Zákaz volného pobíhání ...

Každý pejskař se už jistě setkal , nebo se denně setkává , s cedulí s nápisem : Zákaz volného pobíhání psů ! Je samozřejmé , že v některých místech by se pes samostatně pohybovat neměl , ale dál už je to otázka toho , jestli se pejskař dovede chovat ohleduplně a se svým psem neobtěžovat okolí .  Je  jen na úsudku každého z nás , jestli se jako pejskaři chováme zodpověně a tak , abychom v ostatních zbytečně nevzbuzovali nelibost . Jenže jsou to jen pejskaři , kteří volným pohybem svých miláčků obtěžují ? A co takhle nezodpovědné matinky se svými ratolestmi ?

Před deseti lety jsem si vykračovala se svojí vlčandou Fanny , když se zpoza rohu vynořilo dítě a s výkřikem :"Jééé ! Pejsek ! " se nebohé Fanče vrhlo kolem krku  . Nic se nestalo . protože můj pes byl slušně vychovaný .

Před deseti lety jsem také seděla spolu se svými přáteli a svým psem na zahrádce jedné pražské hospody . 

Zatímco jsme si v klidu popíjeli svá pivča , můj pes pochrupoval pod stolem , poctila návštěvou tuto restauraci i rodinka se dvěma dětmi . A bylo po idylce , protože dětičky začaly řádit jak tornádo . Lítaly mezi stoly , házely si míčem se kterým se čas od času někomu trefily do talíře či půllitru . 

Vzhledem k tomu , že se nikdo neměl k žádné akci (nejméně ze všeho rodiče) , vyžádala jsem si od číšníka křídu a na tabuli s již zmíněným nápisem :" Zákaz volného pobíhání psů " jsem vztekle dopsala : ... A DĚTÍ !

Od té doby už uplynulo hodně vody a tak si nejsem úplně jistá , jestli se podobné chování vyskytovalo vždy , nebo jsem prostě jen zestárla a brnká mi to na nervy víc , než dřív .

Nebo jsem jenom byla vychovaná jinak . S naprosto klidným svědomím mohu říct , že pokud bych já v přítomnosti své matky vlezla v botách na sedačku v autobuse a patlala kolem sebe zmrzlinu , nesedla bych si na zadek nejméně týden .

Jenže časy se mění a tak se nejspíš budu muset obrnit při pohledu na dítko , které v supermarketu odhazuje ožužlaný rohlík zpátky do regálu , nebo leze po pultu , kam si hodlám odložit nákup , zatímco jeho matička se na to čilé děťátko láskyplně usmívá ... A samozřejmě ji ani nenapadne , že na sedačku , kam její dítko před chvílí upustilo kus zmzliny , si někdo sedne , a na ten pult , který má na sobě otisky botiček její ratolesti , si někdo položí jídlo . 

V hospodě jsem začala a v hospodě i skončím . Před deseti lety jsem s přáteli a se psem seděla ve stejné hospodě , když se přihrnula stejná rodinka . Můj tehdejší šéf se zeptal , zda mám psa na vodítku . Odvětila jsem , že nikoliv , oni mají taky haranty na volno . Podíval se nejprve na mě , pak na Fanny , toho času spící pod stolem , a pak na dítě , které mu zrovna kradlo hranolek z talíře a suše poznamenal :" Mělo by mít aspoň košík ! "

Můžete mě odsoudit , ale já osobně bych docela uvítala , kdyby se na určitých místech objevil i nápis : " Zákaz volného pobíhání dětí !"