Trauttenberg nebyl Trautenberk z Večerníčku. Skutečný jmenovec postavy z pohádek

Letos uplynulo 50 let od uvedení dětského večerníčku Krkonošské pohádky. Kdo by neznal příběh Trautenberka s jeho čeledí a hajným. Kdo byl jmenovec pohádkové postavy, skutečný Emanuel von Trauttenberg?

Letos uplynulo 50 let od uvedení dětského večerníčku Krkonošské pohádky. Kdo by neznal příběh Trautenberka s jeho čeledí a hajným. Sám Trautenberk má snad všechny charakteristiky normalizačních klišé o šlechticích konce 19. století, tak jak o nich byl vytvářen obraz i v dobových textech průvodců na státních hradech a zámcích.[1] Filmy a návštěvy památek převážně formovaly pohled široké veřejnosti na šlechtu, který bohužel nejednou přetrvává dodnes.

A jací vlastně byli skuteční Trautenberkové? Rod rytířů a později i svobodných pánů von Trauttenberg skutečně pocházel z německých oblastí tzv. Fojtska, což bylo historické území na rozhraní dnešního českého regionu Ašsko v okrese Cheb a tří německých svobodných států Bavorsko, Sasko a Durynsko. K nám přichází již ve 14. století a drží statky převážně na Chebsku, český inkolát, tj domovské šlechtické právo, získávají roku 1672. Již tehdy byl rod rozdělen do dvou linií a dále se větvil. Nejstarší rytířská větev žila mimo české země a vymírá roku 1831. Nejmladší větev byla povýšena do českého stavu svobodných pánů a vymřela roku 1985. Prostřední větev založil Ferdinand Anton (1706-1756) a skrze jeho syna Franze Karla (1736-1786) a vnuka Emanuela (1799-1878) se rodina dostává až do hlavního města Českého království – Prahy. Právě Emanuel byl vrstevníkem pohádkového Trautenberka.[2]

Erb svobodných pánů von Trauttenberg (rekonstrukce Mgr. Štěpánek)

Na Emanuela sv. pána von Trauttenberg se nám zachovala hmatatelná památka u dnešní rušné Plzeňské ulice na Praze 5. Zde na Malostranském hřbitově odpočívá pod typickým skromnějším náhrobkem z konce 19. století spolu se svou chotí. Emanuel (Freiherr von Trauttenberg) se narodil 20. října 1799 a zemřel 9.12. 1878, jeho chotí byla Helena, rozená hraběnka Pachtová z Rájova (Gräfin Pachta von Rayhofen, 17.7. 1813 – 29.9.1877). Náhrobní stéla je zachována, bohužel již chybí erb. Matriky nám opět pomohou poodhalit jeho životní pouť. Jednalo se o státního úředníka, který pracoval u okresního komisařství a postupně vystřídal úřední místa v Táboře, Lokti, Písku a České Lípě. Vrcholem jeho kariéry bylo místo koncipisty u českého místodržitelství v Praze. A také čestný titul c. a k. komoří. Bydlel na Malé Straně ve Sněmovní ulici číslo 7 (čp 174/III) v Černínském (Sterneggovském) domě, který patřil různým šlechticům od Viléma z Landštejna ve 14. století až k rodu Černínů, kteří jej roku 1737 prodali.[3] Právě zde Emanuel na sklonku 19. století žil až do své smrti. Jednalo se o zajištěného úředníka, který byl zařazen do 10. hodnostní třídy (místodržitelský koncipista). Dle říš. zákona z 15. dubna 1873 č. 47 se řadili všichni placení úředníci v jedenáct hodnostních tříd s rozdílným služným. Místodržitelský koncipista pobíral služné ročně až 1000 zlatých a náležely mu i různé příplatky dle nákladů životních potřeb v daném místě. Tesař nebo zedník si vydělal koncem 19. století v průměru dva zlaté denně. Emanuel von Trauttenberg tak patřil ve své době k příslušníkům šlechty, byť staré rodové, kteří se museli živit státní službou, a nikoliv výnosy z pozemkové držby. Trauttenberg žil na Menším Městě pražském, ve farnosti u sv. Mikuláše. Skladba obyvatel Malé Strany 19. století byla různorodá, ale stále si ještě udržovala svůj prestižní starosvětský ráz místa bydlení šlechty a zámožných měšťanů mezi klášterními konventy a kostely. Emanuel se oženil s příslušníci z vyššího hraběcího stavu. Mladšího původně měšťanského, ale kdysi daleko významnějšího a nepoměrně zámožnějšího rodu Pachtů z Rájova. Pachtové na sklonku 19. století však již nedosahovali věhlasu svých předků, a tak uzavírali i nestejnorodé sňatky, i když v případě Trauttenberga jistě hrála roli starobylost rodu.

Bývalé České místodržitelství, Sněmovní 1, Praha 1

Černínský dům, Sněmovní 3, Praha 1

Je třeba zmínit, že Emanuel byl i rytířem sv. Václava. Jednalo se o čestnou hodnost. Svatováclavští rytíři (latinsky Equites Sancti Wenceslai) byli vybraní jedinci, kteří byli při korunovaci českých králů pasováni svatováclavským mečem. Toto pasování mělo povahu pouze vyznamenání. S tímto vyznamenáním nebyla spojena žádná privilegia ani žádné hmotné výhody. Posledním českým panovníkem, který pasování provedl byl Ferdinand V. při své korunovaci v roce 1836, kdy pasoval patnáct rytířů. Toto pasování svědčilo o vážnosti, kterého Emanuel požíval ve společnosti.

Oba manželé umírají rok po sobě s důvodem smrti „marasmus“, jednalo se o nějakou z forem stařecké demence. V hrobce s nimi spočinula i dcera Helena, která zemřela jako dítě. Manžel zemřel v Černínském domě, manželka rok předtím umírá na Smíchově v č.p. 376.

Záznam o úmrtí Emanuela z matriky farnosti sv. Mikuláše

Záznam o úmrtí Heleny z matriky farnosti sv. Mikuláše

Důvod smrti Heleny

Důvod smrti Emanuela

Manželé měli syny Friedricha, který působil ve Vídni, Franze, soudního úředníka mj. v Karlíně a na Smíchově a nejmladšího Oswalda, který také žil v Rakousku. Dcera Wilhelmina vstupuje do ženského řeholního řádu a pod jménem Helena byla jako členka Kongregace školských sester de Notre Dame představenou dětského ústavu v Mariánských Lázních.

Jak vidno, nic není vzdálenější pohádkovému obrazu Trautenberka, jak je zobrazen v pohádce, než rodina Emanuela von Trauttenberg. Pojí je snad jen původ v převážně německy hovořících oblastech Českého království. Emanuela bychom mohli potkat v ulicích Malé Strany, jak ve své úřední uniformě pravidelně dochází do práce na České místodržitelství. Neměl to nijak daleko, České místodržitelství mělo sídlo v dnešní Sněmovní 1, na budově je dodnes zlatý lev nad průčelím. Žil rodinným životem c. a k. úředníka se zajištěnou penzí s dlouhou rodinnou historií, která sahala až hluboko do středověku.

Šlechtic, c. a k. komoří, rytíř sv. Václava, úředník českého místodržitelství, vážený muž. Takový byl Trauttenberg.

[1] Více v NGUYEN, Michal. <i>Obraz šlechty v průvodcovských textech českých hradů a zámků</i>. Online. Diplomová práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. 2020. Dostupné z: https://theses.cz/id/r5xltt/

[2] MAŠEK, PETR, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti - Díl II, N-Ž, Praha, 2010, s. 372

[3] VLČEK, PAVEL A KOL, Umělecké památky Prahy – Malá Strana, Praha, 1999, s. 274