Erb Vodáků z Rosenpachu v Karlově ulici 16 - od renesančních patricijů k autorovi známek

Na domě číslo 16 v Karlově ulici v Praze je nenápadný kamenný erb. Je spojený s našim autorem známek p. Karlem Vodákem a patricijským rodem Vodáků z Rosenpachu, z něhož pan Vodák pocházel. Podívejme se na dům a rod blíže.                                                                                                                                                                                                                                     

Málokdo si všimne drobného kamenného erbu na domě číslo 16, když prochází rušnou Karlovou ulicí směrem ke Karlovu mostu. Shlíží z něj lev a tři růže. Erb je dokladem dlouhého příběhu staropražské patricijské rodiny Vodáků z Rosenpachu, kteří patřili k jádru pražské městské společnosti již počátkem sedmnáctého století, a jejichž příběh se uzavřel právě v tomto domě známým malířem a grafikem, autorem mnoha našich známek, panem Karlem Vodákem.

Manželé Vodákovi

Pražské rodové kořeny novoměstské rodiny Vodáků z Rosenpachu dokládá listina vydaná králem Matyášem ,bratrem a následníkem císaře Rudolfa II. na českém trůnu, z roku 1616, v níž Matyáš vydává „list erbovní Kašparu Wodákovi a Janu Homaštovi“, čímž z nich činí nejen erbovní měšťany, jak bylo v té době zvykem, ale přímo je povyšuje do stavu vladyckého čili šlechtického a uděluje jim šlechtický predikát „z Rosenpachu“. Tato listina, jak se zdá, je typickým příkladem tzv. erbovního strýcovství, kdy tentýž erb i predikát obdržely dvě či více osob, mezi nimiž bylo rodové pouto buď pramalé či dokonce žádné. Často se tím předcházelo dědickým sporům, kdy mezi takto „predikátem a erbem“ spřízněnými rody existovala dohoda o vzájemném dědění v případě, kdy by jeden z rodů vymřel. Pozůstalý rod by se pak mohl domáhat dědictví na základě příbuzenství, které bychom dnes označili víceméně za právně fiktivní, avšak v té době zcela platné.

Kamenný erb na portálu domu číslo 16

Rod Vodáků pak prochází celými pražskými dějinami, aby se nakonec usídlil v domě v Karlově ulici. Sám dům patří k nejmenším v Praze, patřil zlatníkům, zajímavostí je doložená existence kavárny z roku 1726 Georga Deodese, dům byl roku 1880 neorenesančně upraven Josefem Blechou st.

Karlova číslo 16 - dnešní stav domu

Posledním známým mužským potomkem rodu Vodáků z Rosenpachu byl slavný akademický malíř a grafik, autor mimo jiné mnoha našich skvostných známek, ba přímo filatelistických šperků – Karel Vodák (1923-2000), žák věhlasného mistra Františka Tichého.  V roce 1950 absolvoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a první knižní ilustrace vytvořil ve druhé polovině čtyřicátých let minulého století. V roce 1959 se začal věnovat filmovým plakátům. V roce 1967 se poprvé zviditelnil v oblasti filatelie díky návrhům známek pro EXPO 67 v Montrealu. Úspěšnost těchto známek ho předurčila k dalším filatelistickým návrhům pro EXPO 70 v Ósace. Stal se dvojnásobným vítězem soutěže Organizace Spojených Národů v kategorii návrhy poštovních cenin. Vodák se tak zařadil mezi špičku českých ilustrátorů, svědčí o tom i filmové plakáty, kterým se věnovali pouze ti nejlepší výtvarní umělci. Malířské plátno pro něj znamenalo opravdovou svobodu, nejen uměleckou. Za svůj život navrhl 22 poštovních známek, 27 filmových plakátů, 185 knižních obálek a vytvořil téměř patnáct set knižních ilustrací.

A právě tento mistr a poslední potomek rodu Vodáků z Rosenpachu žil mnoho let ve svém domě číslo 16 v dnešní Karlově ulici, který vlastnil spolu se svou dnes již také zesnulou manželkou paní socioložkou doc. PhDr. Alenou Vodákovou, CSc. (1938-2011).  Dnes ho nad vchodem zdobí drobná kamenná plastika – rodový erb Vodáků vytvořený heraldickým mistrem Miroslavem Magnim (5.1.1955 Dačice –  5.11. 2015 Telč), erb se stal spolu s domem kulturní památkou Prahy v roce 2005. Plastika erbu je pískovcová, dnes pokrytá bílou barvou jako portál, na kterém je umístěna.

Když půjdete Karlovou ulicí, tak se prosím nezapomeňte, milí čtenáři, zastavit u domu číslo 16 a vzhlédnout k  erbu na domě, kde žil pan Vodák, který více než důstojně uzavřel dějiny rodu po staletí spoluvytvářející dějiny Prahy, aby se nakonec jeho poslední člen stal nejznámějším Vodákem z Rosenpachu.

Poděkování: za poskytnutí archivních podkladů děkuji panu JUDr. Tomášovi Tylovi PhD.