Bílý kvíteček za čepicí - zapomenutá vzpomínka Velké války u nás

Když jsem mašíroval ke hranici měl jsem bílý kvítek za čepicí, za čepicí měl jsem kvítek bílý, který dívčí slzy orosily. Před vlčími máky byl bílý kvíteček - zapomenutá pochodová píseň a připomínka našich padlých vojáků. 

V předvečer 11.11.2018 si mnozí u nás i v daleké cizině připínají na klopy rudé máky, což je tradice původem angloamerická, potažmo britská. Podnítil ji John McCrae (30. 11. 1872 - 28. 1. 1918) - kanadský chirurg z Ontaria, který sloužil v průběhu 1. světové války na západní frontě ve Flandrech v dnešní Belgii,  velmi jím otřásla smrt přítele Alexise Helmera, kterému již nemohl pomoci, a který zemřel 2. května 1915. Aby se se smrtí poručíka Helmera snáze vyrovnal, hned druhý den napsal svoji slavnou báseň - In Flanders fields (V polích flanderských), v níž vyjadřuje žal nad zabitými spolubojovníky. Báseň byla vydána až 8. prosince 1915 v časopise Punch, a přestože její autor zemřel na zápal plic 28. ledna 1918, stala se jeho báseň jedním ze symbolů celé války na západě a dodnes je připomínána tradicí vlčího máku na paměť padlých a válečných veteránů.

Dnes bych ale rád připomněl i naší českou a moravskou tradici z doby Velké války. U nás býval velmi populární bílý květ. Dle pochodové písně našich vojáků. Píseň „Bílý kvíteček“ patřila ve své době k nejpopulárnějším vojenským písním z období první světové války. Jejím autorem byl slavný písničkář Karel Hašler (1879–1941), Hašler sám měl přitom zkušenost s Velkou válkou pouze ze zázemí – do roku 1916 hrál v Národním divadle a posléze objížděl české země se svým kabaretním programem. Píseň „Bílý kvíteček“ se brzy stala šlágrem a nejoblíbenější pochodovou písní našich vojáků, kteří odcházeli na bojiště v císařské uniformě. Připomínala jim domov a své blízké. Zanedlouho po svém vzniku se dočkala od Josefa Švába-Malostranského i parafrázované verze nazvané „Bílý svíteček“

Pochodová píseň zněla v Haliči, Karpatech, Itálii, na Blízkém východě, všude, kde byli naši vojáci. Vzpomeňme na své předky, kteří padli na dalekých bojištích Velké války a nikdy se nevrátili zpět do naší krásné rodné krajiny a za vojenskou čapkou měli bílý kvítek, který mnohdy ozdobil i prostý křížek nad hrobem padlého vojína.

Zdroj: Magazín ČAF č. 9/1967, wikipedie