O BIS, panu Koudelkovi a Vojenském řádu Marie Terezie

Svým článkem reaguji na nesprávnou informaci v FB postu pana K. Schwarzenberga ohledně Vojenského řádu Marie Terezie -Der Militär-Maria-Theresien-Orden

Předně předestírám, že se nijak nezabývám jakýmikoliv politickými či informačními sděleními pana poslance K. Schwarzenberga, ty ponechávám zcela stranou a přenechávám je jiným. Dále uvádím, že jsem se předem obrátil na pana poslance na určený email s informací o nepřesnosti v postu ohledně Řádu, pokud pan poslanec disponuje jinou informací o Řádu, kterou nemám či není uvedená v literatuře, tak článek samozřejmě upravím. Ale k věci.

Pan Schwarzenberg ve svém FB postu (O potřebě Koudelků) ze dne 30.10. uvedl, že „Za starého Rakouska měl nejvyšší vojenský řád Marie Terezie za hrdinství jednu podmínku, která ho stavěla nad všechny ostatní podobné řády. Podmínkou bylo totiž to, že dotyčný musel svůj čin vykonat bez nebo dokonce proti rozkazu. Za to bylo udělováno nejvyšší vyznamenání“. 

Bohužel musím konstatovat, že tomu tak není.

Řád byl založen císařovnou Marií Terezií roku 1757 v souvislosti s tzv. válkami o rakouské dědictví. Bezprostředním popudem k založení již dříve zamýšlené dekorace bylo vítězství nad vojskem pruského krále Friedricha II. v bitvě u Kolína. Tento první a zároveň nejvyšší vojenský řád Rakouska byl udělován důstojníkům domácí armády i armád spojeneckých za mimořádnou statečnost v boji bez ohledu na národnost, hodnost, postavení, náboženství či stav. S udělením bylo spojeno povýšení do dědičného šlechtického stavu (ipso facto rytířského, na žádost do stavu svobodných pánů, v Uhersku se jednalo o prosté šlechtictví a baronát), mimořádná pense (i pro vdovu a sirotky) přístup ke dvoru panovníka a mimořádná společenská prestiž nositele.

Od roku 1765 se řád dělil na 3 stupně: velkokříž na velkostuze, komandérský stupeň na nákrční stuze a rytířský stupeň ve formě náprsní dekorace. Od založení řádu bylo celkem uděleno 61 velkokřížů, 140 komandérských a 1039 rytířských křížů. Řád sice oficiálně zanikl společně s pádem habsburské monarchie v roce 1918, ale jeho kancelář (kapitula) nadále řád udělovala na základě podaných návrhů důstojníkům bývalé rakousko-uherské armády za zásluhy z bojů let 1. světové války. Při udělení poslední dekorace v roce 1931 rytíři Arpádu von Tauby (Taby) se definitivně uzavřely dějiny Řádu. Řád je dodnes mimořádně sběratelsky cenný.

Uchazeč o udělení této mimořádné dekorace musel ke svojí žádosti přiložit tzv. species fakta, popisující jeho chvályhodné a udatné činy. Bez rozsáhlého úvodu tu musel být jasný popis skutku a podstatných okolností, času, příčin, provedení, popisu skutku, použitých prostředků a úspěchů, a to bez dvojznačného či přehnaného vyprávění. Species fakta musela být potvrzena svědectvím 6 generálů, štábních důstojníků nebo vyšších důstojníků s jejich vlastnoručními podpisy. V případě absence takových svědků (situace na bojišti)  mohli být nahrazeni dvěma poddůstojníky či prostými vojáky.

Řád se uděloval:„für aus eigener Initiative unternommene, erfolgreiche und einen Feldzug wesentlich beeinflussende Waffentaten, die ein Offizier von Ehre hätte ohne Tadel auch unterlassen können“ - „za vykonání takového činu osobní statečnosti, který by za běžných okolností nebyl vyžadován a přesto byl vykonán, případně spolu s tímto činem při vojenské akci provedení mimořádně důležitého a dovedného rozhodnutí“.

V zásadě se jedná o to, že čin musel být vykonán nad rámec běžných služebních povinností. Nicméně podmínka, že by byl vykonán bez rozkazu či proti rozkazu, zde nikdy nebyla. Ani by nebyla reálná. Předně by vyzývala k porušování vojenské subordinace, což je v armádě té doby, ale i dnes, nemyslitelné a dále pak Řádem byli dekorováni i vysocí velitelé (polní maršálové, generálové), kteří se řídili rámcovým příkazem vrchního velitele k provedení vojenské operace, ale oni byli ti, kteří rozkazy vydávali.

Uveďme si příklad.

Udělení Řádu (Ritterkreuze des Maria Theresien-Ordens,  151. promoce 27.11.1848 za udatnost v bitvě u Volty, Itálie 1848) Heinrichovi, svobodnému pánu Hauserovi. Německý text: Bei Volta (26. und 27. Juli) wurde H., der das 2. Bataillon commandirte, beauftragt, die Höhe rechts von der Straße und die Kirche Maria Magdalena zu besetzen. In Ausführung dieses Befehles im hartnäckigsten Nachtkampfe gegen einen mehr als zehnfach überlegenen Feind leistete H. mit seinem Bataillone Wunder der Tapferkeit, und seiner Standhaftigkeit war es zu danken, daß der höchste und vortheilhafteste Punct des Plateau’s, der Pfarrhof, die Nacht hindurch besetzt blieb und bis zum Morgen des andern Tages behauptet wurde.

Tedy v bitvě u Volty (26. a 27. července) byl Hauser, tehdy velel 2. praporu, pověřen obsazením koty vpravo od silnice a kostela Marie Magdalény (beauftragt, die Höhe rechts von der Straße und die Kirche Maria Magdalena zu besetzen). Při výkonu tohoto příkazu (In Ausführung dieses Befehles) v nejurputnějším nočním boji proti nepříteli s více než desetinásobnou převahou předvedl se svým praporem zázrak chrabrosti .......držel celou noc kotu, ale ne proti rozkazu, ale v souladu s rozkazem....za to obdržel Ritterkreuze des Maria Theresien-Ordens.

Bohužel tato nepřesnost, vzhledem k popularitě postu, způsobuje, že se utvrzují legendy o Řádu, že se uděloval za činy bez rozkazu či proti rozkazu.

Zdroj:https://de.wikisource.org/wiki/BLK%C3%96:Hauser,_Heinrich_Freiherr

Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Praha 2006