něco na úrovni černé nuly.